Spolu s Hansem Bethem umožnil zaměstnání mnohým uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Přesvědčil sira Wiliama Beveridge, aby založil organizaci Academic Assistance Council, jejímž cílem bylo pomáhat vědcům, kteří uprchli před nacismem.
1934 měl na Royal Society v Londýně přednášku Ernest Rutherford, který hovořil o obrovské energii ukryté v atomovém jádru. Také prohlásil, že není možné praktické využití atomové energie, neboť na Zemi nelze vytvořit potřebný proces. S jeho závěry Leó Szilard nesouhlasil a vyslovil myšlenku, že pokud by existoval dostatečně nestabilní prvek, který by uvolnil dva neutrony poté, co jeden pohltí, bylo by možné s tímto prvkem vytvořit řetězovou reakci, za předpokladu, že by ho bylo kritické množství.
1934 a 1936 podal dva patenty do British Admirality na řetězovou reakci, doporučil beryllium, brom a uran.
1935 výzkum v oblasti jaderné fyziky v Clarendon Laboratory, výzkum iridia. Své kolegy se snažil přesvědčit, že atomová energie má praktické využití, avšak zároveň představuje hrozbu a proto by měl výzkum probíhat pod určitým dohledem.
1937 pokračoval ve výzkumech v Oxfordu s Jamesem Tuckem
1938 přestěhování do New Yorku, na Kolumbijské univerzitě spolupracuje s Walterem Zinnem na neutronových emisích.
1939 Po objevení štěpení uranu přesvědčoval jaderné fyziky, aby upustili od dalšího zveřejňování výzkumů.
Doplňující poznámky
szilard.1574433157.txt.gz · Poslední úprava: 2024/02/03 23:53 (upraveno mimo DokuWiki)