Devatenáctého června roku 1939 jsem společně s A134 a A114 dorazil do Berlína s úkolem prošetřit jakési přízraky objevující se už zhruba měsíc na lékařské fakultě Univerzity Fridricha Viléma v Berlíně.
Po ubytování v hotelu jsme se vydali na schůzku s profesorem anatomie Hübnerem, kterou domluvil můj kontakt z Mnichovské univerzity. Bohužel došlo k jakémusi nedorozumění, protože profesor Hübner byl s prominutím nacista jako poleno. Přízraky na univerzitě prohlásil za naprostý nesmysl šířený židovskými studenty. Po poznámce A114, že v Německé říši už moc židů nebude, začal vykládat o nákaze, kterou tu rozeseli. Nevydržel jsem a řekl mu, co si o jeho názorech myslím, čímž se mi podařilo získat kontakt na profesora s podobným smýšlením, jako mám já, pana Karla Wilhelma Baumstuhla. Bohužel jsme se profesoru Hübnerovi všichni neprozřetelně představili vlastními jmény, protože jsme zatím netušili, že v celém případu hrál klíčovou roli.
Od profesora Baumstuhla jsme získali jména svědků neobvyklých jevů na univerzitě. Byl to noční hlídač Eichmann a studentka Kalbitzová. Také jsme se dozvěděli, že Hübner svou profesuru zřejmě získal díky protekci Nacistické strany.
Podařilo se nám najít Eichmanna a nad sklenkou alkoholu jej podrobně vyzpovídat. Zdá se, že Eichmann byl notorický pijan, zvláště od doby, kdy uviděl poprvé v noci na univerzitě procházet se v bílých šatech jakousi bledou dívku. Kalbitzová mu totiž poradila, že proti duchům pomáhá alkohol. Celý případ nám začal připadat jako snaha nějakých studentů o to, aby se v noci noční hlídač vyhýbal pitevně. Celé to bylo podtrženo tím, že Eichmann odmítl vypovídat pro noviny. Zřejmě mu někdo v minulosti vyhrožoval, pokud bude o celé záležitosti s někým mluvit. Podezřelé bylo jen to, že Eichmann mluvil o tom, že „přízrak“ viděl poprvé před třemi měsíci, což se rozcházelo s informacemi, které jsme dostali od Omegy.
Protože nebylo lehké najít Kalbitzovou, rozhodli jsme se na vlastní oči přesvědčit o tom, co se v noci na univerzitě děje. Také proto, že měl večer mít praktika patologie profesor Hübner i s Kalbitzovou. Od Eichmanna jsme věděli, že tato praktika se často protáhnou až do noci. Když se nám podařilo dostat se do budovy (pozorný vrátný - také nacista) nás nechtěl dovnitř pustit bez průkazů za žádnou cenu, až když se A114 vydával za bratra Kalbitzové, tak jsme prošli). A114 se pokoušel odemknout dveře na půdu, kde jsme chtěli přečkat do noci, když nás přistihl onen šťouravý vrátný. S A114 jsme jej zpacifikovali.
Později v noci jsme se dostali až na pitevnu, přičemž jsme po cestě zjistili, že v budově jsou další dva nacističtí hlídači. Jeden z nich spatřil A114, který se vymluvil na to, že právě odchází. Přes dveře do pitevny jsme zaslechli vzrušené hlasy. Zdálo se, že studenti někoho operují, místo pitvají. Zřejmě se jim podařilo někoho resuscitovat (dost možná tuto činnost trénovali, protože po resuscitaci jeden z nich prohlásil: „Patnáct vteřin, to je dobré!“)
Zdálo se, že resuscitovaný začal vší silou vrážet do dveří vedoucích z pitevny, proto jsme se rozhodli vpadnout dovnitř. A114 vykopl dveře a já bleskově odstřelil dívku, která se na něho se šílenstvím v očích vrhla. Ačkoli jsem ji z bezprostřední blízkosti trefil z obou hlavní, stejně udělala ještě pár pomalých kroků, než ji A114 dorazil. V místnosti se nacházelo šest mediků, zřejmě studentů (Hübner ne). Následující výslech byl poznamenán vysokou neochotou ke spolupráci a tím, že nás tlačil čas. Podařilo se nám zjistit, že šlo o pokusy s převtělováním. Veškeré potřebné informace se nacházely v knize, kterou držel jeden z nich (kniha odevzdána hned po misi). Došlo k tomu, že jsme byli nuceni pět studentů zastřelit (částečně kvůli zastrašení, pokusu o útěk a zahlazení stop.) Poslední z nich, než jsme stihli cokoli udělat, si píchl injekci do žíly. Z pusy se mu vyhrnula pěna a padnul mrtvý k zemi. Následně jsme uprchli zadem, protože na chodbě jsme zaslechli křik několika lidí (určitě alespoň čtyř).
Na lékařské fakultě Univerzity Fridricha Viléma v Berlíně byly prováděny pokusy s převtělováním. Pokusy prováděly podle knihy hebrejského původu nacističtí studenti ve spolupráci s profesorem Hübnerem. V rámci utajení přesvědčili nočního hlídače Eichmanna, že na univerzitě straší a nejlepší obranou je alkohol. Díky svým znalostem a hebrejskému slovníku se mi podařilo zjistit, že odevzdaná kniha se zřejmě týká přivolávání démonů do osob. V knize je i postup při exorcismu. K provedení všech rituálů je zřejmě třeba více osob, přinejmenším tak pět, a vysoce kvalifikovaný a proškolený „velmistr“.
Kompletní a kvalifikovaný překlad získané knihy vysoce důvěryhodnou osobou. Byla skupina na univerzitě součástí většího celku, či pracovala na vlastní pěst? To bude určitě vědět profesor Hübner. Byly provedené pokusy úspěšné? Dle mého názoru, ač se to zdá jakkoli podivné, zřejmě ano! Má případ, respektive kniha rituálů, nějakou spojitost s M7 Dvojí smrt?