Prošetřit časovou nesrovnalost (ztrátu jednoho dne) odehrávající se pravidelně každý rok ve vesnici Mantrilson

Na místo jsem dorazil spolu s agenty 6. sekce Omegy vlakem a následně auty. Mantrilson se ukázal být s prominutím dírou světa, ubytovali jsme se v místním hostinci a začali jsme se porůznu vyptávat na místní kulturu a zvyky. Vesničané se o ztraceném dni prakticky odmítali bavit, jinak byli velmi vstřícní, možná až příliš. Obhlédli jsme okolí a za vesnicí jsme nalezli jakousi „vílí jeskyni“, která vedla do ohromného prostranství obehnaného skalami. Okolo byly prastaré malby. Zběžně jsem prohledal byt otce Piera, za jehož doby se začal čas ztrácet, ale nenašel jsem nic podivného. Vesničané se očividně těšili na jakousi slavnost, na kterou nás i poměrně nadšeně zvali - při tématu slavnosti mluvili někteří z nich podivným, zcela odlišným hlasem. Jejich zvaní se časem změnilo takřka na silné pasivně agresivní nucení. A123 měřil čas mimo vesnici, mě se podařilo nepozorovaně uniknout, nicméně ostatní byli donuceni se oslav zúčastnit. Ačkoliv jsme měli zpočátku dojem, že jde o něco nebezpečného, jednalo se spíše o pohanský rituál. Ten měl očividné účinky, kdy své účastníky i přihlížející dovedl do zvláštního vytržení. V jeho průběhu se projevily různé zvláštnosti, související zejména s elektřinou. Po slavnosti jsme se ještě snažili získat nějaké informace od místních, ale neúspěšně. Fyzické měření času ve vesnici a mimo ni neukázalo žádný rozdíl, jde tedy o fenomén čistě psychologický.

Cesta vlakem a následně autem proběhla bez větších problémů, na místo jsme dorazili v pátek 2. června. Vesnice Mantrilson se nachází několik hodin cesty od dalšího nejbližšího osídlení, nejsou do ní zavedeny inženýrské sítě ani elektřina (což je významné pro další průběh mise). Ubytovali jsme se v místním (jediném) hostinci a zjistili jsme, že nemáme pořádné krytí. V okamžiku když jsme byli tázáni jsem nás začal vydávat za Američany, kteří jezdí po Evropě a píší cestovatelského průvodce, což nám bez problémů prošlo a umožnilo v klidu sbírat informace o vesnici. Místní se o ztrácejícím se dni odmítali bavit, vždy odvedli řeč stranou. Zato se vždy velice rádi zmínili o slavnosti, která se měla odehrát v neděli (dva dny po našem příjezdu - datum konání je vždy první neděli v červnu) Z náhrobků na místním hřbitově jsme zjistili, že zde dlouhodobě počátkem června umírá mnohem více lidí, zejména starých a cizinců. Z místní kroniky byl patrný lehký nárůst porodnosti okolo přelomu února a března. Někteří z nás dostali určité podezření na obětování v průběhu slavnosti. Zjistili jsme také, že před sedmi lety zemřel v průběhu slavnosti předchozí kněz. Z kroniky bylo zcela jasně zřejmé, že za jeho časů se onen den (pondělí po slavnosti) nijak neztrácel. Vloupal jsem se k otci Pierovi a prohledal jeho dům, protože na něj padla určitá podezření, nicméně nenašel jsem nic, co by jej kompromitovalo. A120 prohledala místní kostel a objevila jakousi původní pohanskou svatyni v jeho základech. Chování vesničanů se v sobotu změnilo, začali na nás velice intenzivně tlačit, abychom se oslavy zúčastnili spolu s nimi. Normálně bychom asi pozvání přijali, nicméně snaha a důraz vesničany na toto pozvání kladené z něj tvořily prakticky nucení. Prohledali jsme okolí a navštívili jsme nedaleké jeskyně, v nichž jsme objevili otevřený prostor obehnaný skalami a v jeskyních nástěnné malby, které A120 identifikovala jako náležící kultu pohanského boha plodnosti, který byl později křesťany převrácen v personifikaci Satanovu. V neděli ráno jsme se domluvili s A123 a ten odjel pryč z vesnice do nejbližšího města, ve kterém žádnou časovou anomálii nezaznamenali. S sebou si vzal jeden ze dvou identických chronometrů, které jsme před jeho odjezdem sladili. Vesničané opět velmi intenzivně naléhali abychom se oslav zúčastnili, navrhl jsem, abychom vesnici alespoň někteří opustili, nicméně A120 nás příliš zdržela. Ačkoliv jsme se o únik někteří pokusili, zdařil se pouze mě. Cestou pryč jsem byl spontánně hledán i místními dětmi, což mě překvapilo. Z dálky jsem pak pozoroval, jak byli A120, A121, A122 a A124 zataženi do průvodu, ve kterém byli všichni ve slavnostním krojovém oblečení a maskách. A123 dorazil někdy tou dobou zpět, naštěstí jsem jej odchytil dříve než se prozradil vesničanům. Průvod mířil do jeskyní a pak na ono prostranství, načež byla instalována nová mříž, kterou nebylo možné zvednout v méně než pěti mužích. Oslavu vedl otec Pier. Slavnost začala hromadným obětováním vlastní krve (z dlaně ruky. Tento akt začal poněkud výhružně, mezi agenty přítomnými oslavě došlo k jakési roztržce), následně otec Pier zařízl býka, v tu chvíli z vatry vyšlehly značné plameny. Pak se ozvala hudba (ze svého místa jsem neviděl odkud) a všichni začali tančit, později se slavnost zvrhla doslova v sexuální orgie. Ačkoliv jsme se s A123 snažili vzdorovat a vzájemně držet svou pozornost, ukázalo se, že nejsme schopni odolat a byli jsme omámeni - netroufám si říci, zda hudbou, nebo něčím jiným. Probrali jsme se a mříž byla ve středu propálená, očividně něčím o vysoké teplotě. Stejně tak v prostoru kde se slavnost odehrávala, bylo možné nalézt stopy po zásazích elektřinou. V průběhu oslav zemřela jedna stará žena, což vesničané brali zcela samozřejmě. Oba chronometry - jak ten ponechaný ve vesnici, tak ten odvezený do nedalekého města - ukazovaly shodně úterý i na minutu stejný čas, přesto nám všichni vesničané tvrdili, že je pondělí. Mnoho dalších informací se nám již získat nepodařilo, a tak jsme se rozhodli vrátit na ústředí v Hamburku.

Ve vesnici definitivně nedochází k žádnému skutečnému časovému posunu. Jedná se o psychologickou záležitost spojenou se slavností, která je jednou velkou pohanskou orgií sexu a tance, zajisté velmi fyzicky namáhavou, takže valná většina lidí pondělek prostě prospí (nebo, možná, zčásti prohýří). Ztráta dne souvisí s tím, že se všichni ve vesnici účastní slavnosti. Ani cizinci nemají v praxi moc na výběr. Ztráta dne se datuje posledních sedm let nejspíše proto, že původní kněz byl poctivý křesťan a oslav se neúčastnil, do kroniky tedy zanášel správné datum (které tu jinak vlastně nikoho moc nezajímá). Otec Pier nicméně očividně pohanský rituál neodmítá a sám se jej účastní, tudíž se pro něj pondělek ztrácí stejně jako pro ostatní. Při slavnosti dochází ke zvýšenému množství úmrtí nejspíše vlivem vysoké fyzické zátěže. Oslava se koná každou první neděli v červnu, ztraceným dnem je pak následující pondělí.

Někteří vesničané mluvili o slavnosti zcela odlišným tónem hlasu. Nejspíše jde o nějaký podvědomý jev, který by měl být dále prozkoumán lékařem či psychiatrem. Všichni vesničané se jeví být slavností doslova posedlí. Možná se jedná o jakési davové šílenství, které by opět nebylo na škodu nechat prošetřit lékařem. V průběhu oslav dochází k omámení. Tento jev je velice zajímavý a postihuje i lidi, kteří se oslav přímo neúčastní. Je těžké říci, zda jde o efekt hudby (možná zesílený akustikou místa), nebo zda jde o nějakou drogu házenou do ohně či něco podobného. Na počátku oslavy je každý rok zpuštěna mříž. Ta je pak vždy na jejím konci proražena nějakým silným výbojem, nejspíše bleskem. Nejsem fyzik, ale teoreticky může jít o nějaký jev způsobený nahromaděním tepla (ohnivá vatra) v nějaké okolní rudě. Doporučuji, aby byl příští rok vyslán na slavnost tým složený spíše z akademiků, než z bojových agentů. Místo ani obyvatelé nejsou přímo nebezpeční. Je potřeba prozkoumat celou věc po lékařské stránce. Stejně tak doporučuji vzít s sebou horolezecké vybavení (bez něj se nelze na stěny v okolí místa slavnosti dostat) a rozmístit zařízení pro fyzikální měření. Ideálně i odebrat geologické vzorky z okolí. Případ se mi jeví vzhledem k zaměření Projektu Omega zajímavým, nikoliv však stěžejním, protože paranormální stránka již byla vyloučena.