16.6. Před začátkem mise jsem od velícího důstojníka obdržel do úschovy zbraň agenta A128, k vydání do jeho rukou pouze v případě nutnosti. Šetření zmizení vlaku číslo 16 556 jsme zahájili ve stanici Čusovaja, kde byl vlak naposledy zaznamenán. Nejprve jsme provedli zevrubnou prohlídku nádraží, sice pokud možno nenápadně, nicméně zde se podařilo agentu A131 upozornit na sebe dva muže v dlouhých kabátech (evidentně příslušníci nějaké bezpečnostní složky, jako GRU nebo NKVD), kteří se dle vlastních slov vydávali za aparátčíky KSSS. Agent 123 který se málem zamotal do jejich slovní léčky byl promptně vysekán duchapřítomností a profesionalitou agenta A133. Ke zmizení vlaku mělo dojít někdy ve dnech 31.5. nebo 1.6. V drážních záznamech se podařilo najít záznam o vlaku číslo 16 555 který zde jízdu ukončil a byl vyložen okolo 23:00 dne 31.5. Agenti A132 a A131 místním šetřením v noci v depu zjistili že to je falešná stopa, vlak 16 555 opravdu vezl jenom mouku, a jeho cesta opravdu skončila jen v Čusovaji.

17.6. Z dalších záznamů se podařilo zjistit že vlak 16 556 projel okolo 24:00 dne 31.5. stanicí Čusovaja dále na východ bez zastavení. Pomocí krycích historek hledající, podle potřeby buď ztracený kufr, nebo přítele který jel osobním vlakem stejného dne jako jel ztracený vlak 16 556, jsme nahlíželi do drážních záznamů jednotlivých stanic. Přes stanice Pašija, do stanice Baranča. Za stanicí Baranča je několik verst cesty křížení kolejí s možností odbočit na sever a na jih. Postupem pokus omyl jsme zjistili další směr vlaku, na sever. Sledováním drážních záznamů ve stanicích podél cesty na sever se podařilo zjistit že vlak pokračoval po „hlavní“ koleji bez odbočování na místních, zarostlých odbočkách, mezi křížení tratí za stanicí Baranča a stanicí Koglyn. Na cestě do Koglynu se podařilo agentovi A128 kompromitovat se při pokusu o nahlédnutí do drážních záznamů a místo aby řekl přímo zbytku skupiny že nic nezjistil a patrně ohrozil misi, lhal a snažil se zamést neúspěch pod stůl (uvedeno v hlášení). Ve stanici Ugolnyj se nám podařilo ztratit stopu vlaku 16 556, ale podle záznamů tudy v dobu která odpovídala době průjezdu vlaku 16 556 projel vlak bez číselného označení. Proto jsme nadále sledovali tento vlak a orientovali se podle doby průjezdu vlaku stanicí. Navíc jsme se v té době dozvěděli, že se telegraficky šíří po Sovětské železnici zpráva: „kufr který hledá skupina tří mužů, jedné ženy a jednoho „Číňana“ byl nalezen.“ Směrem k další stanici jsme se z tohoto důvodu vydali pěšky. Dorazili jsem do stanice Stalinovo. Kde jsem na odstavné koleji nalezli tři neoznačené nákladní vagony, které hlídá jeden rudoarmějec. Cestou jsme viděli v dálce po pravé straně (šli jsme směrem na jih) vysoký stožár (vysílač?) okolo nějž patroloval jeden strážný. Uniformu a distinkce se nepodařilo zjistit . Rozmluvou s rudoarmějcem u vlaku jsme zjistili, že o skupině hledající kufr zde neví (patrně i díky spadlému telegrafnímu vedení). Ve chvíli kdy hlídač odešel do nádražní budovy se agent A123 pokusil prohledat jeden z vagonů. Otevřel zámek a pootevřel dveře vagonu. V tom okamžiku byl do obličeje zasažen výpary z vnitřku vlaku a slzeje se odpotácel pryč od vlaku směrem ke studni. Mezitím z nádražního domku opět vyšel rudoarmějec. Všiml si agenta A131 a prohlásil něco o úpalu. Agent 133 naštěstí stihl prozřetelně dovřít dveře a nenadýchat se toho svinstva uvnitř. Agent A123 se posléze pokusil znovu proniknout do vagonu, tentokrát z opačné strany, v době kdy byl rudoarmějec nepřítomen v nádražním domku (spolu se mnou a agentkou A132), a zjistil že původcem jeho potíží je louže olejovité kapaliny rozlité na podlaze vagonu vydávající štiplavý zápach dráždící oči a dýchací cesty (agent 123 by měl být poslán na kompletní lékařské vyšetření, nevíme o jaké svinstvo se jedná a jaké může mít následky). Dalšímu postupu a zkoumání zabránil příchod rudoarmějce, jehož pozornost ostatní odvedli pryč. Mezitím jsem zavřel dveře vagonu, tlakem na opačný konec posuvných vrat abych se nenadýchal toho svinstva vevnitř a posléze předstíral vykonávání potřeby za vagony. V té chvíli si mne všiml rudoarmějec a začal se zajímat co tam provádím. Takže jsem se na něj s rozepnutým poklopcem otočil se slovy: „Odskočil jsem si na záchod a abych nebyl vidět šel jsem za vlak“, nato mě rudoarmějec odvedl pryč abych si dal pozor že by to mohlo vybouchnout(!). Z útržků jsme složili informace: vlak byl vyložen v továrně (ta je někde zde) a čeká na odvezení. Pro další jsme se rozhodli hledat onu továrnu (resp. Odbočku kolejí k ní) Jako součást krytí jsem směnil s rudoarmějcem dalekohled za 14 rublů. Abychom měli na další cestu vlakem (nedostatek peněz jsem udal jako důvod cesty pěšky). Později jsme pokračovali dál pěšky podél kolejí a do polí až jsme po dlouhých peripetiích a přenocování v mlze nalezli odbočku vedoucí k továrně.

18.6. Nalezli jsme odbočku z níž se během cesty oddělovala ještě jedna podružná kolej. Celý objekt je umístěn v lese(!). O průnik se pokusil agent 128 přímo přes hlavní bránu s pomocí průkazu GRU, kdy se vydával za inspekčního pověřence GRU (bez bumážky!!!) Průnik pochopitelně skončil fiaskem. Agent 128 zachránil vlastní kůži včasným útěkem. Poté jsme se rozhodli pokusit se o průnik do objektu (obehnaného pětimetrovým plotem s ostnatým drátem) přes druhý vchod, sledováním druhé koleje. Po kolejích jsme došli k vykládacímu vchodu na malém nákladovém nádraží pro potřeby „továrny“. Za plotem bylo vidět množství uzavřených ocelových barelů, terén dále se mírně zvedal a do tohoto kopečku byl vyražen vchod (patrně zadní vchod do továrny). Nedaleko od vchodu byla vidět skříňka s označením první pomoci. V okolí byl cítit stejný štiplavý zápach jako z vagonu ve stanici Stalinovo. Šel jsem prozkoumat zabezpečení brány proti vniknutí. Brána jištěná masivním zámkem posuvná v kulise. Přitom se mi ale podařilo spustit nějaký druh poplašného zařízení. Drát natažený těsně nad kolejemi, jehož přesný účel a používání mi zůstává nejasný, protože přijíždějící vlak by ho musel s jistotou zničit. Rozezněl se alarm. Instruoval jsem ostatní aby se skryli v okolním lese a sám jsem vyčkal až přijde stráž prošetřit co se stalo. Poté co přes kopeček přešel strážní oddíl v síle jednoho posíleného družstva jsem vyčkal u brány až mne zpozorují s cílem vylákat stráž před bránu, aby sami otevřeli vchod. Po upoutání jejich pozornosti jsem bez opětování palby utíkal a po delším úseku předstíral zásah a padl vedle kolejí. Část strážního oddílu, v počtu pěti mužů a velitele, se na léčku chytila a vyšla ven prošetřovat, zbytek odešel pryč. Počkal jsem až se mne stráž pokusí otočit (mimochodem jedná se o hrubé porušení předpisu z jejich strany, na jejich místě bych „mrtvého“ nejprve zastřelil a pak teprve se pokusil kontrolovat o koho jde). V nastalé přestřelce jsme zneškodnili celou prošetřující skupinu. Ke zneškodnění dvou stráží, které mě chtěly kontrolovat jsem použil svou zbraň a zbraň agenta A128. Agentka A132 zneškodnila jednoho ze zajišťujících strážných a velitele skupiny. Agenti A131 a A133 zneškodnili zbylé dva strážné. Já jsem se ozbrojil puškou Mosin-Nagant od jednoho ze strážných a prohledal je kvůli zpravodajskému materiálu a munici, zbytek skupiny se vydal do prostoru továrny. Vybavili jsme se plynovými maskami strážných. Já jsem zbytek skupiny jistil. Při prohledávání jsme zjistili, že uniformy strážných jsou stejného střihu jako rudoarmějské, ale modré, bez označení druhů vojska zato s jediným označením „zlaté ozubené kolo na černém pozadí“. Průkazy stráží byly na rusky znějící jména ale název továrny byl německy(!). Agent 128 se pokusil ozbrojit se revolverem velitele strážního oddílu, který jsem mu zabavil (vysvětluje vyšší počet po misi odevzdaných zbraní než před misí vydaných). Zbytek naší skupiny zatím zjistil informace o původu barelů (nápis na barelech, odkazující na Německo). V dalším postupu do objektu továrny nám bylo zabráněno dalším strážním oddílem. Během následné přestřelky jsem se pokusil vyhodit do vzduchu barely, které agent A123 předtím násilně otevřel pomocí požární sekery, zažehnutou světlicí, ale bezúspěšně(!). Kryti mlhou jsme se rozhodli ustoupit.

Vlak se neztratil, ale byl vyložen v „továrně“ u stanice Stalinovo. Ve vlaku byla nám neznámá látka dráždící oči a dýchací cesty, tedy patrně bojová otravná látka. Dle tvrzení rudoarmějce je látka výbušná, ale nelze ji přivést k hoření nebo výbuchu použitím světlice (prakticky ověřeno). Látka byla ve vlaku dopravována v ocelových barelech označených „Hubert Stroßmeyer, Krüt“. Ostraha objektu (s výjimkou hlavní brány, ta měla uniformy rudoarmějců) měla vlastní uniformy, střihu podle Sovětských, ale modré barvy, s jedinou distinkcí zlaté ozubené kolo na černém pozadí. Všichni členové ostrahy měli průkazy na rusky znějící jména (tváře odpovídaly evropským Rusům) ale označení zařízení bylo „Chemisches Fabrik NU-3“ !!! Továrna je patrně vybavena silnou radiostanicí (hlídaný stožár). Zmatek ve jménech stanic na „zpáteční“ cestě ze stanice Ugolnyj na jih do stanice Stalinovo a dál směrem na Čusovaju, byl způsoben patrně tím, že na předchozí stanici (jméno si nevybavuji) bylo křížení kolejí ve tvaru T a cesta „zpět“ probíhala patrně přímo na jih a nikoli na jihozápad odkud jsme původně přijeli.

Prověřit původ barelů „Hubert Stroßmeyer, Krüt“, prověřit informace o tomto nebo podobných zařízeních jako „Chemisches Fabrik NU-3“. Informace o (polovojenské) organizaci používající jako distinkce zlaté ozubené kolo na černém pozadí. Prověřit zdravotní stav agenta A131 (přímý kontakt s látkou z barelů bez plynové masky), prověřit zdravotní stav ostatních agentů (A113, A128, A132 a A133, přímý kontakt s látkou, bez protichemického oděvu).