V kavárně jsem se sešel s agenty Grabonovem a O’Brianem, pány, které jsem dříve neznal, ale rychle jsem zjistil, že se jedná o velmi schopné lidi. Pan O’Brian jakožto zkušený pátrač měl misi rozhodně co nabídnout a svým způsobem se ujal velení. Pan Grabonov zase nabídl ohromné znalosti elektrotechniky, což se ukázalo velmi příhodné. Krátce nato dorazil náš zadavatel, který nám popsal jednak záhadné hlasy v telefonu, jednak stejně záhadná úmrtí techniků.

Rychle jsme se rozdělili, Grabonov se rozhodl infiltrovat technické oddělení společnosti Sommerfeld, kde k úmrtím došlo, O’Brian se vydal zjistit co nejvíce o mrtvých technicích a já měl najít domy, kde se v telefonu ozývají záhadné hlasy, abychom mohli odhalit jejich vzorec. Což jsem provedl, ale v poloze kontaktovaných domů se žádný vzorec nevyskytoval. Kolega O’Brian měl o trochu větší štěstí, zjistil nejen detaily o soukromí zesnulých (ve skutečnosti žádné moc neměli, žádná rodina, žádní přátelé mimo kolegy z práce), ale i adresu jednoho z nich. Vypravili jsme se na ono místo, ale našli jsme jen vyrabovaný dům a dva podivné chlapy, od kterých si nechal O’brian dát přes držku v rámci vyššího plánu. Obdivuhodná obětavost. Kolega Grabonov zatím příliš nezjistil, tak alespoň sestavil podivný přístroj z hotelového rádia. Toto zařízení ale bohužel nefungovalo.

Další den pokračoval kolega Grabonov v infiltraci, a my se s kolegou O’Brianem vydali k místnímu šerifovi. Plán kolegy O’Briana spočíval v poštvání šerifa na dva naše protivníky ze včerejška a získání pitevních a vyšetřovacích zpráv mrtvých techniků. To se úplně nepovedlo, šerif přepadení zametl pod koberec a s pitevními zprávami nás poslal za soudcem a koronerem. Tito muži byli o poznání ochotnější a zprávy nám vydali. Bohužel zahrnovaly pouze to, že techniky důkladně spálil elektrický proud. Nicméně jsme to zkusili ještě jednou u šerifa, který měl zdá se lepší náladu a poskytl nejen informace o vyšetřování, ale i o jiném případu, kdy byl muž spálen podobným způsobem poté, co se přes telefon pohádal se „strojem“.

Více světla do situace vnesl Grabonov, který zjistil mnoho podstatných věcí. Technici u Sommersfelda patří k podivné organizaci WOTE a skrze přístroje Somerfeldových závodů komunikují s „Duchem sítě“, podivným hlasem z přístrojů. Pracují zejména s Teslovými věžemi, což znamená velké napětí a proudy a „Duch sítě“ jejich vybavení částečně ovládá. Z úlomků se stal znepokojivý obraz. Ten ještě doplnil náš soused v hotelu, který se evidentně taky zabýval problémy u Somerfelda. Vyhledali jsme ho tedy, a ten nám předložil své podezření, že Sommerfeld pomocí své sítě a nápoje Radio Cola hodlá ovládat lidi na dálku. Nepředložil žádné skutečné důkazy, ale zdál se upřímný a dobře informovaný. Jestli je to dostatečné nechť každý posoudí sám, já už Radio Colu pít nebudu.

Takže tu máme velkou firmu s postranními úmysly, skrytou organizaci, která ji infiltrovala, a umělou bytost, která umí částečně ovládat elektřinu a komunikovat telefonem. Tedy možná, důkazy tu přímé nejsou. Ale dává to smysl. Chtěli jsme zjistit více detailů, a tak se Grabonov vydal další den opět do práce, kde se ale, jak jsme se dozvěděli později, ukázalo, že vzbudil podezření Ducha sítě, nebo možná někoho z jeho kultu. My s O’Brianem jsme se vrátili do dělnické čtvrti s úmyslem najít naše známé grobiány a získat z nich informace. Ale za bílého dne na nás začal někdo z auta střílet z kulometu. Naštěstí oba máme dobrou průpravu a vlastní zbraně, podařilo se nám je tedy zahnat, aniž by nám doopravdy ublížili. Nicméně další pátrání jsme vyhodnotili jako neúměrné riziko, předali své poznatky zadavateli a stáhli se.