Podle současných poznatků je cílem těchto pokusů přenést vědomí člověka z živého těla „dárce“ do živého těla „příjemce“. Účelem podle všeho je zachovat vědomí důležité osoby dárce pro případ, že by jeho tělo bylo poškozeno v důsledku zranění, nemoci, nebo stáří. Tělo příjemce by naopak mělo být fyzicky v dobrém stavu. Podmínkou, nebo možná výhodou je, pokud je příjemce duševně narušený, nesvéprávný jedinec. Předpokládáme, že toto narušení mělo vzniknout už v dětství nebo ještě před porodem spíše než aby šlo o poškození mozku v dospělosti.

Dárce i příjemce jsou připojeni k zařízení nazývaném Transfernátor velkým počtem elektrod umístěných na hlavě. Mezi jednotlivými elektrodami prochází vysokofrekvenční proud, jehož hodnota postupně narůstá. Tím je zjištěno propojení nervových drah, které je následně - opět pomocí vysokofrekvenčního proudu - přeneseno na příslušnou dráhu v mozku příjemce. To se opakuje pro každou dvojici elektrod. Výsledkem postupu by měl být mozek příjemce se stejnými nervovými drahami, jako má mozek dárce, a tedy stejné vědomí - stejná osobnost, vzpomínky, schopnosti.

Při některých pokusech bylo samostatně nebo jako doprovodný prvek použit postup z okultní knihy, viz Grimoár. Jedná se o sbírku starých hebrejských textů, obtížně čitelných a prakticky nepřeložitelných. Podle názoru některých výzkumníků jde o zaklínadla sloužící k přivolání nezemských entit - andělů, démonů, a podobných. Není jasné, zda předčítání těchto textů během přenosu slouží k uvolnění dárce či příjemce, nebo zda dochází k vyvolání nefyzikálních sil.

• Během měřícího procesu je mozek dárce nenávratně poškozen. To znamená, že postup není možné zopakovat, ani přerušit.
• Poslední verze zařízení používá 60 elektrod, což značí 1770 snímacích a expozičních kroků. Délku jednotlivých kroků neznáme, ale pokud by každý z nich trval půl minuty, celý přenos zabere 15 hodin. Z hlášení však vyplývá, že přenos by měl zabrat jen několik málo hodin, takže buď je rychlost snímání a expozice vyšší, nebo se nezjišťují všechny kombinace, nebo probíhá přenos více drah najednou.
• Omega má k dispozici fotografie zařízení a vývojové „plány“ - ve skutečnosti se jedná o ruční náčrtky a kresby. Podle těchto materiálů a na základě hlášení bylo možné funkci zařízení odvodit, ale ke konstrukci nestačí.
• Ovládání a ladění transfernátoru vyžaduje zkušenosti a znalosti. Zařízení může obsluhovat jen odborník, amatér nemá šanci uspět.
• Poměrně časté jsou neúspěšné pokusy, při kterých obě zúčastněné osoby zemřou, nebo jsou duševně vážně narušené a pro další pokusy nepoužitelné. A to i při pokusech vedených odborníkem.
• Efekty a účinky zaklínání při přenosu jsou nám zcela neznámé.

První kontakt s fenoménem přenosu vědomí byl učiněn na Berlínské univerzitě M13 Univerzitní přízraky. Během pokusu prováděného studenty prof. Hübnera došlo k přenosu vědomí, které by šlo popsat jako formu posednutí. Hostitelem byla studentka.

Pozn: Z dostupných vyhodnocení není jisté zda se v případě M13 Univerzitní přízraky nejedná o podobný fenomén jako v případě M59 Odhmotnění - Oživování mrtvých. Není jisté, zda tyto fenomény spolu nesouvisí, byť na nich pracují nezávisle dva navzájem nespojené výzkumné týmy.

První zaznamená fáze skutečného projektu přenosu vědomí přímo řízená osobně Dr. Hübnerem spočívala v přenosu vědomí z umírající osoby na živou osobu. Tato fáze probíhala v sanatoriu pro duševně choré umístěnému u města Luckau. Výzkum byl prováděn na osobách duševně chorých, z toho důvodu lze předpokládat, že se jedná buď o přímou součást širší politiky rasové hygieny a eugeniky uplatňované Říší. Experiment byl prováděn tak, že z umírajícího pacienta - dárce bylo přenášeno vědomí do živé osoby - hostitele. V době prošetřování (M23 Skryté sanatorium, M26 Plány na stroj) nebyly experimenty úspěšné. Došlo sice ke krátkodobému přenosu vědomí, ale hostitel nakonec nepřežil.

V další fázi by projekt přesunut do lokace Wewelsburg. Laboratoř byla umístěna uvnitř hradu a chráněna silnou ozbrojenou posádkou vojáků zbraní SS, která zajišťuje i ochranu okolí. V době prošetřování (M32 Hrad na skále, M41 Přenos vědomí) byl experiment úspěšný. Došlo k úspěšnému přenosu vědomí, hostitel experiment přežil a u následně se mu podařilo utéci.

Ve všech případech zmiňovaných v tomto dokumentu bylo použito přístrojového vybavení, které dle dokumentace pořízené agenty v poli vykazovalo podobnost a vývoj. V případě M13 Univerzitní přízraky byla navíc použita okultní kniha, nicméně prozatím nebylo prověřeno, zda byla pro vlastní experiment nezbytná (pravděpodobně nikoliv). Zřejmě se jednalo o paralelní výzkum fenoménu, kdy byl zkoušen jiný přístup. Možná se jednalo o zbytečný předmět, který byl použit účastníky experimentu pouze z důvodu jejich víry v nutnost použití tohoto předmětu.

Hans Grüber byl dle hlášení z M45 Nemrtvý dvojník další obětí projektu Přenosu vědomí, pravděpodobně prováděného Dr. Hübnerem na hradě Wewelsburg, i když toto nebylo prozatím prokázáno. Přenos nebyl zcela úspěšný, Hans Grüber trpěl amnézií a neustálými bolestmi hlavy. V prostorách M45 Nemrtvý dvojník byl rovněž pozorován dvojník Hanse Grübera, z dostupných pozorování vyplývá, že dvojník byl identickou duševní kopií svého originálu, včetně amnézie.

Alan Diensberger - přímý účastník experimentu M13 Univerzitní přízraky prováděl další pokusy na univerzitě v Cáchách M84 Invokace

Když se Dr. Hübner nervově zhroutil a musel být hospitalizován v sanatoriu, další práce se zřejmě přesunuly do do výzkumného střediska Ahnenerbe ve Fahrlandu.

• Dr. Hübner - vedoucí projektu, zarytý nacista, autor zařízení umožňující přenos vědomí - Transfernátor Typ A
• prof. Baumstuhl - profesor na Berlínské univerzitě, názorový odpůrce prof. Hübnera, možná osoba k dodatečnému vytěžení
• zřízenec Eichmann - zřízenec a vrátný na univerzitě, alkoholik, možná osoba k dodatečnému vytěžení
• Dr. Uhl - lékař v sanatoriu v Luckau, zakomplexovaný, možná osoba k vytěžení.
• Alan Diensberger - účastník experimentu v M13 Univerzitní přízraky, provádí vlastní odvozené výzkumy

• Prověřit kdo je asistentem Dr. Hübnera, s ohledem na současný stav Dr. Hübnera je možné, že tato osoba má projekt převzít.
• Prověřit kdo výzkumy Dr. Hübnera platí! Projekt je natolik rozsáhlý, že nemůže být financován pouze z prostředků Dr. Hübnera
• Prověřit kdo výzkumy řídí, případně zda nejsou na něčí konkrétní objednávku. S ohledem na velitele poslední známé lokace laboratoře Dr. Hübnera je pravděpodobně celá operace podřízena organizaci SS nebo některé z jejich dceřiných struktur např. Ahnenerbe - nutno prošetřit.
• Prověřit cíle projektu, jde o obecný postup nebo má být přeneseno vědomí, resp dojít k oživení nějaké konkrétní osoby? Pokud ano pak proč?
• Prověřit další osud uprchlého vězně - přeživšího hostitele s přeneseným vědomím.
• Prověřit zda se v případě uprchlého vězně jedná o tutéž osobu s Hansem Grüberem
• Prověřit jakým způsobem se Hans Grüber stal obětí experimentu, nebyl pacientem sanatoria
• Prověřit další osud Eichmanna, prof. Baumstuhla a Dr. Uhla, lze využít situace zavánějící cizí rozvědnou činností - dále vytěžit.
• Prověřit jak a co Sipo vyšetřuje/vyšetřovalo co se stalo na univerzitě, v sanatoriu a na hradě Wewelsburg.

• V13A, V26A - Fotodokumentace několika fází vývoje Transfernátoru Typu A
• V13B - Okultní kniha - Grimoár
• V13C - vzorek tkání hostitele - sl. Kalbitzová
• V26B - Vývojová dokumentace Transfernátoru Typu A

• M23 Skryté sanatorium
• M26 Plány na stroj
• M32 Hrad na skále
• M41 Přenos vědomí
• M45 Nemrtvý dvojník

• M13 Univerzitní přízraky
• M59 Odhmotnění
• M84 Invokace

• Odhmotnění
• Oživování mrtvých