6.5. Spolu s agentem A112 a dvěma dalšími civilními osobami jsem byl ubytován v Gaststätte Schwein und Schinken v městečku Wiesede. Vedle agenta A112 a agentky A111 byl dalším ubytovaným americký lékař. Podrobnější údaje o něm jsem již zapomněl, případně se mi je během operace nepodařilo zjistit.

7.5. V časných ranních hodinách mezi 4 a 5 raní jsem byl spolu s ostatními výše jmenovanými vzbuzen mezi čtvrtou a pátou hodinou ráno zcela netypickým zvoněním, které odpovídalo tomu, že někdo neúmyslně rozhoupal zvon (mimo dobu zvonění) Na místě před zvonicí byl nalezen mrtvý, který byl místním policistou identifikován jako místní hrobník. Nápadné znaky nalezené mrtvoly byly vytřeštěné oči a zkrvavený obličej od masivního krvácení z nosu. Mrtvolu jako první objevila A111, která také ještě umírajícího zevrubně prohlédla. Mrtvý neměl podle ohledání přítomným lékařem (výše zmíněný Americký lékař), žádná vnější zranění nebo známky cizího zavinění. Na zvonici bylo provedeno šetření, bez nalezení dalších stop.

V době kdy jsem od faráře získával další informace a policista ohledával mrtvolu se naneštěstí opakovala situace se zvoněním a následně byl nalezen další mrtvý, tentokrát policista. Herr doktor provedl ohledání, které potvrdilo stejné „příznaky“ jako v případě předchozí oběti – hrobníka. Od místního poštmistra se mě a agentovi A112 podařilo získat další klíčové informace ohledně dalších úmrtí, předcházejících těmto událostem. Řádové sestry a místního opilce Antona Spitze. Spojením výpovědí byla přibližná lokace nálezů těl, a zaznamenány přibližné nebo předpokládané doby úmrtí (viz příloha 1 plánek nálezů mrtvých těl). Protože veškeré spojení s okolím bylo díky bouři, která proběhla v noci na neděli přerušeno. Vydal jsem se v doprovodu agenta A112 a výše zmíněných civilistů navázat spojení „ven“, k tomu jsme byli vybaveni zapůjčenou opravářskou telefonní sadou. Místním šetřením bylo ale zjištěno, že telegrafní vedení není přerušené v důsledku povětrnostních vlivů ale úmyslným poškozením. Sloup telegrafního vedení byl přeražen ve výšce přibližně jednoho metru.

Agent A112 se pokusil navázat spojení s nejbližší centrálou a nahlásit vzniklou situaci pomocí opravářské sady. Při pokusu o navázání spojení se nepodařilo dovolat spojovatelku, ale neznámého člověka, který byl podle způsobu jakým mluvil obeznámen se situací ve vesnici Wiesede. Tento neznámý muž se nás snažil ubezpečit, že na nápravě situace se již pracuje a neopomněl se otázat s kým mluvil, a to aniž by se byl na počátku nebo během rozhovoru sám jakkoli představil. Bezprostředně po tomto telefonickém rozhovoru agent A112 zkratoval kabely telefonního vedení. „Spojař“ informoval skupinu, pověřenou „odklízením následků a opravou telefonního spojení“.

Skupina pověřená „odklízením následků a opravou telefonního spojení“ byla údernou skupinou motorizované pěchoty v síle přibližně pěší čety, vybavená třemi polopásovými vozidly. Při pokusu o obklíčení místa telefonického spojení byl přímo pozorován způsob poškození sloupu telefonického a telegrafního vedení Říšské Pošty. Přeražení sloupu bylo provedeno prostým najetím polopásového obrněného vozidla na tělo sloupu. Veškerá vozidla postrádala značení druhu vojska a jednotky, opatřena byla maskovacím nátěrem v barvě polní šedi. Poznávací značka začínala dvojitou runou Sig. Rovněž byla identifikována přílba střelce z kulometu s černým nátěrem označená dvojitou runou Sig. V mezidobí, kdy se naše skupina vracela do vesnice se v prostoru objevilo průzkumné letadlo Fi 187 „Storch“, které bylo přivoláno aby vypátralo naši skupinu, která unikla z dosahu úderné skupiny.

Po návratu do vesnice jsme informovali poštmistra o výsledku ohledání spadlého telegrafního sloupu a situaci a při této příležitosti o ztrátě opravářského vybavení na které se dotazoval. I přes upozornění o situaci se poštmistr vydal pro ztracené opravářské vybavení. S těžkým zraněním se ještě dokázal na bicyklu vrátit zpět do vesnice, kde svým zraněním podlehl. Velmi podobně zareagoval místní farář, který se vydal stejným směrem, kterým odešel poštmistr. Pokusil jsem se ho zastavit a přimět k rozumu tím, že jsem střelil metr od něj, ale nijak ho to neovlivnilo. Podobně o několik okamžiků zareagoval i hostinský a vyrazil s vozem taženým koňmi po silnici vedené opačným směrem. O několik minut později jsme zaslechli dvě krátké dávky z MG34 a jeden výstřel.

Z kostelní věže jsem provedl rekognoskaci terénu, a potvrdil si očekávaný fakt úplného obklíčení. Povoz hostinského stál uprostřed pole. Faráře nebylo nikde vidět. Úderná skupina se po silnici od města blížila směrem k vesnici. Druhá cesta z vesnice nebyla sice zablokovaná, ale při ohledání terénu jsem zaznamenal pohyb v blízkém lesíku, kde jsem zjistil dislokaci blíže neurčeného množství pěchoty a jednoho tanku PzKpfW III s věží zakrytovanou plachtou. U úderné skupiny jsem zaznamenal jednoho člena podle siluety patrně důstojníka, vybaveného dalekohledem. Protože výstřely přišly s vysokou pravděpodobností ze směru jímž jsme viděli odjíždět hostinského s koňským povozem, považoval jsem za jisté, že farář věděl více než nám byl ochoten sdělit a také že farář jako jediný „prošel“. Pro to existuje jen jediná odpověď a to sice, že farář byl ve spojení s údernou skupinou nebo byl přinejmenším údernou skupinou informován a jejím členům dostatečně znám. Z tohoto důvodu jsem se vrátil do farářova příbytku a provedl spolu s agentem A112 zevrubnou prohlídku farářova příbytku, která odhalila jedinou stopu - ručně psanou poznámku na útržku papíru založená v bibli varující „věřící“ před vycházením ven a otevírání oken v době od soumraku do úsvitu.

Herr Doktor provedl pokus s hledáním případného zpravodajského materiálu ukrytého uvnitř těla mrtvé řádové sestry, která byla první obětí. Této pitvy jsem se přímo neúčastnil, pouze jsem v jednu chvíli vstoupil do provizorní márnice, kde Herr Doktor úkon prováděl, a na otevřeném mrtvole jsem seznal že jeví známky rozkladu odpovídající době uplynulé od úmrtí. Uvnitř mrtvoly nebyly nalezeny žádné stopy.

Nedlouho poté jsme zaslechli zvuk blížící ho se nákladního automobilu. Proto jsme urychleně opustili budovu kostela. Podle zvuku jsme rozeznali, že z kabiny nákladního automobilu, vystoupili dva muži, kteří následně nařídili výstup šesti mužům přepravovaným na korbě. Osádka kabiny nákladního automobilu zůstala stát poblíž nákladního auta a šest mužů z korby se rozdělilo na dvě skupiny po třech mužích. První skupina zahájila prohledávání kostela. Druhá podle zvuku obešla okolo kostela a přilehlého hřbitova, na kterém se naše skupina v tu chvíli skrývala. První pátrací skupina se nejprve pokoušela navázat kontakt dotazováním je-li někdo v kostele. Protože nedostali odpověď použili na kostel plamenomet.

První pátrací skupina posléze prošla vypáleným kostelem a dorazila na hřbitov. Zachytil jsem část jejich rozhovoru, kdy si jednotliví členové bavili o tom, že mají pouze deset minut času. Pokusili jsme se ukrýt tak, abychom nebyli spatřeni, nicméně s ohledem na vojenskou nezkušenost většiny členů naší skupiny jsme byli prozrazeni. Protože naše výzbroj sestávala ze dvou pistolí, jedné Mauser typ 96 a jedné Walter Polizei Pistol, měli jsem oproti pátrací skupině vyzbrojené jedním plamenometem, dvěma samopaly a několika ručními granáty taktický nedostatek, rozhodl jsem se uposlechnout vyzvání velitele pátrací skupiny a vystoupil jsem z úkrytu. Totéž pak učinili i ostatní.

Členové pátrací skupiny byli očividně překvapeni přítomností příslušníka jednotky brané moci v tomto prostoru. Na jejich dotaz kdo jsme, jsem udal jméno hodnost a příslušnost k jednotce a že jsme tak říkajíc bratři ve zbrani, pouze každý sloužíme u jiného druhu zbraně. Na to mi velitel pátrací skupiny odpověděl odměřeně: „to pochybuji“, dále jsem prohlásil, že jsem ochoten ukázat veliteli pátrací skupiny dokumenty pokud mě nechá přistoupit nebo je položím na konkrétní náhrobek a ustoupím aby si je mohl převzít a zkontrolovat. Protože mi velitel pátrací skupiny dovolil přijít blíže aby si mohl prohlédnout moje dokumenty podařilo se mi prohlédnout si uniformy a distinkce členů pátrací skupiny. Jejich velitel a oba příslušníci organizace SS měli standardní hodnostní označení jednotek zbraní SS, chyběli však jakékoli distinkce náležitosti k jednotce jako barevné lemování hodnostního označení a nárameníků. Mezitím co si velitel pátrací skupiny prohlížel moje dokumenty se mne dotázal jestli se chystáme někam odejít, nato jsem zpola odevzdaně zpola sarkasticky odpověděl, že to závisí na nich respektive jejich velícím důstojníkovi. Pokud si jeho velitel bude přát abychom ihned vesnici opustili vesnici ihned opustíme, pokud si bude přát abych zůstali, budeme asi muset zůstat. Nato mi velitel odpověděl, že nám přikazuje abychom zůstali.

Toto jeho rozhodnutí nám ve finále zachránilo život. Pátrací skupina nás s prohlášením zůstaňte ve vesnici opustila a spěšně nasedla do nákladního automobilu a odjela. Bezprostředně po odjezdu pátrací skupiny jsme se začali dohadovat co tím vlastně velitel pátrací skupiny chtěl říct. Velmi záhy jsem dospěl k závěru,že nejrozumnější řešení dané situace bude vzít nohy na ramena dokud je čas, ale agentka A111, Herr Doktor a agent A112 se nebyli schopni dohodnout. Na jednu stranu jsem si byl vědom toho, že je potřeba jednat rychle, ale na druhou stranu jsem cítil vnitřní odpovědnost za ostatní.

Naše argumentace byla přerušena zcela zvláštním úkazem. Pocítil jsem mravenčení po celém těle, které bylo na rukou obzvláště silné. V následku na to mě počala bolet hlava a dělat se mi mžitky před očima spolu se zrakovým vjemem, který bych popsal asi jako: jak vidíte svět po desáté skleničce šnapsu. Vidění se mi mírně rozostřovalo a svět houpal. Začínal jsem mít pocit, že se mi napíná kůže až k prasknutí a oči se snaží vylézt z důlků, jako by mě nabobtnaly. Na nic jsem nečekal a vyrazil jsem pryč. Agentka A111 a Herr Doktor se rozběhli k domovům svých rodičů aby se je pokusili zachránit. Já protože jsem pochopil že pravým účelem mého zasazení zde nebylo hledat případné místo pro zřízení výcvikového střediska pro školně-výstavbový prapor zvláštního určení č. 800, jsem se rozhodl na nic nečekat a vyrazil jsem poklusem směrem k nejbližšímu lesíku, a hlavně pryč. Agent A112 běžel spolu se mnou. Během úprku zakopl a pak jsem ho chvíli vláčel s sebou než se mu podařilo opět postavit na nohy. S malým zpožděním za námi dorazili i Herr Doktor a agentka A112 s rodiči.

Z relativně bezpečně vzdálenosti na okraji lesíka, když už polevila většina alespoň hlavních a nejúpornějších příznaků, jsem měl možnost si prohlédnout původce. Na návrší nad vesnicí v našem dohledu stál tank PzKpfW III se zcela atypickou věží. Postrádal jakoukoli kanónovou výzbroj, namísto ní byly na věži, která ale měla tvar naprosto odlišný od věže tanku PzKpfW III, namontovány jakési dvě diskové nebo spíše talířové konstrukce. Tank postrádal jakékoli označení. Při pohledu na tvar tohoto zařízení jsem si vybavil jakousi kreslenou postavičku, kterou jsem viděl někdy v roce 29 nebo 30 když jsem byl spolu se svým bratrem Helmutem jeho ženou a dětmi v biografu v době mezi týdeníkem a vlastním filmem.

Dalekohledem jsem jasně viděl jak ve vesnici vybíhají z domů lidé, jak se potácí a hroutí, a vždy, když se někdo z nich zhroutil mrtev na zem bylo slyšet zvuk zvonu, znějícího přesně stejně, jako když před pátou hodinou ranní zemřel hrobník a přesně stejně jako když o něco později zemřel policista. Jsem přesvědčen, že lidé ve vesnici umírali na následky něčeho, co jsem já pocítil jen okrajově. Něčeho co plně nechápu. Za tím vším byla nějak ta konstrukce na onom netypickém tanku PzKpfW III. Nevím jakým způsobem přesně to dokáže zabíjet, jsem si jistý, že jednotlivé „výstřely“ se odehrály ve stejných okamžicích, kdy se ozývalo zvonění zvonu. Přesněji zvonění zvonu je přímým následkem „střelby“ tohoto tanku. Každopádně se jedná o zbraň prakticky bezhlučnou. Která zabíjí člověka v několika málo okamžicích, zároveň ale tato zbraň kolem sebe šíří jakési pole o určitém dosahu, kde je síla této zbraně podstatně nižší.

Úmrtí civilistů má na svědomí nová „zbraň“. Důvod proč byli touto zbraní zabiti pouze židé je, že křesťané byli farářem varováni při mši aby neotevírali okna a nevycházeli v době od soumraku do úsvitu (doba testování zbraně). Farář byl tedy alespoň částečně informován a ve spojení se skupinou provozující „zbraň“. Obsluha a dozorný personál má uniformy organizace SS, ale bez označení druhu jednotky(!). Zbraň není účinná proti osobám v budovách, pokud jsou zavřená okna (utěsněné objekty). Zbraň má směrový účinek, do jiných směrů je působení slabší. Účinek zbraně klesá se vzdáleností (alespoň v méně exponovaném směru).

Je potřeba prošetřit původ zbraně. Zjistit proč byla k testování vybrána vesnice Wiesede. Zjistit jakým způsobem byly nebo mají být „zameteny“ stopy. Zjistit proč na „střelbu“ z tanku reagoval zvon tím, že se rozhoupal (souvisí s principem funkce zbraně).