Nedávno byl zkonstruován zcela nový typ letadla. Letadla, které uveze víc lidí a doletí dál. Letadlo na přelety Atlantiku, schopné přistát na vodě. Princezna Viktorie. Škoda jen, že hned při prvním přeletu zmizela i s celou posádkou nad Bermudským trojúhelníkem. Pátrání jsme začali na Bermudách. Použili jsme vrtulník získaný v M14. A134 zachytil ve své přenosné radiostanici jakýsi podivný signál z jihozápadu. V našem pátrání jsme se tedy přesunuli lodí na Bahamy, kde jsme opět vzlétli. Podle signálu jsme dolétli k malému ostrůvku. Čím jsme byli blíže, tím se naše kompasy chovaly podivněji. Na ostrůvku jsme viděli vysílací věž. V té chvíli po nás začal někdo pálit z kulometu. Palbu jsem opětoval, ale našemu zřícení (A104 tomu říká „nouzové přistání“, ale nějak nevidím ten rozdíl, když poté stejně nebylo možné kvůli poškození vzlétnout) jsem tím nezabránil. Vrtulník jsme zaházeli palmovými listy, takže hlídka, která procházela po pláži, si jej z dálky nevšimla. Kdo si všiml, byl malý rybář Pablo. Pokusil se připlížit a byl chycen. Pablo tvrdil, že na ostrově jsou zlí sluneční lidé. Občas sem prý přilétají letadla, zrovna jako nedávno. Naše pátrání pokračovalo směrem k vysílači. Připlížil jsem blíž, a protože jsem neviděl žádný vchod, bylo mi jasné, že nějaký bude ústit do podzemí. Taky že ano, než jsem se stačil stáhnout, jeden se otevřel a vylezli z něho tři vojáci se samopaly, kteří mě zajali. Zachránili mě A104 a A134 střelbou z kulometu, ačkoli jsem byl raněn. Sotva mě A104 ošetřil, od vysílače (z druhé strany byl terén značně snížený a byl tam vjezd do podzemí) vyjelo nákladní auto směrem k přístavu. V přístavu bylo hledané letadlo a loď. Vojáci (se symboly zlatého ozubeného kola) naskákali do lodi a odjeli. V té chvíli jsme začali mít všichni jakýsi podivný pocit. Navíc nás jakoby „zraňovaly“ všechny kovové předměty. Z toho A104 a A134 usoudili, že vysílač je tzv. Teslova věž. Vydal jsem se prozkoumat podzemní komplex branou, zatímco A104 a A134 zkoumali poklop. V komplexu se nacházela velká část posádky ztraceného letadla. Všichni se ovšem chovali velmi podivně. Začali mě obkličovat. Jeden z nich začal ve vstupní místnosti pálit po A134 kulometem. V té chvíli jsem se začal bránit. Jednoho jsem trefil ze vzdálenosti jednoho metru brokovnicí čistě do břicha. Kdokoli se jen trochu vyzná ve zbraních, by byl určitě překvapen stejně jako já tím, že onen muž se jen podíval na své břicho a prohlásil naprosto klidným hlasem: „Děláte velikou chybu.“ Pak se až pomalu sesunul k zemi. Rozhodl jsem se prostřílet ven. Málem jsem přitom trefil A104, který se bez jakéhokoli slova rozhodl proběhnout dovnitř komplexu a vůbec si neuvědomil, že vevnitř je tma jako v pytli a vypadá jen jako další útočník, který se vrhá přímo na mě (asi bude v budoucnu nutné psát i takováto zcela triviální pravidla komunikace v týmu do příruček). Sotva jsem se dostal ven, vyřítil se také A104. Za ruku táhl muže v kapitánské čepici. Komplex explodoval. Ven pomalu proudili lidé, naprosto vláční, bez jakéhokoli výrazu. Přežilo dvacet lidí. Na můj návrh jsme je posadili do letadla, odjeli s nimi v noci na moře poblíž Baham, odeslali zprávu S.O.S. a v opraveném vrtulníku odlétli. Další záhada Bermudského trojúhelníku.

Na ztrácení lodí a letadel v oblasti Bermudského trojúhelníku má svůj (zřejmě lví) podíl skupina se znakem zlatého ozubeného kola. Je pravděpodobné, že tak činili pomocí Teslovy věže. Přesný postup není znám. Možná využili zmatení kompasu. Na lidech z unesených letadel a lodí prováděli pokusy. Při zapnutí věže je zřejmě možno lidi donutit k nějakému úkolu. Náročnost takového úkolu není známa, ale jak vidno, tito lidé dokáží, i když s omezenou přesností, například střílet z kulometu. Při vypnutí věže pak lidé prostě nedělají nic.

Opět, skupina se znakem zlatého ozubeného kola. Je takovýchto základen v oblasti Bermudského trojúhelníku více? Je možné, že skupina někde shromažďuje větší počet lidí, kteří jsou naprosto ovládáni, dokáží používat zbraně a prakticky necítí bolest? Možnosti bojového využití takového skupiny neznající strach jsou děsivé.