Došetření informací z mise M18. Plus ulovení statného vlka pro účely výzkumu souvisejícího s misí M4.

Do Vormintu nebyl problém se dostat. Zdá se, že celý život městečka se točí okolo pily a místního salónu. Nebýt toho, že se zde ztrácejí lidé jednalo by se o naprosto nudný zapadákov. Noční průzkum podezřelé pily neukázal nic neobvyklého. Proto jsme se hned druhý den vydali na průzkum okolí a lov vlka společně s místním zálesákem coby průvodcem. Vydali jsme se na západ od vesnice. Došli jsme až k „místu s kříži“. Prý je toto místo posvátné. Kříže byly černé, nejspíše ohořelé. Zjistili jsme, že celá mýtina je jakýmsi hromadným hrobem s tím, že ostatky nejsou zahrabané, pouze zarostlé vysokou trávou. Následovalo setkání s „probuzenými“. Zde bych si dovolil jejich popis. Štíhlé postavy v tmavých pláštích, černých kalhotách, bez pokrývky hlavy. Všichni hladce oholeni. Černé oči, jakoby bez duhovky (při pozornějším pohledu zjistíte, že duhovka samotná je velice tmavá). Velice bledý obličej a bílé vlasy. Jedná se o albíny s nepřítomnými výrazy. A106, po té, co ho jeden „probuzený“ připravil o brokovnici, zareagoval a dotyčného zabil. Já jsem jednoho, který se dával na ústup střelil do kolena. To nám poskytlo perfektní příležitost k výslechu. Komunikace s těmito lidmi je velice složitá. Nicméně se nám podařilo něco zjistit. Ptal se nás, proč je ohrožujeme, ale myslíme, že neměli na mysli to, že na ně míříme zbraněmi. Dále nám řekl, že brzy bude každý „probuzený“. Také nám řekl, že jsou nesmrtelní. Nevíme, jestli si to myslel poté, co mu vymyli mozek, nebo jestli to myslel tak, že nemůžeme zabít všechny a jejich sekta přežije. Po tomto incidentu jsme pokračovali v lovu vlka. Při číhání se nám poštěstilo a A106 trefil vlka uspávací puškou. Jednalo se však o dosti silného jedince a tak jsme se dali do pronásledování. Dostali jsme se na místo, kde bylo pár dřevěných domků a stožár, který byl nahoře ověnčen železnými obručemi. Zřejmě vysílač. Všechny kovové předměty nás nepříjemně brněly v rukách. Pokusil jsem se otevřít budovu, ze které vedl kabel k vysílači. Něco mě ale nenechalo. V hlavě se mi rozlehlo mocné „NEDĚLEJ TO“. Pokračovali jsme údolím dál. Dostali jsme se do vesničky s odhadem 50-100 lidmi. Vesničce dominoval stejný, ale mnohem větší vysílač. Všichni obyvatelé vesničky byli albíni, oblečení v bílých rouchách. S průzkumem jsme počkali na noc. Všichni vesničané se na noc shromáždili v největší hale, vedle níž se tyčil onen vysílač. Když si nás vesničané všimli strhl se souboj. A106 odlákal většinu z nich z haly. Společně s A134 jsme se probojovali přes zbytek vesničanů ke generátoru a vypnuli jsme ho. V tom okamžiku všichni albíni padli v bezvědomí k zemi. Na závěr tohoto incidentu jsme při odchodu našli ještě spícího vlka, kterého jsme vzali s sebou. Druhý den jsem se na místo vrátili s autem, abychom sebrali všechny podezřelé předměty a vysílač, vesnice byla v plamenech a nic z ní nezbylo.

Mizející vesničané Vormintu byli oběťmi „probuzených“, kteří si jimi nejspíše rozšiřovali své řady. „Probuzení“ jsou ovládáni oněmi vysílači. Menší předzákladna zřejmě sloužila pro zvýšení dosahu signálu, aby „probuzení“ mohli až k vesnici. Vysvětluje to i proč se lidé ztráceli pouze na západ od vesnice. Probuzení tvrdili, že jim působíme potíže po celém světě. Jedná se tudíž o stejnou organizaci, se kterou jsme se setkali u Stalinova a jinde, s největší pravděpodobností je to organizace se znakem žlutého ozubeného kola. Albíni jsou pouze pěšáci. Lidé se znakem kola jsou nejspíš jejich zázemí. Mají v plánu přeměnit na bezduché loutky celý svět.

Patří skutečně probuzení a organizace žlutého ozubeného kola k sobě?