Byli jsme vysláni na Egyptský venkov prozkoumat Německé vykopávky. Nejprve jsme prozkoumali město samotné a zjistili, že lokalita vykopávek je 100 mil daleko. Shodou okolností jsme byli ubytováni ve stejném hotelu, ve kterém bydleli Němci. Z recepčního jsme dostali několik zajímavých informací. V hotelu bydlelo 8 vědců a 6 „kabátníků“, které recepční označil za kožené kvichty. Patrně se jedná o příslušníky bezpečnostních jednotek, které na akci dohlíželi. Agenti A147, A150, A148 se soustředili ve městě na pátrání přes překupníky starožitností a zjištění mystické a historické podstaty místa vykopávek. Já s agentem A127 jsem se vypravili do města rovnou hledat stopy. Agent A127 se seznámil s místními průvodci, kteří patrně pracovali i pro Němce. Recepční nás informoval, že jeden z Němců „kabátníků“ se po nás ptal v hotelu. Vydali jsme se jej s A127 hledat ve směru, který byl k Německým vykopávkám. A127 hlídající západní část města spatřil Německý nákladní radiovůz, jak opouští město. Střelbou z pušky mu zničil tři pneumatiky a tím jej znehybnil. Němci opětovali palbu. Rychle pořízenými velbloudy jsem A127 evakuoval z místa střetu. Nebyl zraněn. Poté jsme změnili složení a rozhodli jsme se s A127 a A148 na vůz opět udeřit. Já a A148 jsme se převlékli za Araby (A148 hovoří arabsky), pořídili koš zásob a vydali se za Němci. Původně jsme uvažovali o otrávení potravin, ale nakonec jsme jed nepoužili. A127 nás kryl puškou od nádraží. S A148 jsme na velbloudech dojeli k Německému radiovozu, který měl již opravené gumy a stožár v provozní poloze. Dva z Němců, kteří přišli pro jídlo, jsme omráčili úderem lahví do hlavy. Ostatní Němci odpověděli střelbou z pušek, A127 palbu opětoval, bohužel byl raněn. Dostal jsem se až k vozu, cestou jsem pažbou pušky omráčil jednoho Němce. Mezitím A147 a A150 ukončili jednání s obchodníky, kde získali cenné informace o Knize mrtvých a vydali se za námi. Ve stále probíhající šarvátce byl v souboji raněn A148. Podařilo se mi omráčit dalšího Němce u náklaďáku. Vnikl jsem do kabiny na místo řidiče. A147 a A150 se zapojili do šarvátky o náklaďák v pravou chvíli. A147 byl brzy raněn v boji muže proti muži bodákem, ale A150 Německého vojáka zneškodnil vlastní dýkou. Podařilo se mi nastartovat radiovůz. Agenti naskočili do nákladového prostoru. Prudkým rozjezdem jsem setřásl Německé vojáky ze střechy. V nákladovém prostoru byl jeden z „kabátníků“ se sluchátky na uších. Situace, dle vyjádření ostatních, vypadala na nehezký boj v nákladovém prostoru. Ale A150 Němce střelil příruční zbraní, ten zakolísal a vypadl z jedoucího náklaďáku ven. Dle vyjádření ostatních agentů mu v poslední chvíli vypadl z ruky malý kovový předmět, ale než jej identifikovali, tak se vykutálel ven do písku. A127 byl z místa u nádraží evakuován jedním ze zkontaktovaných místních průvodců. Ve voze byla řada dokumentů vypovídající o ztrátě spojení s místem vykopávek a předtucha, že jsou všichni účastníci vykopávek nezvěstní, což by potvrdilo hypotézu o kletbě vložené na Knihu mrtvých.

Místo vykopávek jsme přímo nenavštívili, ale z rádiové korespondence zadržené Němcům se lze domnívat, že jejich mise skončila neúspěchem. Ani samotná Německá osádka v Bir Geremli nevykázala ochotu do místa vykopávek vyrazit.

Egyptská kniha mrtvých se nám nedostala do rukou, ani nemůžeme určit, kde se nyní nachází. Je nutné zjistit za jakým účelem po ní Němci pátraly a jak souvisí s již vyšetřenými případy. Mohlo by jít o souvislost s pokusy oživit mrtvé jedince. Též je nutné prověřit, zda byla kniha skutečně vyzvednuta, či kde se pravděpodobně nachází. Ze zadržených dokumentů lze detailně prověřit způsob práce, krytí a kontrolu Německé skupiny, jež nelze označit pouze za vědeckou z důvodu přítomnosti ozbrojených vojáků a „kabátníků“.