23. ledna 1939 Procopius (oprava A164) nás zavezl do bezmála bezejmenné vesničky poblíž Linze. Hanse zde převzal lékař v soukromém sanatoriu. Snad mu bude lépe. Překvapivě nám tento doktor nabídl práci. Vyšetřit nějakou sektu na hranicích Německa a Francie. Procopius se zúčastnit nechtěl či nemohl. Já i A173 jsme si ten další kousek dobrodružství nedokázali odpustit. A proto nás o pár hodin později přivítalo letiště (asi Stuttgart) a posléze vlak do Mühlhausenu. A173 vidí za vším démony. Jeho víra mi leze na mozek.

Poslední kontakt (o kterém jsme věděli) byl u Bílé břízy (moderní francouzké kavárně). Poznali jsme zde milou majitelku, která má více odvahy než já a A173 dohromady. Kromě ní jsme měli možnost se setkat i s jedním fanatikem – Bdícím. Zvěstoval něco o konci starých pořádků. Tento prorok působil, jako by poslouchal pokyny od někoho po telefonu. Mimo tohoto, který několikrát navštívil zdejší kavárnu, jich bylo ve městě několik desítek. Jak jsme se přesvědčili o několik hodin později. Rozhodli jsme se jej totiž sledovat. A protože jsme se ve městě nevyznali, vzali jsme s sebou A175. Ona problém chtěla lousknout víc než my – vždyť jí šlo o živobytí. Ve městě se krom nás a Bdících pohybovala již jen armáda. Kolem jednoho z náměstí (kde bdící konali veřejnou seanci) vytvořila ochranné pásmo. Několik desítek (a možná i stovek) vojáků uzavřelo oblast. Proplížili jsme se až na náměstí, abychom lépe viděli. Překvapivě nikde ve městě nefungovalo osvětlení. Respektive nefungovalo nic, co obsahovalo elektrotechniku.

Za velké války jsem viděl, že mnoho lidí se zbraněmi je nebezpečné. Tuto noc se mi to opět potvrdilo. Když zazněl zvon (asi v deset večer) neudrželo několik vojáků nervy a vystřelilo do modlících se fanatiků. Co se stalo potom netřeba popisovat do detailů. Stačí to vyjádřit číselným odhadem: 30 mrtvých fanatiků (… ano, všichni), 6 mrtvých němců, 15 raněných němců. Jediný kdo střílel či bojoval – Němci. Už jednou jsem naznačoval odvahu A175. Tu se k tomu dostávám. Přestože se náměstí hemžilo německými vojáky, pronikla do hlavního štábu (mno …, nechala se chytit.. ale zjistila mnohé). Bdící prý dostávali informace pomocí Teslovy věže. A německá armáda si s takovým problémem dokáže poradit. Po svém. My taky. Stáhli jsme se (všichni) do Bílé břízy. Cestou jsme potkali skupinu vojáků, která táhla dělo směrem, kde byla ona technická věž.

Že se jim dílo povedlo, jsme měli možnost sledovat na vlastní oči. V kavárně na nás totiž čekal jeden (tedy jedna) z Bdících. Pronesla s námi pár vět o Probuzení a poté umřela. Z čista jasna (to právě dělostřelecká munice zasáhla věž). Její tělo jsme pro další výzkum zakonzervovali v sudu s vínem. O pár dní později nás kontaktoval budoucí mecenáš (proto píši o A174 až A175).

• Teslovu věž je možné použít jako zdroj bezdrátového přenosu myšlenek (zřejmě obousměrný)
• Bdící jsou příjemci tohoto vysílání
• Bdící šíří učení o konci starých pořádků = víra
• Bdícím se stává Spící (nevěřící) skrze Probuzení

• Ověřit fyziologii Bdících
• Ověřit fungování Tesla-věží (el. rušička, el. vysílač, radiový vysílač)
• Prozkoumat vývoj Tesla-věží
• jak se postupně vyvíjely
• jak může která ovlivňovat své okolí
• která má jaká vylepšení nad běžný rámec