My, agenti první sekce, jsme došli k rozhodnutí, že k dalšímu plynulému a úspěšnému působení Omegy na Zemi je nutno získat pro Omegu objekt, který by splňoval klasičtější znaky „základny“ než velitelství jednotlivých sekcí. Zabezpečený objekt, kde by bylo možno skladovat zajištěná vozidla či zkoumat získané vzorky, tedy objekt s laboratoří a dílnou. Místo, kde by bylo možno držet a vyslýchat vězně. Základna dobře přístupná letecky i po vodě, zároveň ne příliš daleko od Střední Evropy. Je jasné, že taková základna by měla být dobře skrytá a v případě nouze efektivně bránitelná. Po několika dlouhých diskuzích jsme se rozhodli pro norský ostrov Göl. Na ostrově Göl v minulosti stála tvrz. Podle zjištěných informací tato tvrz byla postupně obývána a opouštěna. V průběhu Světové války, roku 1915, měla být na ostrově postavena pevnost. Poté, co tam ale nevysvětlitelně zemřelo asi až dvě stě dělníků, bylo místo ponecháno samo sobě. Místní se ostrovu bojí, nazývají jej „Ostrov strážců“, kde se nachází (cituji): „…vstup do podzemí, který mohou bránit jen ti nejstatečnější…“ Právě sem jsme se tedy vydali zajistit místo pro první základnu Omegy, B01.

Pomocí lodě Valkýra, nově zakoupené a odřízené A104, jsme se doplavili na ostrov Göl. Na břehu z norské strany je betonové molo, u kterého je skladiště a správní budova. Poblíž stálo nákladní auto. Po dolití nafty jsme konstatovali jeho funkčnost a vyrazili směrem nahoru na kopec. Po pár stech metrech, kdy z jedné strany byl kamenitý sráz dolů a z druhé nahoru, jsme dospěli k překážce, přes celou cestu bylo položeno na boku další nákladní auto. Zatímco se dávalo do deště, pomocí našeho auta jsem překážku odstranil. Kvůli kroupám, velikým jako holubí vejce, jsme se ovšem stáhli zpět ke skladišti. Poté, co se počasí uklidnilo, jsme venku našli několik kostí, na první pohled lidských. Nákladním autem jsme vyjeli necelý kilometr až k pevnosti. Před vchodem (slovo vrata není na místě, protože zatím nebyla dodělána) je parkovací plocha až pro čtyři vozidla. Momentálně zde stálo další nákladní auto. Parkovací plocha má mírný sklon a naše auto nefunkční brzdy. Přesvědčil se o tom A134, když prohledával druhé auto, zatímco do něho naše auto narazilo a obě skončila hluboko pod srázem. Po vstupu do první místnosti (viz obrazová dokumentace přiložená A104) se A104 pokusil zprovoznit generátor. Přišel na to, že generátor je koncipován jako past. Naštěstí se nám nakonec podařilo zajistit alespoň mizerné osvětlení (v průběhu prohledávání jsme ale přišli i o to). Hlavní chodbou procházejí koleje s mírným sklonem směrem ven, zřejmě kvůli snadnějšímu dostávání vykopaného materiálu pryč. Naneštěstí jsme byli konfrontováni odbržděným protijedoucím vozíkem v místě, kde nebylo kam uskočit. Rozhodli jsme se vrátit do přístavu a vrátit se další den. Zjistili jsme, že námi ze silnice odstraněné nákladní auto fungovalo jako přirozená zábrana bránící srázu v sesuvu. Příjezdová cesta je tedy zasypaná. Dále jsme zjistili, že na ostrově se nachází další přístaviště, a to na straně odvrácené od Norska. Další den jsme se vyzbrojeni několika svítilnami vydali opět prozkoumat pevnůstku. Došli jsme hlavní chodbou až k místnosti, kde se nacházelo schodiště nahoru, temná díra dolů a dříve zavařené dveře s nápisem „Nevstupovat“. V tomto patře byla jediná kompletně dodělaná a vyklizená místnost, ostatní místnosti byly buď nedodělané, nebo kompletně zadělané barely, bednami, nářadím. A104 se rozhodl hodit do díry chemické světlo. Já, nucen jakýmsi vnitřním pocitem, jsem se málem zřítil i za světlem, stejně jako A134, který mi přispěchal na pomoc. Nakonec jsme se i díky A104 dostali z díry, ale stálo nás to několik tržných zranění či vybavení, které skončilo dole, včetně jednoho granátu. Tato nepochopitelná akce je vysvětlena v závěru. Vydali jsme se po točitých schodech nahoru. Železné zábradlí bylo na několika místech obrovskou silou proraženo. V půli schodů vedly jedny dveře do skladiště, úplně nahoře pak dveře do tří místností určených k obraně – jedna pro otočnou věž, další pro kulomet. Všude jsme nacházeli vystřílené náboje. Nakonec, ještě po pronásledování imaginárního protivníka do horního patra (opět vysvětleno závěrečným zjištěním), jsme vešli do dveří s nápisem „Nevstupovat“ do místnosti se schody dolů. Po sestoupení jsme dorazili ke dveřím s německým nápisem: „Nikdy nevstupujte za tyto dveře!!!!!!“ Samozřejmě jsme vstoupili. Za dveřmi se nacházela místnost a chodba dál. Čím dál jsme byli, tím více jsme nacházeli mrtvol. Možná jich tam bylo několik set. Nejprve zdravotníci, pak dělníci, všichni promíchaní, do toho hromady nábojů. Krom pachu smrti jsme začali cítit i jiný zápach, a proto jsme si já a A104 nasadili plynové masky. Po pár krocích jsme oba schytali kulku do zad od A134. A134 následně vyběhl dveřmi ven a zabouchl za sebou. Pokračovali jsme v prohledávání. Došli jsme až na konec jedné z chodeb, kde jsme konečně zjistili příčinu zdejších problémů. Ze zdi zde mohutně unikal jakýsi plyn, zřejmě s halucinogenními účinky. Vzhledem k tomu, že ze spodního patra vede průduch i do ostatních pater, plyn v určitém množství prostoupil celou pevnost. Jak se ukázalo cestou zpět, ani plynová maska není dostatečná ochrana. Přesvědčil jsem se o tom na vlastní kůži, když se ke kulce od A134 přidala i kulka od A104. Naštěstí si A104 uvědomil, že má halucinace, a vytáhl mě ven. Sám bych to už v té chvíli nezvládl. V přístavu jsme zajistili loď, na které se chystal A134 odjet, a nakonec i přemluvili A134, aby nám věřil. Dalo nám to ale zabrat.

Pevnost na ostrově Göl je zatím ve fázi rozestavění. Chybí spolehlivý generátor elektřiny, dodělání několika místností (spíše kosmetická záležitost) a jejich vyklizení, výtah, zbraně. K obrovskému masakru zřejmě došlo ve chvíli, kdy dělníci prorazili stěnu k plynu. Plyn je zcela určitě vysoce halucinogenní a vyvolává agresivitu. Je prostoupen v menší míře celou pevností. Řešením se zdá zalití průduchu do tohoto patra betonem. Toto by nemělo být nijak technicky náročné (a ani nebezpečné, pokud by dělníci měli plynové masky, v tomto patře by jim nic nehrozilo). Následně, po několika dnech, by vědecký tým zjistil hladinu plynu v okolí. Doufám, že by potvrdili moji domněnku, tedy že by byla stavba základny v této pevnosti možná. Plyn by bylo možné mimo jiné i čerpat a použít v boji. Dalším využitím v případě čerpání by byl spolehlivý výbušný systém, který by zničil vniknuvšího protivníka a následně by stačilo zavřít kohout a důkladně vyvětrat. Předkládám tedy návrh stavbu základy zde uskutečnit.