Nástroje pro tento web


hlaseni:m169_a212

Hlášení M169-A212

Mise
M169 Zealot
Autor hlášení
A212 Zoltan Kerezsky

Práce, samá práce. Nejdříve jsme s děvčaty zajeli za paní Jenny, která hledá svou pohřešovanou sestru. Po našich informacích si zvládla opatřit dva Colty 1911 a byla rozhodnuta vystřílet Clever club do posledního kreténa. Nakonec si dala říct, že to není moc moudré a bylo by záhodno se napřed naučit střílet. Uklidnili jsme ji, slíbili, že uděláme, co budeme moci a s tím jsme se rozloučili.

Cestou zpět jsme potkali zvláštní ženu se sekerou. Nedalo nám to a oslovili jsme ji. Dozvěděli jsme se, že jde na svatou misi do přístavu hubit ghůly. Zajímavé, rozhodl jsem se, že to musím vidět. Naložili jsme ji do auta, a ještě sjeli pro Thomase, který opět kutil něco na autě. Pak už nám nic nebránilo vyrazit do přístavu na lov.

Když jsme přijeli byla hluboká noc, ale překvapivě do rejdy právě vjížděla malá bárka, která zde vyložila posádku. Mužstvo si nás nevšimlo a šlo si po svých. Ovšem kapitán a jeho kolega si nás začali se zájmem prohlížet. Úplně se jim nedivím, přeci jen zapalovaly se pochodně (na ghůly prý fungují), tahaly se sekery (tedy jedna sekera, střelné zbraně jsou prý na nic) a brokovnice (na nic, nebo ne, jistota je jistota) a vůbec jsme museli vypadat velmi zajímavě. Osobně bych zahodil peněženku a rychle kráčel opačným směrem.

Dali se s námi do řeči a kapitán se zájmem poslouchal o ghůlech a přidal fajnovou historku o vodnících, nebo podobných potvorách. Je fajn, že po světě pobíhá víc šílenců a nejen my. Druhý chlap se nám představil jako Erik Olsen a vykládal o tom, že je zeměměřič a vytyčují body pro nové majáky a jiná vodní díla. Kapitán se rozloučil a Erik skončil s námi sám. Než se nadál držel louči v ruce a šel s námi za tou divnou ženou se sekerou. Chudák, neví, do čeho se to zapletl.

Jelikož lovkyně nad námi měla náskok (nezdržovala se vykecáváním), tak jsme ji objevili o pár desítek metrů dál v uličce mezi sklady. Kolem sebe rozsypaný nějaký prach, který tvořil kruh a drmolila nějaké zaklínadlo. Já tvrdím, že to byla ochrana, Thomas že něco přivolávala, ale on tomu nerozumí, takže pravdu jsem měl určitě já.

V tu chvíli se kolem nás ozývaly šouravé kroky a najednou kolem bylo poněkud plno. Thomas vzal roha zpět k autu, Freya vylezla na nejbližší žebřík a Agnieszka s ní. Jelikož jsem tak zbyl sám jen s Erikem, tak jsem skončil obklopen plesnivci. Vzpomněl jsem si, že jsem je minule skoro přesvědčil, aby mě začali následovat, tak jsem to zkusil i dnes. Zahřímal jsem jako při kázaní (to jsem odkoukal od Davida – toho šíleného kazatele) a opravdu to mělo účinek. Zastavili se a dali se se mnou do řeči. Mluvili o tom, že nemají východisko, nemají kam jít, nikdo jim nepomůže. Když opustí přístav, tak je zlikviduje armáda, když zůstanou tak se změní úplně. Slíbil jsem jim pomoc a zkusím udělat, co půjde.

Když už to vypadalo, že se domluvíme, tak plesnivec udělal krok ke mně a ten vůl Thomas si to nějak blbě vysvětlil a prostřelil mu puškou hlavu. No nic, horší bylo, že se ozvalo takové divné zavrčení a plesnivci vzali do zaječích. Během chvíle zmizeli.

Namísto nich se objevil jakýsi humanoid. Velký zhruba jako já a asi podobně těžký. Lovkyně se do něj pustila sekerou, ale nutno přiznat, že nic moc. Evidentně přecenila své síly a nejspíš by ji hnusák dostal, kdyby nebylo mě a kamarádky ráže 12. Hnusotu jsem dostal na zem a nechal jsem lovkyni, aby dokončila své dílo, jelikož jsem z druhé strany slyšel nějaký podezřelý řev.

Thomase totiž další z těch potvor překvapila a docela slušně potrhala, měl jediné štěstí, že tam byl Erik, který bestii odlákal. Tedy situace, když jsem přiběhl vypadala následovně. Thomas napůl venku z auta, Agnieszka ho z druhé strany tahala dovnitř a Erik na zemi na něm bestie a mezi nimi jen jeho brašna s nářadím. Freya hrdinsky zůstala na žebříku, o tom si ještě budeme muset promluvit.

Tedy jsem doběhl, přiklekl a chtěl střílet, bohužel bych nejspíš zranil i Erika, tak jsem mrchu vší silou nakopl, abych ji sundal z Erika. Naštěstí se to povedlo a já se panu ghůlovi mohl věnovat pěkně osobně a hezky ručně. Nutno přiznat, že měl sílu a snažil se, ale nebylo mu to nic platné, když se dám do díla, tak není lehké mě zastavit. Sice jsem si o jeho krk a hlavu málem rozdrtil klouby, ale prakticky jsem mu utrhl hlavu a konečně dal pokoj.

V tu chvíli se začalo ozývat vrčení z více stran, tak jsme se začali soukat do aut a chystali se k taktickému ústupu do předem připravených pozic. Ještě jsme zaslechli jednu velmi dlouhou dávku z Thompsona a už jsme byli pryč.

Thomas vypadal na umření a Erik taky optimismem nesršel, tak jsme jeli k doktorovi Leemu. Ten nás opravdu rád viděl a Erikovi rovnou řekl, že by si měl vybírat úplně jinou společnost, jinak že skončí velmi špatně. Ale nakonec oba ošetřil a Thomase zkásnul o trojnásobek běžné taxy. Židák jeden.

A jako bonus Freya objevila žlutý pláštík po nějaké mrtvole. Evidentně po králi ve žlutém. Nějakou dobu jsme se s doktorem dohadovali a nakonec uznal, že nejspíše máme pravdu a nejsme takový šílenci a jiná cesta než veškerou nákazu eliminovat prostě není. Chudák, muselo ho to stát dost sil, připustit si jako lékař takové řešení. S tím jsme se rozloučili a odjeli spát.

Druhý den děvčata jela do přístavu ohledat zbytky. Tam se potkali s Erikem, který tam šel hledat své nářadí. Objevili dvě mrtvoly těch potvor. Zajímavější bylo, že objevil i místo, kde se střílelo. Na zdi byl krásně vystřílený obrys těla, které muselo schytat tolik ran, že žádný člověk by neměl šanci přežít. Ovšem tělo chybělo, asi na tom, že na ty zrůdy neplatí střelné zbraně něco bude.

Po chvilce postávání na místo dorazil cizí muž, který se představil jako reportér a fotograf místního plátku. A dal se s nimi do řeči. Prý už toho viděl dost a dost, že tohle není nic tak zvláštního a že by měl jiné zajímavé fotografie na prodej. Minimálně jedna byla velmi zajímavá, pan generál Collins u nakažených. Sice chtěl nekřesťanské peníze, ale fotky byly zakoupeny.

Freya vzala hlavu ghůla k doktorovi Leemu, ten se chvíli zdráhal, ale pak přišel s teorií a celkem zajímavou. Ta stvoření jsou prý výsledkem evoluce (tady spíše mutace), ta plíseň / entita hledá nejefektivnější a nejvíce životaschopnou formu a čím víc se likvidují řadový příslušníci, tím více vzniká těchto odolnějších forem. Doporučil začít od těch nejvýše vyvinutých forem a bez milosti je zlikvidovat.

A to bude zatím vše. Byla to opravdu náročná noc. Bude třeba sehnat nějaké chladné zbraně a ideálně někoho, kdo je umí používat. Nic proti mým spolubojovníkům, ale té potvoře byli nebezpeční jako dětská školka. A nesmíme zapomenout na hrdinou žebříkovou bojovnici Freyu, která klidně nechá kolegu sežrat nějakým parchantem.

hlaseni/m169_a212.txt · Poslední úprava: 2024/04/19 17:41 autor: krtek