Bylo třeba prošetřit několik brutálních úmrtí vesničanů z dřevorubecké osady Vormint. Po příletu do Ameriky jsme se dopravili vlakem až na místo. Krátce po poledni jsme se ubytovali v hotýlku nad salonem. Já a A136 jsem měli společný pokoj A115 měla pokoj vedle. Při rozhovoru s beznohým a tříprstým barmanem, který nám přiblížil zdejší poměry jsme se dozvěděli, že škodnou ve zdejších lesích je sasquatch, což je jakési bájné indiánské stvoření podobné opici. Také nám pověděl, že před nedávnem přijel jistý lovec oblud, který se vydal se svým pomocníkem do lesů. Když jsem se ho zeptal, proč nemá nohu, odůvodnil své zranění nehodou na pile, kde dříve pracoval. Pak jsme se rozdělili, já šel hledat schopného domorodce, jenž by nás provedl po místních lesích. Vydal jsem se k prodejci kožešin, který má obchod přes ulici naproti salonu. Prodavač mi řekl, že kožešiny získává od místních lovců a sám je jen prodává spolu s dalším drobným zbožím denního užitku. Pokusil jsme se od něj získat nějaké informace za použití lsti, že otec jedné z obětí byl můj přítel, přesto se mi nic zásadního nepodařilo odhalit. Řekl mi, že nějací lovci by mohli být večer v salonu na taneční zábavě. Večer v sedm hodin jsem měl poradu se svými kolegy nahoře v pokoji. Zatímco já sháněl průvodce A136 byl u šerifa a poté mluvil i s místním doktorem. Jejich názory na úmrtí se diametrálně liší. Šerif podezřívá sasquatche, zatímco doktor vidí příčinu v přemnožených vlcích a medvědech. A115 nikde na průzkumu nebyla, poranila se, neznámo jak, ve vlastním pokoji a doktor ji nadopoval tišícími prostředky. Poté jsme se všichni odebrali dolů na taneční večírek pro místní dřevorubce a lovce. A136 se pokusil spolu s pianistou uspořádat jakousi soutěž pro hosty, A115 se obklopila několika statnými muži a já popíjel v rohu. Když byla zábava v plném proudu vtrhnul do lokálu šerif, že se postrádá ten mladý lovec, který se vydal zabít sasquatche. Ve dveřích stál celý zašpiněný pomocník a tvrdil, že jeho přítele něco překvapilo a odtáhlo. Všichni muži se pomalu shromáždili na ulici, utvořili skupinky a vyzbrojeni sekerami, lucernami a puškami čekali na šerifův povel. Já a A136 jsme se připojili k šerifově skupině, kde byl ještě jistý Ben a onen pomocník. A115 zůstala v salonu spolu s barmanem. Za pilou jsme vstoupili do hustého lesa a asi po kilometru jsme před sebou spatřili jakýsi pohyb. Šerif nechal zastavit rojnici, chvíli jsem místo zkoumal svou elektrickou baterkou a pak propukl zmatek a jakási davová psychóza, všichni se rozeběhli a stříleli, já nejspíše také. Vtom ale pomocník upadl a zůstal ležet. Já a A136 jsme s ním zůstali, zatímco ostatní uháněli dál pryč. Další události jsou v mé paměti dosti zamlžené, neboť stres, kterému jsme byl vystaven, byl značný. Pamatuji, že jsme se s agentem 36 nějakou dobu dohadoval, a pak najednou pomocník někam zmizel a pátrací skupina byla také pryč. Za námi se začali ozývat šustivé zvuky a někdo nás obkličoval. Vtom jsme zaslechli výkřiky a chroptění. Pak už vím, že jsme jen někam běželi, až se objevily ty kříže. První kříž byl zčernalý od ohně, přesto stále bytelný a jeho pata byla obložena kameny, jak se později ukázalo byly to zvířecí lebky (tu co jsem bezděky vzal do ruky, jsem rozpoznal jako vlčí a vzápětí ji odhodil). Tehdy z lesa vystoupila i první postava, byla dosti vysoká, oblečená v kabátu a měla zcela bílý obličej bez výrazných rysů jako nosu nebo úst, jen místo očí zely dvě černé díry. Ach Bože, nikdy jsem neviděl něco tak příšerného. Vystřelil sem na to, ale bez viditelné odezvy. Trefil jsme to revolverem ráže .45 do břicha, ale ani to s tím nehnulo. Poté jsme se dali s A136 na útěk za ohořelý kříž. Zde byl jakýsi palouk porostlý vysokou trávou a měl tvar oválu. Okraje byly lemovány dalšími kříži. Uprostřed jsme nalezly bezhlavé tělo onoho pomocníka. Nevím proč, ale mysleli jsme si, že uprostřed křížů jsme v bezpečí, jak bláhová myšlenka, kde jinak by se tu asi vzalo to tělo. Když jsme dorazili na konec oválu poslední kříž nebyl zasažen ohněm, nýbrž ještě voněl čerstvým dřevem. Nebyly zde ani lebky, zato se tu povalovala znetvořená hlava, která nejspíše patřila k tělu uprostřed oválu. Odkopl jsme ji znechuceně směrem do lesa. Další bytosti nás obkličovali z obou stran, ale ke křížům se zatím nepřiblížili. Já i A136 jsme ztráceli pevnou půdu pod nohama. A pak se uprostřed palouku objevila další postava v kabátě, křídově bledou tvář, jen okolo míst kde jsou normálně oči byly dvě rozplizlé černé skvrny, jako když se rozmočí líčidlo. Na chvíli nám to zmizelo z očí kdesi v trávě, a pak to začalo mluvit nějakou podivnou řečí, které jsme ani jeden nerozuměli. Já i můj společník jsme byli odhodláni ke střelbě. Řvali jsme zoufalá hesla, ale když se to začalo zase blížit bylo mi jasné, že je to náš konec. Vtom byl A136 střelen do ramene a svalil se na zem, naštěstí to byl jen škrábanec. Pak to zavolalo naše jména, což mě trochu vyvedlo z míry. Zjev té postavy byl přesto příliš nelidský. A136 propadal hysterii a vtom jsem si všimnul dlouhých vlasů. Byla to A115, celá promrzlá, nahá, oděná jen do kabátu, řasenka jí pláčem stekla na tváře a v ruce svírala pistoli. Řekla nám, že kus odsud je šerifův automobil, kterým přijela, jen nevěděla jestli bude ještě pojízdný. Pak další zvuky z lesa. A136 byl jistě v šoku, jelikož se pokusil o kontakt s jednou z těch bytostí, objevila se přímo za námi v lese u neohořelého kříže. Řval na mě abych to střelil do hlavy. Musel jsem minout, jelikož to nejevilo známky zásahu. Pak jsme se dali na zběsilý úprk k autu. A115 při běhu škobrtla, naštěstí jsme jí s A136 zachytili, každý z jedné strany. Moje síly byly na samotném dně. Když jsme dorazili k vozidlu reflektory ještě svítily. A136 se chopil řízení a s neskonalou zručností vycouval až ven z lesa. Já ještě vyprázdnil bubínek na pronásledovatele, kteří se poprvé dali do běhu a přišel o zbraň. Díky řidičským dovednostem A136 jsme však zdárně unikli. A115 se pak chtěla vrátit do salonu kde nechala svůj odznak Omegy. Já si vzal zbraň od A136 a doprovodil jsem jí. A136 na nás čekal venku s nahozeným motorem. V domě nás zaskočil barman, který tvrdil, že celou dobu spal ve svém kumbálu. Rychle jsme opustili dům a okamžitě odjeli z Vormintu, toho proklatého místa, kde zdravý rozum stojí na listině ohrožených druhů.

Jednou z obětí byl syn jistého Bena, který pracuje jako předák na pile. Mrtvé tělo uprostřed palouku lemovaného kříži patřilo pomocníkovi lovce který zmizel a jehož jsme se vydali s A136 hledat za doprovodu šerifa. Doktor jako jediný vyloučil sasquatche, pokud mají vesničané s vraždami něco společného používají nejspíše historku s obludou jako své krytí. Tvorové jsou velice odolní, až nezranitelní a skvěle se orientují v lese.

Prověřit barmana a jeho minulost. Zjistit totožnost lovce a jeho pomocníka, najít a ohledat těla. Prozkoumat pilu za vsí. Zjistit účel a původ křížů v lese. Objasnit podstatu tajemných postav pohybující se po Vormintu a jejich spojitost s úmrtími. Zabránit dalším vraždám.