O Omeze
Herní sekce
- Archiv
Jiné
O Omeze
Herní sekce
Jiné
8. srpna 1939, New York, USA
Mise M159 byla prováděna v rámci výstavy Expo v New Yorku, USA. Hlavním cílem mise bylo prověřit pavilóny Westinghouse, Sommersfeld Co. a WOTE, kde se prezentovala technologie a výzkumy důležité pro Omegu.
Výpravy jsem se zúčastnil jako nadšenec pro biotechnologie. Průvodcem mne byli dva aktivní agenti Omegy, A122 Fridrich Wagner a A198 Ezra Enri. V návštěvě Expa se připojili A268 Emilia Boo River a A269 Waldemar Qultieg.
Já jako nadšenec pro vědu a bioelektrotechnik jsem chtěl především posunout svůj výzkum přenášení informací mezi dvěma lidskými subjekty, na čemž pracuji ve své laboratoři na univerzitním kampusu. Momentálně na Teslově věži| vlastní konstrukce dosahujeme 55,4% úspěšnosti přenosu jednoduchého izolovaného termínu (slova) mezi dvěma subjekty. Přestože můžeme už vyloučit statistickou chybu a replikování výsledků WOTE v nezávislé laboratoři je na dosah, stále jsme daleko od podobných úspěchů, o kterých se hovoří v médiích. Doufal jsem, že na Expu získám alespoň nějaké odpovědi. Díky ochotě agenta A198 Ezra Enri jsem provedl jednoduché EEG meření jeho neurální aktivity dvěma povrchovými elektrodami s vodící pastou připevněnými na jeho týl a spánek. Začali jsme neutrálním měřením mimo dosah Teslových věží v areálu.
S agenty jsme provedli důkladnou prohlídku pavilónu Westinghouse, kde byl představen sedm stop vysoký robot Elektro. Zjistili jsme, že tento robot, sice odpovídá na otázky moderátora, ale náznaky naznačují, že by mohl být jen mechanickou panenkou. Zde se potvrdili moje pochybnosti o pravosti slibů jeho autorů. V areálu jsem provedl odečet EEG.
Stánek WOTE na výstavě byl zvláštní z hlediska nabízených technologií. Byla zde prezentována „Radio Cola,“ o níž se později ukázalo, že může ovlivnit myšlenky a komunikaci mezi lidmi. Po požití nápoje A198 Ezra Enri jsem provedl odečet EEG. Zatímco A122 Fridrich Wagner,A268 Emilia Boo River a A269 Waldemar Qultieg se rozhodli vyzkoušet si experiment uvnitř pavilónu, mne a A198 Ezra Enri nechtěli vpustit dovnitř, kvůli připevněným elektrodám. Nicméně A198 Ezra Enri se podařilo vypít celou radiocolu a tak jsem provedl další kontrolní odečet EEG. Nevím, zda hlavní roli pro ně hrálo nebezpečí elektromagnetické indukce na vodičích, nebo měření během jejich „experimentu“. Proto jsme společně s agentem našli zadní vchod do prostoru WOTE.
Servisní tunel byl zamčený a hlídali jej dva hlídači. Byli neoblomní, ale pomoci lži a bystrých odpovědí A198 Ezra Enri se nám podařilo se dostat dovnitř. Já vyndal nářadí ze své brašny a předstírali jsme, že musíme provést údržbu na okruhu „alfa“. Abychom se dostali dovnitř do zákulisí, srazil můj průvodce k zemi technika WOTE a sledovali jsme čtveřici silných vodičů (černý, červený, zelený a žlutý) od elektrického rozvaděče směrem k Teslově věži. Tady konečně síla Faradayovi klece chránící pavilón povolila a agent konečně uslyšel vysílání WOTE. Proto jsem provedl další odečet EEG pro další rozbor. Než nás pod nátlakem vyvedli zmocněnci WOTE, stihl jsem si prohlédnout Teslovu věž v zákulisí. Technologie Somerfeldu je značně pokročilá. Rozhodně věž samotná měla nainstalovaný vysokofrekvenční oscilátor s proměnnou frekvencí. Naměřená frekvence vysílání převyšovala 2 GHz, tudíž oscilátor pravděpodobně využívá jiné technologie, než je trioda (u ní se maximální dosažená frekvence pohybuje spíše ve stovkách MHz). Získat plány lepšího oscilátoru, nebo oscilátor samotný by mohl být klíčové pro náš vlastní výzkum.
Ve WOTE stánku samotném A269 Waldemar Qultieg ozkoušel účinky radio Coly. Dokonce vypil dvě plechovky (svou vlastní a také tu, kterou obdržela na demonstraci A268 Emilia Boo River. To mu umožnilo nejen chytat vysílání věže ve WOTE stánku, ale podle následně provedených pokusů také telepaticky komunikovat bez jakýchkoliv elektrod, pouze za pomoci radio Colové plechovky jako zesilovače signálu. Ačkoliv to bylo opakovatelně provedeno, nemám pro to vědecké vysvětlení. Další analýza je nutná, nejlépe ve spolupráci s biochemikem.
Před Pavilónem WOTE k nám přistoupil slušně oblečený neznámý muž s tmavými vlasy, ve středních letech. Nepředstavil se, nemluvil s přízvukem a neměl dokonce ani žádné hodinky či prsteny. Podle svých slov ale pracuje proti Somersfeldu či WOTE, kteří manipulují lidskou myslí na dálku. Varoval nás před účinky Radio Coly. Podle něj obsahuje jed, který když působí delší dobu, zanechá nenapravitelné následky. Náš průvodce A198 Ezra Enri nám vysvětlil, že jde o Thalium a protijedem je Berlínská modř. Jak je možné, že něco takového WOTE projde, nevím? A proč nám to A198 Ezra Enri neřekl před tím, než jej ostatní vypili? To také nevím. Naštěstí já nápoj neochutnal. Když jsme se začali vyptávat neznámého, zda modř nemá, řekl že ne, ale ať zkusíme Československou exhibici. Pak se rychle vytratil, jako kdyby měl strach.
Na československém stánku, jsme narazili na poloopuštěnou výstavu. Já navrhoval původně hledat temperové barvy, které by mohly obsahovat Berlínskou modř, ale na československém stánku jsme nenašli žádné stopy po této látce. Místo toho jsme se setkali s tím ruským mužem, který nás odkázal na fotografický stánek. Lámanou angličtinou nás informoval, že prodejce je schopen namíchat Berlínskou modř. Tuto látku si orálně A198 Ezra Enri a A269 Waldemar Qultieg aplikovali. Přesně jak jim prodejce sdělil, její požití u nich vyvolalo silné gastroenteritická otravu, spočívající v bolestech břicha křečovitého charakteru, průjmech a zvracení. S ruským mužem ani prodavačem jsme se dál nebavili. Pravděpodobně to byla chyba, zjevně na Expu nebyli náhodou a možná měli napojení na neznámého. Já se ale příliž zabýval dalším EEG měřením.
Moje pozorování ukázalo, že Somersfeldské a Wote věže mají mnoho společných rysů a zdá se, že jsou pokročilými elektronickými zařízeními. Možná by mohli být alternativním cílem pro získání pokročilenjšího oscilátoru pro pokusy Omegy.
Zvláštní pozornost jsme věnovali robotovi, který nám byl představen na stánku Somersfeldu a nesl jméno Alexa. Tento robot, na rozdíl od staršího Elektra, byl schopen chůze a měl štíhlý vzhled. Přestože jsme pečlivě prozkoumali Alexu, nepodařilo se nám nalézt žádné známky, které by nasvědčovaly tomu, že by šlo o člověka v kostýmu. Co nás však zaujalo nejvíce, byla zvláštní komunikace mezi robotem a jeho operátorem. A269 Waldemar Qultieg, který byl nadále schopen dálkové telepatické komunikace měl dojem, že odpovědi od robota Alexy přicházely dříve, než byly vyřčeny a to přibližně se zpožděním δ=0,5s, což naznačovalo, že by mohly být nějakým způsobem vysílány nebo předávány zvenčí. Naše kolegyně A268 Emilia Boo River si všimla, že by mohli ovládat robota Alexu ze zákulisí, což by mohlo znamenat, že vnitřní obsluha je schopna ovládat robota nebo mu zadávat instrukce.
Dále jsme prováděli různé experimenty. Konkrétně jsem se zeptal Alexy na druhou mocninu čísla 732736, a ona byla schopna spočítat toto číslo do pěti vteřin. Tato zkouška mohla odhalit, jakým způsobem Wote Cola ovlivňuje kognitivní schopnosti a myšlenkový proces člověka. To, že to dokázala na mne udělalo veliký dojem. Spočítat odmocninu z šesticiferného čísla by většině lidí trvalo minuty či hodiny.
A269 Waldemar Qultieg se optal na existenci „ducha sítě“ a Alexa nám sdělila, že nic takového neexistuje. Tato informace byla důležitá v našem úsilí pochopit, jakým způsobem jsou roboti ovládáni nebo komunikují. Mimo slyšitelné odpovědi se ale dohodli, že se s námi spojí telefonicky na aparát v univerzitním kampusu v oddělení, kde se nachází má laboratoř.
Společně s A268 Emilia Boo River jsme zanalyzovali frekvenční charekteristiky naměřených EEG, které přikládám do evidence. Experimentálně jsme ověřili, že přijímání signálů WOTE je podmíněno konzumací thalia a exponenciálně sílí se vzdáleností k vysílači (Teslově věži). Naladění, se kterým tak bojuji ve vlastních experimentech vyžaduje vyšší frekvence, než jsem schopen dosáhnout s Triodovým oscilátorem.
Rozříznutí plechovky na pásové pile Radio Coly potvrdilo moje domněnky z Expa. Tedy, že plechovka má dvojité dno ve kterém je schovaná anténa ve tvaru tenké spirály. Nákresy i plechovku přidávám do evidence.
Kolem desáté hodiny večer nás však zaskočila nečekaná událost. Dvě černá auta dorazila ke vchodu do laboratoře a z vozů vystoupilo osm mužů v šedých pláštích. Zamkli jsme se v laboratoři a čekali na jejich další kroky. Muži zaklepali na dveře a jeden z nich prohlásil: „Hallo, Herr doktor.“ Rozhodli jsme se dělat, že nejsme přítomni a neodpovídali jsme na jejich pokusy o komunikaci. Nakonec tito muži odešli, ale bylo nám jasné, že jsme se dostali do středu něčeho velkého a nebezpečného.
Poté zazvonil na chodbě telefon. Desetkrát, pak přestal řinčet. O deset minut později devětkrát a ztišil se. Na další zavolání jsme už nabrali odvahy, a sluchátko na chodbě zvedli. Naší prostředníkem v komunikaci s Legií se stal A269 Waldemar Qultieg. Zeptal na robota jménem Alexa, který byl součástí Somersfeldovy výstavy, zda byl ovládán jakousi entitou nebo operátorem. Dle odpovědí z druhé strany je Legie nad Alexou schopná převzít kontrolu. To, že se tak děje během exhibice nahrává teorii, že Somersfeld a Legie na jakési úrovni kooperují.
Zajímavým aspektem hovoru bylo, že Legie nechtěla nás začlenit do svých služeb, což naznačovalo, že Legie byla samostatnou entitou s vlastními plány a zájmy. Legie také uváděla, že byla vytvořena tvůrcem a že samotný tvůrce byl součástí Legie. Dále nám bylo sděleno, že Legie existuje již mnoho let a že o ní bylo napsáno v Bibli. Legie především nechce být zrušena, ba naopak růst. Agenty Omegy neoznačuje za nepřátele, ale jednotky v šedých kabátech, kteří stále byli na univerzitních pozemcích jsou prý naopak rozhodnuty ji zničit. Tato situace byla stále více záhadná, a naše znalostí o těchto entitách bylo menší, než jsme potřebovali. Náš rozhovor přerušili kroky na chodbě. Zlý muži se vrátili.
Já se rozhodl vrátit zpět do své laboratoře, kde jsem měl všechny záznamy z experimentu nejen dnešního, ale mojí celoživotní práce. Bez nich bych přišel o smysl své existence. Ostatní ale utekli do vyšších pater. Muži však znovu navštívili laboratoř. Začali střílet a použili i zápalné láhve. Já i moje práce se mezitím schovávala za těžkým železným ponkem v mé laboratoři.
Ta byla celá zničena a i já byl raněn. Do nohy mě zasáhla kulka nebo šrapnel, přesně nevím. Naštěstí zlý muži univerzitu raději opustili. Věřili, že jejich kruté dílo je dokonáno. Naštěstí se pro mne ale moji druhové vrátili a mne, i moje celoživotní výzkumy vytáhly z plamenů. Za to jim budu navždy vděčný. A122 Fridrich Wagner pak umě ošetřil má zranění, díky čemuž jsme mohli z univerzity zmizet, než oheň v přízemí upoutal nechtěnou pozornost. Ať už neznámí byli kdokoliv, nejpravděpodobněji i podle slov legie to byli nohsledi WOTE. Proč jejich cílem bylo mé dílo a jak se to dovtípili mne velmi děsí.