Projekt Omega

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
---- datatemplateentry hlaseni ----
template      : :template:data_hlaseni
mise_nspage   : 179
agent_nspage  : 236
----

V jednom Danverském baru, kde jsem odpočíval po dlouhé jízdě automobilem za soukromými účely, jsem potkal tři ženy. Jednu hlučnou, zhruba ve středních letech s páčidlem v tašce, jednu naopak tichou, nepříliš upraveného vzezření, a jednu asijskou fraulein. Daly se do řeči s barmanem, a pak i mezi sebou navzájem. Barman si stěžoval, že mu kvůli vojákům do baru nikdo nechodí, pak se rozpovídal o Teslově věžích, nějakých robotech, což mě začalo zajímat, a pak i o nějakých živých mrtvolách, se kterými mají co dočinění právě ti vojáci, co k němu večer chodí konzumovat alkohol. Že prý vykopávají mrtvoly a nějak je oživují, aby bojovali dál. Mít to tak u Verdunu, haha.

Na základě informací od barmana jsem se chtěl zajet podívat za nějakým Herr Ironsem, technikem co makal na robotech, ale dámy mě přemluvily, abych je vzal k vojenské základně, že se prý poptají kolem, nebo proplíží dovnitř... Podotýkám, že bylo zhruba poledne, horko jak v troubě a stráž ve věži si nás jistě všimla již při příjezdu.

Po příjezdu na místo jsem ženy vysadil z auta u cedule zakazující vjezd, ale jelikož to bylo uprostřed lesů, chvíli jsem čekal co se bude dít. Nechtěl jsem je jen tak nechat uprostřed ničeho. Nedělo se nic, dámy chvíli zamteně pobíhaly kolem, debatovaly o nějakém klacku, co je prý ruka, co trčela z vody a že se prý hýbe. Nemohu komentovat, klacek jsem přes křoví pořádně neviděl. Po několika minutách zmateného cirkusu vyjel z brány vojenský nákladní automobil, a ženy se vrátily ke mě do auta. Asijská fraulein měla fotoaparát, a pořídila fotografii oné "ruky". Řidič nákladního automobilu se nás ptal, jesli jsme se neztratili, načež hlučná žena s páčidlem odpověděla, že tam hledáme borůvky, což bylo absurdní a humorné zároveň. Nechal jsem pak nákladní automobil projet, a jel za ním. Dámy však chtěly, abych ho následoval, že je nějak podezřelý, jelikož má na sobě nějakou zvláštní, řádně zavázanou plachtu (což je u vojenských vozů opravdu nezvyklé, pokud nepřevážejí tajný náklad), a tak jsme nákladní automobil sledovali asi 20 minut, dokud nevjel na neoznačenou lesní cestu. Nákladní automobil jsme sledovali i tam, dokud nezastavil, a nevystoupili z něj vojáci. Asi nám chtěli pohrozit a odradit od dalšího sledování ale z korby vozu vypadly nějaké pytle, které se hýbaly. Z jednoho pytle se ven vydrápala nějaká ohavná, humanoidní avšak nelidská potvora. V zápětí se objevil voják s plamenometem, a pokusil se tu ohavnost spálit, avšak neúspěšně. Na to se ozvala střelba, a já využil vzniklého zmatku, abych místo urychleně opustil. Vycouval jsem zpět na silnici, a navzdory nepříliš věcným námitkám hlučné ženy s páčidlem jsem se vydal po cestě, která vedla paralelně k lesní cestě po které jel vojenský nákladní vůz, s cílem zjistit, zda-li na vrcholu kopce, kam lesní cesta vedla, není nějaká budova, anténa, komín, cokoliv, co by pomohlo odhalit možnou destinaci transportu pytlů s těmi ohavnými potvorami, a zjistit tak možný důvod transportu.

Po několika minutách rychlejší jízdy se jedna z těch ohavných potvor vynořila z křoví, a vyběhla rovnou na silnici. Strhl jsem volant, a svým vozem potvoru nabral. Rozprskla se přes celé čelní sklo tak, že nebylo vidět. Vnitřek vozu okamžitě zaplnil naprosto nepředstavitelný zápach, horší než Tausend gekackte Kinder najednou a měsíc zheblý chasseur navrch. Vůz jsme v rychlosti opustili a v zápětí se objevil voják s plamenometem, který utíkající potvoru zřejmě pronásledoval. Něco zahuhlal, ale přes masku mu nebylo pořádně rozumnět, a mé auto bez váhání zapálil. To vzplálo jasným plamenem, a bylo slyšet chrčení té potvory, jak v plamenech umírala, dokud vozidlo nevybuchlo, když se plameny dostaly k palivové nádrži. Pak nás prohlédl, jestli nejsme od toho svinstva umazaní, ale nebyli jsme. Chtěl, abychom počkali na nějakýho lieutenanta, ale namísto toho jsme se pod vedením tiché ženy neupraveného vzezření v nehlídaný okamžik vypařili do lesa, a šli do Danversu pěšky. Cestou nás zastihlo houkání sirén, před kterým nás varoval barman, ale nic z toho nebylo.

----

**Shrnutí:**

  * Vojáci převážejí nějaké potvory ze základny na kopec cca 3 kilometry (ne míle, přepočítejte si to!) jihozápadně od základny. Důvod transportu neznámý. Potvory převážejí živé.
  * Nebylo zpozorováno agresivní chování potvory proti člověku, všechny pozorované potvory měly pouze snahu utéct.
  * Zjištěna nízká odolnost tělesné schránky potvor vůči mechanickému poškození způsobené, například, kolizí s automobilem. Dále také vůči vysoké teplotě způsobené hořením. 
  * Vzhledem k užití plynových masek a plamenometů pro likvidaci oněch ohavností je patrně neradno s nimi přicházet do blízkého kontaktu bez užití řádné ochrany dýchacích cest a zamezení kontaktu s pokožkou.
  * V příloze je fotografie hořícího automobilu (//kaputtesauto.photo//) a kopie fotografie potvory, kterou asijská fraulein stihla v nehlídaném okamžiku pořídit (//abscheulicheswandelndesding.photo//).
  * Na rekviziční oddělení byla odeslána žádost o vyplacení dodatečné kompenzace za zničený automobil.
  * Ženám byla podána informace o existenci Omegy a instrukce k dalšímu postupu
  * Nikdo nebyl zraněn
  * Jména žen jsem si bohužel řádně nezapamatoval. Nedošlo k představení.
Projekt Omega

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Nástroje pro stránku
