Přestože se původně mělo jednat o naši zaslouženou dovolenou v exotickém ráji spojenou s technologickou exkurzí, věci se vyvinuly poněkud jinak. Již od příletu bylo znát, že situace na ostrově je zcela jiná, než by měla být. Vojáci amerického námořnictva naprosto nespolupracovali. Nejenže nám nenabídli prohlídku zařízení na detekci objektů rádiovými vlnami, ale ani odvoz do hotelu. Největším problémem se ukázalo zásobování ostrova, neb nejen v hotelu, ale ani jinde se nadá sehnat slušná vodka. Pro případné další mise je tedy naprosto nezbytné dovést vlastní zásoby. Také jídlo se zdá býti převážně z místních zdrojů, špek na zajedení je tedy potřeba přivézti také. Naprosto neřešitelným problémem na misi se ukázalo chlazení - na ostrově žádné není a tudíž jsou nápoje nesnesitelně teplé. Ostrov nemá žádné přirozené zdroje ledu a zřejmě z důvodů zásobování elektřinou nepoužívají ani žádné chladící zařízení. Ostrov je tedy poměrně nevhodné místo k životu, natož k rekreaci. Jedinou slušnou potravinou se ukázala místní samohonka z banánů, která ač zdaleka nedosahuje kvality ruské vodky, tak v přiměřeném množství se ukázala pitelnou. Poslušni instrukcí ze základního výcviku jsme se po celou dobu dovolené stravovali pouze kvalitními potravinami, díky čemuž jsme nezaznamenali žádné tropické choroby ani neduhy.

Jelikož v hotelu jsme jinak žádné zajímavosti neobjevili, vyrazili jsme na obhlídku ostrova, na vrchol místního kopce (zřejmě vyhaslý vulkán). Z vrcholu bylo vidět ono vojenské zařízení. Dle antény se zdá, že pracuje s velmi krátkými vlnami (cca v řádu centimetrů), ale pro bližší analýzu nebyly vhodné podmínky. Kombinace banánovice a tropického poledního slunce se neukázala vhodnou pro vědeckou práci.

Zaznamenal jsem jednu místní zvláštnost. Zdá se, že ani absence obilí či souvislé travní plochy nebrání ve vytváření kruhů. Pod kopcem se zcela jasně rýsoval obrazec v banánovníkové plantáži. Kolegové však bohužel nebyli ve stavu, kdy by byli schopni verifikovat mé pozorování. Rozhodli jsme se sem tedy vrátit nazítří, pro jistotu v dopoledních hodinách (což se také neukázalo býti prozíravé).

Ve večerních hodinách jsme obratně infiltrovali místní obyvatelstvo a nenápadně pronikli na místní plážovou slavnost. A152 s A151 se z domorodců pokusili získat nějaké informace, ale kromě biologických anomálií místních členovců se jim nic hodnotného zjistit nepodařilo. Informace o mořských humanoidech se zřejmě nezakládají na pravdě a zkazky o pannách ač mořských se, na tomto ostrově, dají odkázat do říše pohádek. Protože se zdálo, že oba kolegové se pokoušejí o intenzivnější výslechové metody, do kterých jsem jim nechtěl zasahovat, raději jsem se vzdálil.

Noční bríza jemně šumí v lisoví palem. Odraz měsíce na mořské hladině se jen občas zhoupne na nizoučké příbojové vlnce. Ticho ruší jen krabi cupitající po vlhkém písku a jemné šplouchnutí třetí vlnky. A osamělá postava sedící na balvanu, pomalu, ale jistě se propracovávající baňatou butylkou. Vodní hladina se čeří hejnem rybek, plujících v krásném pravidelném kruhu, z něhož se začíná šířit blankytně modré světlo… „Kruh? Kruh!? Zase nějakej zasranej kruh! Už jsi tu zas? Co po mne sakra furt chceš!! Koukej zmizet!“ Láhev dopadající s cáknutím na mořskou hladinu plující ryby stoicky ignorují a nadále krouží vodou. Postava mumlající podivným slovanským dialektem se potácí pryč od pláže do nitra ostrova.

Místní obyvatelstvo je dosti odolné vůči pokročilým výslechovým metodám, neb kolegové zřejmě usoudili, že samostatně z nich informace nedostanou a pokusili se o hromadný křížový výslech. Usuzuji z toho, že jsem je všechny našel spát v jedné místnosti. Jen mne trochu překvapilo, že se jednalo o můj pokoj a vesměs i mou postel. Vyslýchané jedince jsme poslali domů se slibem, že večer se z výslechem bude pokračovat a vyrazili opět na kopec. Zde došlo k nemilému zjištění - naše totožnost na ostrově se zřejmě provalila, neboť plantáž banánovníků i s kruhem byla vykácena a tím mi znemožnila další bádání. Matně si vzpomínám, že o kruzích jsme předešlou noc získali nějaké informace, ale zřejmě šlo jen o nějakou letmou zmínku, neb si nevybavuji podrobnosti, kdy k tomu došlo.

Při obhlídce moře zpozorovala A152 převrácenou loď a jako uvědomělí občané jsme ihned spěchali na pomoc. V přístavu jsme najali loď s domorodým kapitánem a vyhledali místo nehody. A152 s A151 se vydali na průzkum lodi, neb od nehody neuplynula dlouhá doba a dalo se předpokládat, že posádka je v lodi uvězněna a nemůže se dostat ven - v okolí neplavala žádná těla. Jelikož se loď začala pomalu ale jistě potápět a kolegové loď stále neopouštěli, odvodil jsem, že potřebují pomoc a ponořil se do lodi také. Prostory lodi byly poměrně hustě prorostlé nějakým druhem chaluhy či řasy, proto byla navigace uvnitř dosti problematická. Avšak použitím chemického světla jsem kolegům ukázal cestu a loď jsme v pořádku opustili. Dle informací A152 byla chaluha nejen žahavá, ale její růst byl nadprůměrně rychlý. Prostory lodi dokázala téměř celé zarůst během těch několika minut, co A152 a A151 byly uvnitř. Mohlo by to napovídat o reakci na přítomnost lidí - kořisti. Posádku lodi se nalézt nepodařilo, vrátili jsme se proto do hotelu.

Vzhledem k tomu, že okamžitě po návratu se o nás začalo zajímat místní vojenské námořnictvo, zde předpokládat, že ono žahavé svinstvo patří jim. Bezpečnostní standardy v amerických laboratořích mají zřejmě jisté slabiny, když se jejich experimenty volně potulují po okolí. Byli jsme předvedeni před velitele vojenské posádky, který se nás pokoušel poměrně primitivními metodami vyslýchat. Zdá se, že největší starost mu dělala možnost špionáže ze strany Japonska prostřednictvím A152. Nějakou dobu se nám pokoušel vyhrožovat, ale pro tuto činnost zřejmě nemá ani základní výcvik ani vlohy. Eskortovali nás zpět do hotelu a dvoučlenná stráž měla zabezpečit, že neopustíme hotel. Sice to znamenalo omezený přístup na pláž, ale jelikož domorodé obyvatelstvo přístup do hotelu zakázán nemělo a dle ujištění barmana bylo alkoholu dostatek na celou sezonu, neznamenalo to žádný problém.

Jediná zajímavá událost nastala při večerní zábavě, kdy jsem se pokoušel na místním rádiu naladit taneční hudbu. Ze zvyku jsem projížděl i VKV, kde by neměl být žádný provoz činnost vojenského lokátoru nepředpokládám. K mému překvapení se však ozvala rusky hovořící žena, stejná jako v pásovém vozidle ve švýcarské misi. Avšak jediné, co „hlášení“ obsahovalo bylo, že za 7 dní mám být v nějakém Blauwaldu. Podle jména nepředpokládám, že by se jednalo o havajské území. I když jsem prošel celé pásmo přístroje, jiné vysílání jsem nezaznamenal.

Zbytek dne proběhl standardně, jen mne ráno překvapilo, že v mém pokoji kromě A152, A151 a domorodých obyvatelek je i vojenská hlídka. Velitel posádky propadl paranoie a s odkazem na možnou špionáž ze strany Japonska nás vykázal z ostrova. Jelikož v hotelu došel alkohol, ani jsme tomu nebránili.

Vzhledem k možnému výskytu žahavých řas v okolním moři, doporučuji veškeré operace (s ohledem na paranoiu velitele obzvláště pro japonské státní příslušníky) v okolí Havaje a zvláště přístavu Pearl Harbor provádět letecky.