Lze s velkou mírou jistoty tvrdit, že většinu úkolů zadaných předchozí operační skupinou se naší skupině podařilo v rámci možností splnit:

• Děkan Scholz získal přesvědčení, že výzkum studentů Pluma a Dienbergera představuje pro univerzitu v Cáchách riziko a nebezpečí.
• Richard Plum musel svůj výzkum přerušit, není však vyloučeno, že se v něm pokusí pokračovat jinde.
• Adam Dienberger přišel o okultní kodex, jeho další výzkum lze prakticky vyloučit.
• Knihu o evokacích naše skupina získala a odevzdala organizaci Omega.
• Zjistili jsme některé detaily Berensonova počínání, jeho samotného jsme už však neměli možnost vyslechnout.
• V Cáchách jednání naší i předchozí operační skupiny vyvolalo značný rozruch, proto jsme tajně překročili hranici do Holandska.

Doporučuji se Cáchám jistou dobu vyhýbat, nebo sem vysílat pouze zkušené agenty. Dále doporučuji sledovat pohyb a další počínání Richarda Pluma, neboť zřejmě stále má záznamy o svém výzkumu; a pokud možno vyhledat a podrobně vyslechnout Berensona ohledně výroby thaliového roztoku.

Po přijetí hlášení agenta A198 a zadání úkolů jsme vyrazili k děkanovi (elektrotechnické fakulty) Cášské univerzity p. Scholzovi, který se nechal vystrašit plukovníkem wehrmachtu Grossmanem (A207) a umožnil nám jednat na univerzitě v jeho pověření. V rozhovoru s ním jsme si také ujasnili informace předané agentem A198 a získali další potřebné znalosti problému.

Na Richarda Pluma jsme narazili v laboratoři elektrotechniky, působil mírně defenzivně, ale po naléhání opustil laboratoř a vydal klíče, díky nimž jsme v zadní místnosti nalezli přístrojovou soustavu napojenou na jedné straně na kovovou přilbu nad křeslem a na druhé straně zřejmě k anténě na střeše budovy. Nastavení a zapojení přístrojů už ale nebylo možno zdokumentovat, neboť Plum byl již zřejmě připravený na to, že bude po návštěvě předchozí skupiny dále vyšetřován.

V Plumově laboratoři pan Zedillo (A206) objevil dvě nádoby, které se jal analyzovat v chemické laboratoři, zatímco já a další agenti skupiny jsme se bezvýsledně snažili najít na půdě univerzity Dienbergera. Zedillo ověřil, že nádoby obsahovaly zbytky již několikrát inkriminovaného thaliového roztoku a Berlínské modři. Zjistil také, že zřejmě pracoval v Berensonově laboratoři a získal hrubou představu o částech aparatury a chemikáliích, které jsou pro výrobu thaliového roztoku potřebné. Podle jeho slov při pokusu reprodukovat Berensonův postup látky zreagovaly tak, že došlo k explozi, která zničila chemickou laboratoř. Další detaily viz hodnocení agenta A206.

Poté, co jsme opustili univerzitu a provedli poradu, se nechal otec Proszenski (A204) odvézt do vypálené synagogy, a když se za okamžik vrátil, tvrdil, že ví, kde najít Dienbergerovu knihu. Vyrazili jsme na univerzitní koleje, díky děkanovu oprávnění získali klíče od Dienbergerova pokoje a v místnosti, kterou zjevně již někdo nešetrně prohledával, skutečně objevili hebrejskou Knihu o invokacích. Zahlédli jsme však příjezd dvou agentů Gestapa, což nám později potvrdil kolejní vrátný, a tak jsme jen zkontrolovali (prázdný) pokoj R. Pluma a pak se díky duchapřítomnosti agenta Krebse (A151) detektivům vyhnuli.

Zatímco ostatní agenti (A151, A206, A207) se vrátili na univerzitu zdokumentovat a následně demontovat vybavení dotčených laboratoří, s otcem Proszenským jsme po krátkou dobu studovali okultní knihu. Týká se vyvolávání démonů, nalezli jsme i pasáž o démonu, který při neopatrném zacházení dokáže posednout vyvolavatele, zcela překrýt jeho osobnost, ale nadále se za dotyčnou osobnost vydávat. Pokud budeme toto ochotní přijmout za fakt, vysvětlovalo by to Plumova slova, že Dienbereger při studiu knihy postupně zešílel a začal se chovat neurvale. Přestože jsem si u luštění textu dával velký pozor, abych slova nevyslovoval nahlas, byl jsem rád za přítomnost kněze, a to přestože se cítím být spíše agnostikem než přesvědčeným věřícím. Knihu jsem Proszenskému odevzdal v noci na útěku z Cách, aby ji odevzdal vedení organizace, čímž ze mě spadla jakási nepřirozená tíže.

K večeru už bylo jasné, že naše počínání vyvolalo rozruch a podezření nejen zájmové skupiny (Legie?), ale i bezpečnostních složek (Gestapo, policie), a proto jsme se rozhodli opustit Cáchy, a nejlépe i Německo. Na silnicích na Lutych i Maastricht však již byly policejní zátarasy, avšak i cesta na sever k Düsseldorfu již byla obsazena kontrolou, a tak jsme se rozhodli ve dvou skupinách překročit hranici do Holandska, a to mimo hraniční přechody. Toto naše počínání bylo nakonec úspěšné.