Cílem mise bylo hlouběji došetřit okolnosti experimentů profesora Hübnera týkající se přenosu vědomí mezi lidmi (konkrétně mise 23, Skryté sanatorium). Na základě již zjištěných informací jsme se rozhodli přistoupit k věci podobně jako předchozí skupina agentů: jako novináři, kteří o profesorových úspěších plánují napsat článek. Krytí bylo podpořeno mými znalostmi a zkušenostmi z oblasti novinařiny pro holandský tisk. Vzhledem k počtu nasazených agentů, jsme se rozhodli rozdělit na dvě skupiny: tři z nás měli jít přímo do sanatoria, zbylí dva měli čekat venku a v případě potřeby zasáhnout. Civilní kontakt s profesorem Hübnerem jsme navázali bez problémů, jak se ovšem časem ukázalo, naše nabídka o sepsání článku do holandského deníku ho dostatečně neokouzlila a o další spolupráci nejevil zájem. Sepsal jsem tedy krátkou reportáž na základě běžně dostupných údajů a nechal ji vytisknout v německém lékařském časopise (díky Bohu za dobré známé). Ostatní členové týmu také nelenili a snažili se dostat jednak do univerzitní laboratoře, kde profesor Hübner se svými pokusy začínal, jednak sledovat samotné sanatorium, v obou případech jsme ovšem žádného cíle nedosáhli, právě naopak - spíše jsme mohli být šťastní, že jsme přišli „pouze“ o propůjčené vysílačky a ne o svobodný pobyt v Německu. Po vytištění mého článku jsme se vydali rovnou za profesorem, jeho matka nám ovšem sdělila, že doma není, že zůstal přes noc v sanatoriu, jeli jsme tedy tam. Má intuice nelhala a profesor nás přivítal s nadšením nad vyšlým článkem a podle plánu nám umožnil setrvat nějakou dobu v sanatoriu. Jak se později ukázalo, potřeboval nás na asistenci při svém experimentování. Nejdříve nás seznámil s dárcem těla - schizofrenní pacientkou, která se na poměry ústavu chovala údajně velice klidně - a pak nás převedl do sklepního sálu, kde měla samotná operace probíhat. Těsně před jejím začátkem ovšem vypadl proud a přes funkční záložní generátor jsme nemohli než čekat. Během chvíle se z horních pater začaly ozývat zvuky dávající najevo, že nějaký pacient utekl; jak později vyšlo najevo, nebyl zdaleka sám. Jeden se dostal přímo k nám a bohužel nebylo jiné cesty než definitivního zneškodnění, ačkoli za cenu mé chvilkové nepříčetnosti - z následujících několika minut si pamatuji jen šílený běh, na jehož konci vděčím za svůj život agentu 21, který mě vyprostil z dusivého sevření dalšího pacienta. Přestože uprchlo mnoho pacientů, žádné další už jsme osobně nepotkali, protože se zabývali místními zřízenci. Podařilo se nám získat plány přístroje, který umožňoval přenos myšlenek, a po té, co jsme se na zahradě ústavu setkali se zbylými dvěma agenty, odjeli jsme z místa pryč.

Získali jsme detailní plány přístroje, který umožňuje přenos myšlenek mezi lidskými bytostmi nezávisle na jejich vitalitě (pravděpodobně je nutná jistá zachovalost mrtvého mozku).

Hlavní cíl mise byl splněn, bylo by ovšem záhodno zjistit, jak dopadl celý konflikt se sanatoriem, zda profesor Hübner přežil a jestli pokračuje ve svých experimentech a kde.