14. července 1939

-Reading, Massachusetts, USA

Do Readingu jsem přijela poté, co se mnou mé kontakty navázaly spojení a podaly mi dostačující informace. Běžně si potrpím na profesionalitu a řádnou přípravu, avšak musím uznat, že toto město mne zastihlo jako vichřice. Hotel, v němž jsem měla přebývat spálený na troud, zvěsti o podivné bažině a zasmušilí konzervativní obyvatelé. Nicméně prací informátora jest právě sbírání i těch nejmenších detailů a dovolím si říci, že ona pomyslná jazyková bariéra mi velmi pomohla. Lidé rádi mluví, když mají pocit, že jim nerozumíte jen díky tomu, že máte znatelný přízvuk a jste jiné rasy.

Nuže po cestě Readingem mi bylo taxikářem sděleno několik užitečných útržků. Údajná skupina cizinců a doktor Woods byly mé hlavní vodítka. Po drobném zádrhelu v konfrontaci jsem se připojila k agentce Pols a agentu Kereszkymu. Oznámili mi svá křestní jména, což považuji za neprofesionální, avšak budu si pravděpodobně muset zvyknout na oslovování jich bez jakýchkoliv honorářů (zdá se, že to považují za přípustnější).

Doktor Woods zmínil několik zajímavých detailů a technických dodatků k cestování do řekněme jiné kapsy, jež existuje za naší realitou, čehož se mělo docílit pomocí jakéhosi aparátu. Dokud si však neposkládám pevný obraz, jsou tyto detaily k hlášení nepotřebné a pouze by ubíraly od skutečně nutných informací. Docílila jsem tohoto „přesunu“ samovolně stavem podobném meditaci, jíž využívám běžně při spojení s mými předky, mezitím co ostatní využili onoho zařízení. Doktor Woods vypadal až maniacky nadšeně…nevím zda se dá tomuto muži v dlouhodobém měřítku věřit pokud je typem ochotným udělat cokoliv ve jménu výzkumu.

V tomto „stínovém světě“ jsme se seskupili a s pomocí mých předků, jež nás spolehlivě vedli, dorazili na místo skrývající se v bažinách. Na tomto výstupu se skýtaly podivné útvary - náhrobky jak jsme později zjistili a jakýsi tunel. Zoltan i Elle šli do tunelu a já zůstala na povrchu, aby bylo vše pod kontrolou. Zde se objevil muž, jenž se představil jako doktor/agent Schwarz, který podivně tvrdil, že pravděpodobně zemřel. Jeho umění mluvy s mrtvými jsem ocenila poté, co se vyloupli zpod náhrobků a líně kráčeli k nám. Nakonec se tento talent však neuplatnil jako příliš nápomocný. Boj byl zbytečný a neefektivní i přesto, že můj vějíř zářil fenoménem zvláštní a silné energie.

Úprk do tunelu se později prokázal jako zbytečný, jelikož jsme se vsadili téměř do náruče něčemu horšímu. Na konci chodby zela hluboká jáma s vlnícími se úponky připomínajícími chapadla. Tunel se začal sesouvat do sebe. Muži se dostali na povrch přes šlahouny po straně stěny a otvorem nahoře nad nimi. Elle prchla zpět cestou, kterou jsme přišli. Na okamžik jsem zvažovala zůstat zde a přijít fenoménu na kloub, avšak i má odvaha má své meze.

Pokud jsem vůči skupině byla skeptická, onen pocit stále přetrvává, avšak v již rapidně nižší míře. Agentka Polsová se díky své pomoci mne málem nechala pohřbít se mnou v onom místě. A ačkoliv jsem byla pohoršena nediskrétností agenta Kereszkyho při vytahování mne z tohoto hrobu (a doporučila bych držet se obnažených zápěstí místo úchopu na jiných místech), uznávám, že přes půdu nebylo cokoliv vidět a tak musel pracovat rychle s tím, co měl k dispozici. Dlužím oběma za (pravděpodobně) záchranu mého života.

Omlouvám se za jakoukoliv inklinovanou subjektivitu v mém hlášení, zajistím její případné anulování.

さらばだ

- Inuzuka Raijin