Mise přímo navazuje na M11 a M1. Naším cílem je zjistit vše, co se doposud zjistit nepodařilo. Dále nás zajímá, zda existuje spojitost mezi Messnerovo továrnou a probuzenými. A také máme s Messnery nevyřízené účty.

Misi jsme začali leteckým průzkumem města Batington. Použili jsme námi vlastněný vrtulník a drželi jsme se z dohledu lidí ve městě. Zajistili jsme si vizuální přehled městečka a zjistili si všechny příjezdové cesty. Na tovární budově se nachází vysílač, stejný jako v M20. Podařilo se nám vysílačkou zjistit, že vysílá na velmi krátkých vlnách. Obsah vysílání, nám však zůstal skryt. K Batingtonu jsme se nakonec vydali autem. Když jsme se blížili k cíli, cesta byla přehrazena stromem, zjevně uměle pokáceným. Po bližším průzkumu jsme zjistili, že ke stromu jsou zespodu připevněny dráty. Jednalo se o jednoduché poplašné zařízení, které dá případně vědět někomu ve městě, že se blíží cizinci. Téměř u města byla cesta přehrazena ještě závorou, která byla také spojena kontakty – další varovný systém. Ve městě se lidé pohybují jistým krokem v naprosté tmě. Jediná továrna je celou noc rozsvícená a očividně v plném provozu. Podařilo se nám dostat do továrny, která byla obehnána 4 m vysokou zdí. Získali jsme tam nějaké dokumenty o exportu zboží, dokumenty podepsané Messnerem, dokumenty o obohacování konzerv. Tím ale naše utajení skončilo a v továrně nastal poplach. V nastalém zmatku a boji jsme se rozdělili. Já jsem se dostal do třetího patra a byl jsem přinucen schovat se za dveře, které byly označeny červeně přeškrtnutým žlutým kruhem. V místnosti za dveřmi to silně páchlo chemikáliemi. Pronásledovníci se za mnou nevydali. Brzy jsem zjistil proč. V místnosti mě přivítal Messner mladší se samopalem v ruce. Strhla se přestřelka během níž se Messner dostal do výhody – přibyli mu na pomoc Messmer mladší a Messner mladší. Celkem tři naprosto stejné postavy Messnera. Jednoho jsem prošpikoval revolverem. Tihle hoši hodně vydrží i po pár dobře mířených ranách stojí na nohou. Nandal jsem mu ale víc, než byl schopen zvládnout. Mezitím mě zbylí dva Messneři obklíčili a já byl pod těžkou křížovou palbou. V ten okamžik se dostal ke slovu můj osvědčený granát MK II. Prostřílel jsem si cestu ven a nechal jsem ho konat své dílo. Exploze byla mohutná, podpořená množstvím chemikálií ve skladu. Z místnosti se valil hustý štiplavý kouř. Vrátil jsem se dokončit, co jsem začal. Střelou do hlavy jsem ukončil životy zbylých dvou Messnerů, zraněných výbuchem. Umírali s úsměvem na rtech se slovy nás nemůžete zastavit. Bitva byla vybojována a všichni jsme se narychlo opustili Batington.

Messnerových synů bylo více. Nejsme si jisti, zda jsou ještě nějací naživu, ale alespoň jsme jejich počet snížili o tři. Messnerové vedli celou továrnu v Batingtonu, stejně jako jejich otec v Rockfieldu. Zjistili jsme, kam všude exportovali náklad, viz. dokumenty.