bavorák, impulsivní, násilmnický, orientace v přírodě, střelba z brokovnice, skrývání, všímavost, přežití v přírodě, přesvědčování, lov puškou, stopování, společenská etiketa, řízení auta
A118 Henri LeClerk
M8 Barva z kosmu
A106 je pravý muž na pravém místě. I když jeho národ nemám moc v lásce, získal si mě svou noblesou a smyslem pro čest. Mám pocit, že na něj se mohu při vyšetřování spolehnout.
A114 Paul O´Brian
M13 Univerzitní přízraky
Práci s A106 mohu jedině chválit. Jeho schopnost týmového jednání je výborná, vyniká v získávání informací, i když jeho přístup je poněkud konfrontující - což nicméně podtrhuje jeho novinářské krytí. Obecně je jeho jednání s lidmi na velmi vysoké úrovni.
Stejně dobrá se ukázala být jeho schopnost práce s brokovnicí. Jediné v čem snad potřebuje dohnat nějaké nedostatky je práce v utajení, kdy se zbytečně vystavuje riziku se svou identitou, zejména ve své domovské zemi ovládané poměrně tvrdým režimem.
A106 má silný vztah ke své domovské zemi, Bavorsku, a netají se svým pozitivním vztahem k Bavorskému separatismu. Bohužel místy až příliš dává najevo své protinacistické smýšlení.
Obecně mohu říci že A106 je spolehlivý člověk a pokud mi bude krýt v nějaké další misi záda, ať už fyzicky v boji nebo při práci v utajení, tak si budu v klidu jistý svým bezpečím.
A134 Alexandr Grabonov
M13 Univerzitní přízraky
A106 má zcela neskrývané antipatie k členům Dělnické strany, které nedokáže ovládat. Na misi zcela nesmyslně vyvolal hádku s důležitým kontaktem, která vedla ke ztrátě důvěry kontaktu. Tento nedostatek sebeovládání může být v budoucnu důvodem k selhání celé mise.
Doporučuji důsledné pozorování a vyšetření psychiatrem.
Na misi byly téže pozorovány značné násilné sklony soudruha A106 - okamžitá likvidace neozbrojených studentů a neskrývaná touha zabít již zneškodněného hlídače (projevoval se jako oddaný stoupenec Dělnické strany).
A108 Nikolaj Pavlovič Zubov
M17 Teslova věž
Silně vnímám vojenskou výchovu a Pruský duch tohoto agenta. S nadsázkou naleštěné holinky jsou důležitější než obsah žaludku. Je to typ vojáka. Jeho vůz je vždy vybaven dostatečným arsenálem a stále chodí vyzbrojen. Přes jistý rozdíl společenského stavu mezi námi, se mi s ním dobře spolupracovalo. Máme velmi podobné smýšlení. Je lepší se ptát přes mířidla, než naivně věřit v lidskost vyvrhelů. Osobně ho charakterizuji jako agenta praktika a muže činu.
Doporučuji výcvik boje beze zbraně, vidím zde jisté nedostatky, když nemá po ruce střelný arsenál.
A113 Horst Kropatschek
M17 Teslova věž
A106 v sobě spojuje schopnost mluvit a schopnost jednat. Kladně hodnotím jeho materiální připravenost na špatné situace. Pokud bych si mohl na nějakou misi vybrat jednoznačně dávám přednost A106, který je schopen jak mluvit tak střílet.
Doporučuji však aby byl vyslán na výcvik boje muže proti muži, protože jeho kvality v pěstním souboji nedosahují jeho kvalit při zacházení se zbraní.
A107 Imogen Hedvig Irene Coulton
M17 Teslova věž
A106 disponuje silným vozem a schopností vytáhnout z něj libovolnou zbraň, což může být velmi šikovné. Je pohotový a nejspíš i docela takticky založený. Když ale před námi vrtulník rozprašoval neznámou látku nad městečkem plným nevinných lidí, nesnažil se zasáhnout ani neprojevil žádnou lítost.
M25 Batman
Začínám mít pocit, že antipatie A106 k nacistům, ač za normálních okolností morálně naprosto opodstatněné, začínají být Omeze poněkud k neprospěchu.
Tedy, pokud by obsahem mise bylo jít někam a zabít každého nacistu, kterého potkáme, byl by A106 muž na pravém místě. Nicméně v situaci, kdy se lidé za sympatie k NSDAP běžně nepopravují, je spolupráce s ním o něco náročnější.
To se týká jak jeho „vyjednávání“ s libovolnými nacisty, tak jeho vysvětlení, proč musíme jít zabít nacistického vědce.
Abych mu ale úplně nekřivdila - v náročné situaci (pro něj dvojnásob) se mu podařilo proniknout do velení místní nacistické buňky a ukořistit pro naši misi zásadní dokument.
A142 Paolo Spoteli
M25 Batman
Arogantní německý hejsek, který pro své vlastní stranické cítění je schopen vyvolat zbytečný konflikt. Neskrývá své antipatie vůči NDSAP, což může být problematické. V záchvatech nezvladatelného vzteku se netakticky vystavil střelbě. Doporučuji výcvik v taktice a střelbě. Jeho výsledky v obojím jsou tristní.
180 centimetrů vysoký pohublý muž, který zřejmě pečlivě dbá na svůj „rádoby neupravený“ vzhled. Vlasy na první pohled nečesané, na druhý pohled je však zřejmé, že účes nevznikl náhodou. Stejně tak strniště na tváři balancuje na tenké hranici mezi tou délkou, kterou ženy považují za přitažlivou, a tou, nad kterou starší pánové zamračeně kroutí hlavou. Volná tmavě rudá košile s rozhalenkou, ve které se skví zub jakési šelmy, je zastrkaná do hnědých kalhot přidržovaných kšandami. Na nohou kvalitní černé holiny-farmářky pod kolena. Všechno oblečení je očividně velmi kvalitní a vyrobené na míru. Pokud je zima, Thomas obvykle obléká hnědý plášť. Thomasův obvyklý postoj je lehký záklon, palce zastrčené za kalhoty a lehký úsměv na tváři. Co už není vidět je jizva, která se táhne od levého ramene až k pasu.
Thomas nejenže působí sebevědomě, on takový zřejmě skutečně je. Věří sobě a svým schopnostem, zvláště pokud je na „domácí půdě“. Má sklon komentovat události kolem sebe s nemalou dávkou ironie. Jen zřídka se stane něco, co by mu dokázalo smazat úsměv z tváře. Zakládá si na svém „bavorském humoru“, ačkoli by někdo jeho občasné kousky označil za velmi nevhodné šprýmy. Za dobrý šprým je ochoten vynaložit a finanční obnos. Peníze, to je také jedna z věcí, která jej do určité míry charakterizuje. Je prostě zvyklý na to, že je jich dostatek. Rozhodně to není žádný šetřílek, občas rozhazuje až za zbytečnosti. I když si to umí na čas odepřít, v dlouhém časovém horizontu by určitě nedostatek peněz nesl špatně. Thomas vyrůstal na romantických příbězích, což ho do života určitě ovlivnilo. V určitých věcech se totiž chová právě jako ti romantičtí hrdinové. Řídí se například heslem: Nikoho nenechat vzadu. I když to znamená smrtelné ohrožení pro něho.
To, že Thomas vyrůstal na venkovském statku a strávil většinu dětství v přírodě, má za následek, že se v lese rozhodně neztratí. Je schopen vyrobit past na králíka nebo ulovit jelena. Dále bych vyzdvihl diplom na Mnichovské univerzitě ze starověké historie, jeho zalíbení ve střelbě z brokovnice a talent vykecat se z mnoha ošemetných situací. Rád bych upozornil na Thomasovu chatrnou fyzickou kondici, o které je více v sekci „Slabiny“.
Thomasova osobnost by se od jeho zranění v dětství dala charakterizovat jako cyklicky schizofrenní. Každý úplněk „přebírá“ kontrolu Thomasova druhá osobnost. V této době má Thomas sklon napadat všechny ve svém okolí, a to holýma rukama, nohama a zuby, nikdy zbraní. Pokud je zavřen sám v jedné místnosti, občas dokonce ublíží sám sobě. Svědkové vypověděli o tom, že v tomto stavu má u pusy pěnu, jako zvíře se vzteklinou, a hlasitě řve. Navíc se zdá, že nevnímá malá zranění, bolest pociťuje až ve chvílích, kdy normální člověk omdlévá. Thomas tvrdí, že si z tohoto času nikdy nic nepamatuje.
Každou úplňkovou noc je tedy Thomas vysoce nebezpečný svému okolí, doporučujeme jej izolovat od ostatních. Mimo úplněk ale Thomas ze své schizofrennosti dokáže občas také vytěžit. V záznamech je například situace, kdy při smrtelném ohrožení „přebrala velení“ jeho druhá osobnost a Thomas prokousl hrtan muži, který byl přinejmenším o hlavu vyšší a váhou jej převyšoval dvojnásobně. Následně se choval úplně normálně, jako by se vůbec nic nestalo.
Jak již bylo zmíněno výše, jednou z Thomasových slabin je jeho fyzická kondice. Díky jeho zranění v dětství neměl nikdy možnost (ne že by byla chuť) se po této stránce zdokonalovat, navíc jeho jizva má sklony se při vysoce fyzicky náročných úkolech otevírat. Už proto si Thomas nelibuje například v rychlém běhu, zvedání těžkých břemen či šplhání po skalách.
Další slabinou je bavorský nacionalismus a nenávist k nacistům. Naštěstí pro něho to dokáže skrývat, ačkoli by zřejmě neopovrhnul možností jakéhokoli přesvědčeného nacistu někde v temném koutě odpravit, pokud by měl jistotu, že na to nikdo nepřijde.
Co se týče své schizofrenní osobnosti, Thomas má sklony jednat poněkud zkratkovitě, například v misi, kdy měl pocit, že svoji „druhou osobnost“ viděl někde v zrcadle, začal běhat po hospodách a zalepovat zrcadla páskou, jednou dokonce rozbil zrcadlo holou dlaní.
Thomas se narodil v rodině bavorského statkáře - šlechtice Petera Metzingera. Matka zemřela při porodu, a tak byl Thomas vychováván vlastně pouze svým otcem a čeládkou na statku. Peter Meztzinger byl (a stále vlastně je), stejně jako již jeho otec, vášnivý lovec, který jednou za pár let vyrazil se svým přítelem, doktorem Friedrichem Sternem, do Afriky. Dovolit si to mohl, dům postavil už jeho otec, statek nevydělával špatně a tohle byla vlastně jeho jediná záliba.
Právě při příležitosti Thomasových patnáctých narozenin se rodina vypravila na pár měsíců lovit do Afriky. Během jednoho z lovů byl jakýmsi zvířetem Thomas smrtelně raněn. Po několika měsících se sice naštěstí vykřesal, ale na památku mu zůstala jizva táhnoucí se po celém boku. Navíc se od té doby začal chovat značně schizofrenně, každý úplněk nad sebou úplně ztratil kontrolu a začal se chovat doslova jako rozzuřené zvíře. Ačkoli se rodinný přítel, lékař Friedrich Stern, pokoušel najít všemožné způsoby, jak Thomase tohoto stavu zbavit, nebyl úspěšný.
Později se Thomas dostal na Mnichovskou univerzitu, kde vystudoval s průměrným prospěchem starověkou historii. Každý víkend plus dny okolo úplňku se vracel domů, kde se věnoval převážně lovu a jiným radovánkám.
Na univerzitě se Thomas seznámil s několika podobně protinacisticky smýšlejícími studenty a také profesorem Adalbertem Hercherem, který byl členem Geheimdienst für Freiheit Bayerns. Ten se stal nejen Thomasovým rádcem a průvodcem, ale v rámci možností i přítelem.
Thomas se k Omeze dostal díky doktoru Sternovi, rodinnému příteli a váženému lékaři, který mezi svými přáteli pátral léku na Thomasovu „nemoc“. O Thomasových schopnostech, či spíše problémech, se tak doneslo i k Omeze.