Mantrilson, Francie - má první mise coby agenta A122. Mnozí by tuto vesnici označili za pravý zapadákov oddělený od světa. Na místo jsme dorazili ve pátek 2. června. Jedna z největších budov vesnice - penzion (či hostinec) se stal naším útočištěm. Vydávali jsme se za cestopisné reportéry z Ameriky. Hned na první pohled se všichni vesničané zdáli být až moc velkorysí a příjemní. Z nás, jakožto z cizinců měli opravdu radost. Zanedlouho jsme zjistili že celá vesnice se velmi těší na nadcházející slavnost, která se konala v neděli. Náš zájem o slavnost nabyl na vážnosti po tom, co jsme vypozorovali nevhodné, či nevhodně podané poznámky vesničanů, týkající se nás a slavnosti. Občas se zdálo jako by někteří z vesničanů mluvili jiným hlasem než jejich vlastním (samozřejmě když se jednalo o slavnost). To nás donutilo pátrat po odpovědi, co je vlastně ona slavnost zač. Od vesničanů jsme se nedozvěděli víc, než že se jedná o každoroční slavnost přírody. V kostele jsme pročítáním kroniky zjistili několik zajímavých informací. Stávající kněz, otec Pier, byl mladý a sloužil jen několik let. Zdálo se, že onen „den“ se ztrácí právě po slavnosti. Další zajímavá informace byla, že předchozí kněz Johan zemřel - poměrně starý - právě na slavnosti. Také se zdálo že, za jeho doby se „den“ neztrácel. Dále jsme lehce začali zkoumat údolí a jeskyni kde se měla odehrát slavnost. Agentka 61 zjistila z jeskynních nástěnných kreseb, že oslava bude mít nejspíše hlubší kořeny, a že by se mohlo jednat o nějaké uctívaní prapůvodního předchůdce satana či něčeho podobného. Zdálo se že sexuální orgie byli součástí. Ve městě … Druhý den jsme se vrátili do údolí. Našli jsme velikou jeskyni s masivní padací mříží - místo pro slavnost. Celý den vesničané připravovali místo na zítřejší slavnost. Podařilo se nám, aby nás v blízkosti jeskyně nikdo nespatřil. Večer ve vesnici byl velmi rušný, pokusili jsme se nepozorovaně vytratit, ale to se nám nepodařilo - tedy až na A114 a agenta A123, který se z neznámých důvodů zdržel ve městě. Vesničané nás oblékli do kostýmů a masek a dlouhým průvodem jsme se vydali na místo slavnosti. Na místě se všichni vesničané, spolu s námi, pohodlně vešli do jeskyně a za námi se zavřela masivní mříž. Nikdo se nemohl dostat ven ani dovnitř. Slavnost propukla, její vyvrcholení by se dalo považovat akt, kdy všichni vesničané zdvihli své ruce, ve kterých drželi rituální dýky. Přes marný pokus A121 vyřešit situaci násilně, jsme ji díky bohu vyřešili bez prolití krve. Tedy, ne tak doslova: Vzali jsme si do rukou také obřadní dýky a po vzorů vesničanů jsme se řízli do dlaně. Při tom otec Pier, s rohatou maskou a jeho dvoumetrovou statnou postavou, vypadajíc jak démon podřízl hrdlo živému býkovi. V této chvíli oheň opravdu metal velké plameny. A tehdy se začaly dít podivné věci. V hrdlech jsme cítili, jak se celým jeskyním prostorem rozléhají rytmické rány, jakoby na buben, jakoby z útrob samé země. Tato hudba nás nutila se hýbat, tančit. Vzdorování jí přinášelo neblahé pocity. Pak už jsme se probudili ráno s bolestmi hlavy, ovšem ne další den ráno (pondělí), ale až v úterý. Od vesničanů jsme se nedozvěděli nic kloudného, nadále se o slavnosti nechtěli už bavit. Zajímavé ovšem bylo to jak vypadalo „obřadní místo“ po slavnosti. Obrovská mříž byla roztažena do tvaru nuly. V jeskyni byl velký nepořádek, ale i přes ten jsme si všimli opálených míst elektřinou, avšak ne nijak vážně. Horší bylo, že na slavnosti zemřela jedna stará žena. Když jsem pohledl na její tělo, bylo jasně vidět ze byla sežehnuta elektrickým proudem. Bylo odporné jak vesničané berou smrt té ženy. S odstupem ale vidím že právě i toto je součást oslav - smrt. Že by se snad jednalo o krvavou oběť ? Tento den jsme již od vesničanů, ani z jiného zdroje nic nezjistili a vyrazily jsme zpět na velitelství. Musel jsem se chovat profesionálně, ale to co uctívají ve vesnici Mantrilson, není křesťanství, ale nějaká jeho odporná pokřivená verze směřující k ďáblu.

• Vesničané byli až moc zdvořilí
• Místy se zdálo ze vesničané mají občas jiný hlas, ovšem ten hlas byl pokaždé shodný
• Otec Pier dělá kněze 7 let, za tu dobu dost lidí umřelo na slavnosti
• Na slavnosti umírali převážně cizinci, nebo staří lidé ???
• Předchozí kněz, otec Johan, zemřel před 7 lety na slavnosti, od té doby je otcem kněz Pier
• Za dob otce Johana se dny „neztrácely“
• V jeskyních jsou prastaré nástěnné malby, vesnická oslava přírody bude nejspíše pocházet ze starých časů
• Slavnost je ve skutečnosti jakýsi rituál
• Vesničané si „ztracený den“ nejspíše pamatují
• „Ztracený den“ je nejspíš druhý den obřadu - slavnosti
• Po slavnosti byla mřiž ohnuta - musela byt vynaložena obrovská síla
• Na obřadu byla elektřinou zabita stará žena
• Široko daleko není elektřina
• Vesničané se nechtějí bavit o „ztraceném dnu“

• Co je zač ten podivný hlas, kterým občas mluví vesničané
• Jak zemřel otec Johan
• Kdo je doopravdy otec Pier zač
• Co stojí za podivnou hudbou
• Co se dělo v pondělí - „ztracený den“
• Kdo, nebo co ohnulo mříž
• Kde se vzaly elektrické výboje tak silné, aby zabily člověka