A106 Thomas Aaron Metzinger von Löwenzahn
Byl jsem poměrně překvapen zjištěním, že tento agent umí pilotovat letadlo. Chová se z celé skupiny nejvíc na úrovni, stejně tak se snaží být co nejvíc profesionální, ačkoliv se mu to ne vždy daří. Bojuje až do konce, občas zbrkle, ale vždy chladně.
Působení A104 v misi působím více než kladně. Sice párkrát škobrtnul (pád do průrvy, postřelení…), ale naopak několikrát napomohl splnění cílů mise a jednou nám všem bez pochyby zachránil všem život.
K činnosti A104 bych měl jen několik výhrad. První z nich je suchý anglický humor, který by po týdnu stráveném ve vlaku v Rusku dokázal zabít každého. Druhou výhradou je přehnaná opatrnost a váhavost. Právě v situaci, kdy dle mého názoru měl zahnat tři útočníky střelbou, se rozhodl pro ústup, až útěk, který jej o pár vteřin později málem stál život.
Naopak bych vyzdvihl schopnost A104 řídit (či pilotovat) i nestandardní vozidla. Již z M1 vím, že A104 je zkušeným pilotem letadla, v M14 jsem se však přesvědčil, že žádné problémy mu nečiní ani vlak či vrtulník.
Navrhuji doškolení v následujících oblastech: běh (tento nedostatek se projevil v M14 hned dvakrát, poprvé, když nedoběhl vlak, ve kterém jsem se já zavřený nacházel, podruhé, když se snažil utéct útočníkům), sebedůvěra. Právě nedůvěra ve vlastní schopnosti má dle mého názoru kořeny ve váhavosti A104. Lépe vyřešit nyní, než bude pozdě!
S potěšením kvituji, že A104 se s každou misí stává odpovědnější. Jeho strach z akce, který jsem mu kdysi vyčítal, postupně mizí (zřejmě podrobně čte své posudky a dbá na dobré rady). Stejně tak stále stoupá můj obdiv k tomu, co všechno tento muž dokáže řídit. V poslední době se tento seznam rozšířil o loď.
Na druhou stranu se stále více smiřuji s faktem, že britský humor A104 se humoru nepodobá ani vzdáleně. Přesvědčil jsem se o tom hlavně v M14 při nekonečné cestě do Ruska a z Ruska, následně pak opakovaně i v M15 (například když jsme se mohli stát pro jednoho sedláka návštěvníky z vesmíru, či když se mu nelíbil můj nápad (nakonec uskutečněný) na novou záhadu Bermudského trojúhelníku) a M16.
Co bych hlavně vytknul A104 a doporučil k budoucímu zlepšení, je komunikace v týmu. Není přece možné, abych jej zastřelil (ano, když se proti mně bez jakéhokoli hlesu v skoro absolutní tmě vyřítí, i když vidí, že střílím hned po několika cílech zároveň, ve chvíli, kdy má být někde úplně jinde) jen kvůli tomu, že nedokáže zakřičet: Pozor, běžím. Už jen kvůli tomu, co jsem napsal na začátku posudku, tedy to, jak A104 od posledně vylepšil některé vytýkané chyby, věřím, že se A104 vyrovná i s tímto a nebude nadále docházet k podobným nedorozuměním.
Tento agent na mě už od začátku působil rozporuplně. O jeho profesních schopnostech nechci rozhodně pochybovat, ovšem jeho vztah k ostatním agentům se mi zdá nevyvážený. Neprůhlednost, povýšenost a absence smyslu pro humor, to jsou vlastnosti, kterými bych ho popsal. Nespolupracuje se mi s ním dobře.
Mr. Gregory (příjmení si nyní nemohu vybavit, snad Studhorse?) je optimisticky založení Brit (ach ti Britové …), který se neobává zhola ničeho, projevuje se energicky, někdy snad až nerozvážně, ale do akce se vrhá s nadšením a vervou, tolik vlastní jeho kolonialistickému národu.
185 cm vysoký, elegantní muž středního věku. Střední postavy, hnědé oči, hnědé vlasy. Vždy v obleku a klobouku. Vzhledově nijak nevybočuje.
Navenek vystupuje jako klasický úřednický pracovník. Trochu upjatý na konvence a jednotný styl oblékání. Rozhodně by se po hlavě nevrhl do jakékoli akce, nejprve se snaží promyslet situaci. Když jde to tuhého tak ačkoli by to do něj nikdo neřekl, vstupuje na scénu a jedná.
Pilotáž malých letadel, řízení auta, střelba z revolveru, taktické plánování, odemykání zámků, úniky,
Přemýšlí dopředu a svými pohledy na věc dokáže zmírnit či zhoršit nevyhnutelné následky dané situace.
Strach z plavby na moři, mořská nemoc.
Vystudoval vojenskou akademii. Absolvoval pilotáží výcvik a v roce 1918 bojoval u RAF na západní frontě. Po válce působil u Britského leteckého sboru v severní Africe, kde se setkal s podivnými místy a artefakty, díky nimž získával větší a větší zájem o paranormální jevy. Nikdy si nezaložil vlastní rodinu, protože se soustředil především na kariéru.
Když přišla nabídka od organizace Omega, nadřízení ho do ní doporučili, protože nevěřili jejímu potenciálu a také si nemohli dovolit poslat tam své lepší členy.