Drahý pane Wilsone,
nedávno jsem vám vyprávěl o „městech, jenž nejsou na mapách“ a touze přidat je do svého rajónu. Přestože vás ten nápad spíš pobavil, sám jsem se jím seriozně zabýval. Rozhodl jsem se zúčastnit výpravy, která měla jedno z těchto měst nalézt. Bohužel se tento plán nezdařil.

Již ve vlaku jsem zjistil, že do městečka Reading nemíří žádný z členů výpravy, pouze jiný kandidátní člen, novinář pan Nielsen. Krom nás dvou cestovali tím směrem pouze můj krajan, doktor Benowitz a druhý lékař, doktor Waterlow, kteří se zajímali o Readingské sanatorium. Ani na místě srazu jsme na výpravu nenarazili, ubytovali jsme se tedy v místním ponurém hotelu, naobědvali se s novými známými a pak jsme trochu pátrali, myslím sebe a pana Nielsena. Vyzvídáním na nádraží, v hotelu, na radnici a na policejní stanici jsme zjistili, že její konání bylo zmařeno místními úřady, a obávám se, že poněkud svévolně.

Zklamáni tímto vývojem jsme se navrátili do hotelu, kde jsme potkali naše známé lékaře. Ti nám vypověděli, že v místním sanatoriu mají přístroj, jenž umožňuje elektřinou přepsat lidskou duši a osobnost. Získali mou zvědavost a tak jsem se, stejně jako pan Nielsen, připojil k jejich návštěvě. Ovšem situace během ní se vyvinula velmi podivným způsobem. Jakmile se ředitel sanatoria dozvěděl důvod jejich návštěvy, rozhodl se nás všechny „hospitalizovat“. Nechápu, co ho k tomuto nelegálnímu skutku vedlo. Doktor Benowitz a doktor Waterlowe ovšem podnikli riskantní plán, při kterém vyvolali mezi chovanci zmatek a my ze sanatoria i samotného Readingu jednoduše uprchli.

Po této zkušenosti musím sám uznat, že můj návrh rozšířit působení vaší firmy mým prostřednictvím i na dosti nedostupná a nehostinná místa je příliš rizikový.

Váš spolehlivý obchodní cestující,

Heinrich Brahms