A114 Paul O´Brian
M7 Dvojí smrt
A113 se mi osobně jeví jako velmi kompetentní, jeho vojenské zkušenosti se v průběhu mise rozhodně osvědčily. Kladně hodnotím také jeho schopnost klidného jednání a hodnocení situace stejně jako jeho ochotu spolupracovat.

A115 Claudia Paz
M7 Dvojí smrt
Pan Horst Kropatchek je těžko popsatelný muž, přestože je nepochybně schopen své práce (ať už tou je cokoliv), ale jde s ním jen těžko udržovat konverzaci, neboť ta se stává záhy velmi nudnou. Stálé rozebírání a plánování detailů sebemenší operace mne vždycky otráví a tak se raději věnuji příjemnějším věcem, jako je například tanec. Doporučila bych Horstovi trochu více zábavy a dost méně práce. Možná by se z něj nakonec mohl stát velmi příjemný společník. A navíc - vždyť život bez překvapení není zábava.

A133 Urehito Šitama
M12 Ztracený vlak
A113 projevil své vůdcovské schopnosti a nečekaně dobrou orientaci ve zdejším prostředí (SSSR). Jeho přítomnost byla pro úspěch mise klíčová.

A128 Alexander Nikolajevič Poreninov
M12 Ztracený vlak
Z mých kolegů na této misi jediný, kterého mohu prohlásit za schopného. Proti jeho akcím nemám žádné výhrady. Několikrát se mu podařilo zachránit někoho z mých kolegů z před jejich chybami. Jeho účast na akci byla dost zásadní pro její úspěch. Jen přiznat se uprostřed SSSR k tomu, že byl československým legionářem považuji za dosti odvážné.

A107 Imogen Hedvig Irene Coulton
M17 Teslova věž
Na A113 je na první pohled vidět, že co se zbraní, boje, plánování a taktiky týče, není žádným nováčkem. Dokonce byl schopen jedinou ranou sestřelit helikoptéru, čímž si vysloužil můj obdiv. Zároveň se sám nabídl, že bude celou noc hlídat vrak.

O můj obdiv ovšem později přišel, když jiný vrtulník začal rozprašovat nad městem neznámou látku a A113 vzdal další snahy o jeho zneškodnění poté, co selhala Teslova puška. Vždyť ten předchozí vrtulník také sestřelil svojí zbraní… proč nepokračoval, nechápu.

A108 Nikolaj Pavlovič Zubov
M17 Teslova věž
A113 je voják s velmi kvalitním výcvikem, rozhodně se nejedná o výcvik běžný řadový. Ve svém věku je ve velmi dobré kondici. Jeho střelecké umění je velmi dobré. Boj beze zbraně s cílem jen pacifikovat útočníka je též plně zažitý. Pokud mu byl přidělen úkol v plánu, přistoupil k němu racionálně a vojensky, bez zbytečných otázek. Ani jednou jsem u něj nezaznamenal váhání nad svěřeným úkolem, či postupem v misi. Ideální člen prvoliniové služby s pověřením pro vojenské operace a likvidaci odporu.

• Datum narození: 6. března 1896
• Místo narození: Děčín
• Národnost: Říšskoněmecká, etnický němec
• Státní příslušnost: Říšskoněmecká
• Stav: Svobodný
• Pověření: Amt Auslander Abwehr, Abwehr Abteilung II, Bau-Lehr Battailon z.b.V 800 „Brandenburg“
• Náboženství: Římskokatolické

Výška 182 cm, váha 78 kg, postava vysoká atletická, obličej oválný, barva očí modrá, barva vlasů světle hnědá - prošedivělá, vlasy krátce zastřižené, pleš nemá, barva vousů světle hnědá – prošedivělá, nosí knírek; tetování nemá, na pravém nártu jizva - v dětství šlápl na trám s hřebíkem, na levém předloktí jizva po bodnutí ruským čtyřhranným bodákem, jizva na pravém stehně po průstřelu;

Mimo službu (ve službě standardní stejnokroj Wehrmacht), nosí ošuntělý kožený kabát se záplatami na loktech a starou C. a K. „Landkveráckou“ čepici

Rozhodný a opatrný, zbytečně se nevrhá do boje po hlavě ale z vojenského hlediska uvažuje s rozmyslem a hlavně takticky. Jeho hlavním kladným rysem je, že nikdy nenechá kamaráda ve štychu. (Zranění bajonetem na Sibiři utrpěl když zachraňoval postřeleného spolubojovníka Fr. Kováře)

Bojové kvalifikace - kurz útočných jednotek (směrnice A-II) Střelba z ručních palných zbraní – odbornost odstřelovače první třídy, nevojenské kvalifikace řízení motorového vozidla, základy první pomoci, vaření, pytlačení, vyučený truhlář, jazykově – Německy a Česky (rodilý mluvčí), obstojně Rusky, příčetně Anglicky (Americká angličtina)

Je schopen nechat se strhnout pro nějaký konkrétní a většinou poměrně pitomý cíl. Naštěstí ne příliš často. Není příliš zdatný v jednání s lidmi. (podle zpravodajských informací to má co do činění s jistými životními zkušenostmi během krize). NEMÁ rád bolševiky. Nemá rád „hnědé košile“ !!! (viz příloha č. 3)

Vyučil se truhlářem. V roce 1914 odveden na Ruskou frontu, začátkem roku 1915 padnul do Ruského zajetí. V průběhu roku 1915 se přihlásil se do tzv. České družiny. Bojoval u Zborova, Bachmače, Čeljabinska. Účastnil se odsunu po Transsibiřské magistrále. (viz příloha č. 1)

Do Československa se vracel jižní Americkou cestou přes Spojené státy, návrat na přelomu let 1920/21. Nechal se zaměstnat jako truhlář-karosář u Sodomky kde se rovněž naučil řídit osobní a nákladní automobil. Během krize přišel o práci a aby uživil sebe a staré rodiče pytlačil.

V roce 1936 se nechal pod tlakem okolností, stále jako nezaměstnaný, zverbovat do Freikorps. Utekl přes hranice do Říše a nechal se vycvičit. Během výcviku s ohledem na jeho vojenské zkušenosti jej plk. von Schwieritz nechal mimořádným rozkazem vojensky rehabilitovat a povýšit do hodnosti feldwebela a na základě střeleckých zkoušek mu byla uznána odbornost odstřelovače druhé třídy.

K veliké nelibosti poručíka von Kaunitz byl na základě pověření admirála Canarise shánějícího schopné vojáky převeden hauptmannem von Hippelem a přidělen ke školně výstavbovému praporu zvláštního určení č. 800 spadajícímu přímo pod II. odd. zpravodajské služby. Zde mu byla v rámci střeleckých testů zvýšena odbornost na odstřelovače první třídy. Ze záznamů u jednotky vyplývá že absolvoval běžné kolečko kvalifikací útočných oddílů včetně sapérského výcviku.

Osobní doporučení admirála Canarise s ohledem na výsledky v operaci Wunderwaffen Referat Wissede a předchozí bojové zkušenosti.

• Admirál Wilhelm Canaris - velící důstojník Amt Auslander Abwehr
• Hauptmann von Hippel - velící důstojník Bau-Lehr Battailon z. b. V. 800 „Brandenburg“

• Helmut Kropatschek - bratr, inženýr pověřený materiálovým výzkumem v Institutu Císaře Viléma.

V roce 1914 odveden na Ruskou frontu, začátkem roku 1915 padnul do Ruského zajetí. V průběhu roku 1915 se přihlásil se do tzv. České družiny. Bojoval u Zborova, Bachmače, Čeljabinska. Účastnil se odsunu po Transsibiřské magistrále. Během bojů u Zborova raněn průstřelem do pravého stehna, bez poškození kosti a oběhového systému. V hodnosti desátníka sloužil u kpt. Vaníčka během Čeljabinského incidentu zastřelil Maďarského důstojníka a jeho čtyřčlennou stráž, která se pokusila lstí jako parlamentáři zajmout kpt. Vaníčka i s adjutantem a štábem. O dva dny později zachránil kapitánovi život když zpozoroval bolševického odstřelovače a předstihl jej ve střelbě. Zpráva kpt. Vaníčka zmiňuje, že se okamžitě vydal zabavit nepřátelskou původně loveckou zbraň - Winchester 7,62 mm Ruský s puškohledem. Během boje s bolševiky následující den při odnosu raněného spolubojovníka raněn na předloktí bodákem. Evakuaci odmítl. Na vlastní žádost byl navrácen zpět ke kpt. Vaníčkovi. Zpráva kpt. Vaníčka se dále zmiňuje o jeho pozoruhodných výsledcích s kořistní „bolševickou“ puškou. Zvláštním rozkazem velitele Legií na Rusi, na doporučení ktp. Vaníčka, získává specializaci ostrostřelce. Během odsunu Legií se dobrovolně přihlásil do zadního voje kryjícího odsun legionářů. Za zásluhy byl povýšen do hodnosti četaře.

• Pro: Admiral Canaris
• Stupeň utajení: Tajné

Výtah z vyšetřovacího spisu Československého četnictva pátrací stanice Dobkovice okres Děčín ve věci vraždy Vlasty Fabiánové zaměstnankyně ČS poštovního úřadu v obci Dobkovice.

Dne 12. 7. 36 nalezl v časných ranních hodinách hajný Josef Friml na obchůzce revíru obzvláště surovým způsobem zbitou a zohavenou ženu, která na následky svých zranění podlehla. Nález neprodleně oznámil na nejbližší četnické pátrací stanici. Vrchní strážmistr Jan Kovařík na základě ošacení a zajištěných předmětů (kabelka i s penězi pohozená 10 metrů od místa vraždy) identifikoval mrtvou jako zaměstnankyni místní úřadovny ČS úřadu poštovního Vlastu Fabiánovou, která toho dne nenastoupila ráno do práce. Byli vyslechnuti obyvatelé sousední obce, ze které zavražděná vyšla. Jak bylo zjištěno ČS vyšetřovacími orgány byla zde na návštěvě u známých rodiny Kropáčkových, jejichž vnučku Hildu po večerech doučovala počty. Od Kropáčkových odešla okolo desáté večerní. Další svědci nebyli nalezeni. Případ byl po roce uzavřen jako neobjasněný.

Dne 15.2. 1937 okolo 17-té hodiny objevil gefreiter Thomas Kuntz tělo velitele oddílu freikorps leutnanta Klaara. Tělo leželo v jeho táborové kanceláři na cvičišti freikorps Dueseldorf. Podle ohledání místa činu byla vražednou zbraní pistole Luger P08, osobní zbraň leutnanta Klaara. Podle zjištěných informací byli poslední, kdo viděli leutnanta Klaara na živu začátkem odpoledne gefreiter Kuntz, který poté odjel do Dueseldorfu na poštovní úřad a vyzvednout složky na oblastní velitelství ve městě a vrátil se pře 17-tou hodinou, a gefreiter Danzig s feldwebelem Kropatschkem, kteří se poté účastnili cvičení ve střelbě na střelnici a bojovému cvičení na přilehlém poli. Poslední z nich viděl leutnanta Klaara na živu byl feldwebel Kropatschek, který se do kanceláře ještě vrátil, aby předal veliteli dopis od manželky, ve kterém mu sděluje, že má přijet na návštěvu její matka Helga, který pro něj dopoledne dorazil na vrátnici výcvikového tábora a během předchozího přijímání rozkazů na něj feldwebel zapomněl. Uvnitř kanceláře se feldwebel Kropatschek zdržel ne déle než jednu až dvě minuty. Velitel byl při odchodu feldwebela prokazatelně ještě na živu, protože jak leutnanta Klaara tak feldwebela Kropatschka pozoroval gefreiter Danzig oknem.

Na stole leutnanta Klaara nalezena fotografie neznámé ženy pohledné brunety věku 30-35 let, nejednalo se o fotografii manželky velitele.

Závěr vyšetřování sebevražda. Důvod neznámý.

Dne 11. 11. byl zadržen ordner Hans Kretschmer obviněný z napadení radního Josta Schmidta. Výslech probíhal za účasti pověřence místní úřadovny Geheimestatspolizei Obergruppenfuehrera Beschkeho. Zadržený okamžitě po příchodu Obergruppenfuehrera Beschkeho zbledl. Během výslechu vypověděl, že radního napadl a zbil v opilosti, za což byl Obergruppenfuehrerem Beschkem osočen „Říšský Němec nemá co chlastat jak ta Ruská svině a nemá mlátit Říšského Němce“.

Když se byl Kretschmer hájil, že je radní podezřelý s paktů s protiněmecky smýšlejícím obyvatelstvem, byl Obergruppenfuehrerem Beschkem osočen, „pokud má pro to důkazy, má je předat přímo Geheimestatspolizei, jinak Glauben das ninst Dreck wissen“.

Poté před Kretschmera položil složku nadepsanou Hans Kretschmer a číselnou signaturou Geheimestatspolizei. A začal mu jmenovat podobné „kousky“ kterých se během let 34-38 dopouštěl.

Obergruppenfuehrer Beschke vypíchl obzvláště případ z roku 36 který jevil velmi podobné známky až na to, že tehdy skončil smrtí kdy Kretschmer spolu s ordnerem Juergem Jaegerem a příslušníky freikorps Franzem Klaarem a Hermanem Swojtkem v opilosti napadli a surovým bitím a kopanci nakonec zabili úřednici ČS pošty z okresu Děčín. Tuto informaci podle slov Obergruppenfuehrera Beschkeho získala Geheimestatspolize z výpovědi ordnera Jaegera. Kretschmer se pokoušel hájit tím že jemu přisuzované případy se týkají napadání neněmeckého obyvatelstva v Československu, nicméně byl Obergruppenfuehrerem Beschkem upozorněn na fakt, že jeho výstřelky probíhaly bez souhlasu vedení Freikorps nebo SdP. Tedy o vlastní vůli jako opilecké výtržnosti, které v žádném případě nemohly posloužit Velkoněmecké věci. Naopak mohly ohrozit jiná vlastenecká konání. Po ukončení výslechu byl za nezpůsobilost zbaven postu ordnera SdP. Obergruppenfuehrerem Beschkem byl požádán o předložení průkazu SdP, ketrý mu byl odebrán a byl předán na základě zvláštního listu vystaveného Říšským vedoucím SD Reinhardem Heydrichem do kompetence Geheimestatspolizei. Další osud Hanze Kretschmera není znám.