O Omeze
Herní sekce
- Archiv
Jiné
O Omeze
Herní sekce
Jiné
Toto je starší verze dokumentu!
V jednom Denverském baru, kde jsem odpočíval po dlouhé jízdě automobilem, jsem potkal tři ženy. Jednu hlučnou, zhruba ve středních letech a páčidlem v tašce, jednu naopak tichou, neupraveného vzezření, a jednu asijskou fraulein. Daly se do řeči s barmanem, a pak i mezi sebou navzájem. Barman si stěžoval, že mu kvůli vojákům do baru nikdo nechodí, pak se rozpovídal o Teslově věžích, nějakých robotech, což mě začalo zajímat, a pak i o nějakých živých mrtvolách, se kterými mají co dočinění právě oni vojáci. Že prý vykopávají mrtvoly a nějak je oživují, aby bojovali dál. Mít to tak u Verdunu, haha.
Na základě informací od barmana jsem se chtěl zajet podívat za nějakým Ironsem, technikem co makal na robotech, ale dámy mě přemluvily, abych je vzal k vojenské základně, že se prý poptají kolem, nebo proplíží dovnitř… Podotýkám, že bylo zhruba poledne a stráž ve věži si nás jistě již dávno všimla.
Po příjezdu na místo jsem ženy vysadil z auta u cedule zakazující vjezd, ale jelikož to bylo uprostřed lesů, chvíli jsem čekal co se bude dít. Nedělo se nic, dámy chvíli zamteně pobíhali kolem, debatovaly o nějakém klacku, co je prý ruka, a trčel z vody a že se prý hýbe. Nemohu komentovat, klacek jsem přes křoví porádně neviděl. Po několika minutách zmateného cirkusu vyjel z brány vojenský nákladní automobil, a ženy se vrátily ke mě do auta. Asijská fraulein měla fotoaparát, a pořídila fotografii oné „ruky“. Řidič nákladního automobilu se nás ptal, jesli jsme se neztratili, načež hlučná žena s páčidlem odpověděla, že tam hledáme bodůvky, což bylo absurdní a humorné zároveň. Nechal jsem pak nákladní automobil projet, a jel za ním. Dámy však chtěly, abych ho následoval, že je nějak podezřelý, jelikož má na sobě nějakou zvláštní plachtu, a tak jsme nákladní automobil sledovali asi 20 minut, dokud nevjel na neoznačenou lesní cestu. Nákladní automobil jsem sledoval i tam, dokud nezastavil, a nevystoupili z něj vojáci. Asi jsme je už štvali, a chtěji nám pohrozit, ale z korby vozu vypadly nějaké pytle, které se hýbaly. Z jednoho pytle se ven vydrápala nějaká ohavná potvora. V zápětí se objevil voják s plamenometem, a pokusil se tu ohavnost spálit. Na to se ozvala střelba, a já využil vzniklého zmatku, abych místo urychleně opustil. Vycouval jsem zpět na silnici, a i přes nepříliš logickou argumentaci hlučné ženy s páčidlem jsem se vydal cestou paralelní k lesní cestě, co kdyby bylo na kopci, kam ten nákladní vůz směřoval, něco bylo. Nějaká budova, anténa, komín, cokoliv, co by pomohlo odhalit možný důvod transportu pytlů s těmi potvorami.
Po několika minutách rychlejší jízdy se jedna z těch potvor vynořila z křoví, a vyběhla rovnou na silnici. Strhl jsem volant, a svým vozem potvoru nabral. Rozprskla se přes celé čelní sklo tak, že nebylo vidět. Vnitřek vozu okamžitě zaplnil naprosto nepředstavitelný smrad, horší než tisíc pokakaných mimin najednou a měsíc zheblý chasseur navrch. Vůz jsme v rychlosti opustili. V zápětí se objevil voják s plamenometem, něco zahuhlal, ale přes masku mu nebylo rozumnět, a mé auto zapálil. To vzplálo jasným plamenem, a po chvíli vybuchlo, když se plameny dostaly k palivové nádrži. Pak nás prohléhl, jestli nejsme od toho svinstva umazaní, ale nebyli jsme. Chtěl, abychom počkali na nějakýho lieutenanta, ale namísto toho jsme se v nehlídaný okamžit vypařili do lesa, a šli do Denversu pěšky. Cestou nás zastihlo houkání sitén, ale nic z toho nebylo.
Shrnutí: