23. srpna 1939

Přijali jsme misi na základě zadání nalezeném v Miskatonickém klubu na nástěnce. Na základě informací od průzkumníků a agentů z mise 174 jsme zvážili náš postup a rozhodli se, že se nevydáme ani do základny v bažinách ani do maskovaného vojenského tábora jižním směrem od této vojenské základny.

Nejdříve jsme se vydali do Danverské státní nemocnice na cestě z Danversu směrem k velké Teslově věži na Witch Hillu. Nejdříve se pokoušel proniknout dovnitř jeden z mých kolegů. Podle předaných informací se mu povedlo vyzpovídat jednoho pacienta. Podrobnosti si již žel nepamatuji. Poté A285 vyzpovídal pacienta kouřícího venku. S podrobnostmi se bude nutné obrátit na něj. Když jsem pak pronikl do nemocnice já s fiktivní záminkou, a to že můj otec má zájem o elektronickou protézu, tak jsem mluvil s lékařem, co je má na starosti. Zjistil jsem, že jim při operaci připojení protézy zavádějí měděný drát do těla. Ten napojují na nervy a zároveň slouží jako anténa. Nicméně úspěšnost operace je pouze nějakých 40 %. Zároveň se zmínil a potvrdil náš předpoklad, že chtějí vojáky. Pokud operovaný patří do šťastných 40 %, je transportován do tábora k legii veteránů. Co dělají s 60 % nepovedených, to se nám zjistit nepodařilo. Později si nás našel paranoidní pacient nemocnice. Mluvil s jedním z mých kolegů o Velkém C (pravděpodobně generál Collins). Mám zapsanou informaci, dle které spolu může legie komunikovat. Když jsme odjížděli z nemocnice, přijel k ní muž kapitánské hodnosti doprovázený dvěma vojáky, který byl námi identifikován jako kapitán Obvious.

V prý přeplněném ústavu pro duševně choré County Sanatorium naproti nemocnici jsme se dozvěděli, že tam napravují děti, aby byly poslušné, velmi poslušné. Předpokládám pravidelné podávání Radio Coly.

Následně jsme se vydali ještě dál od města k velké Teslově věži na Witch Hillu. V blízkém motorestu Pod veží jsme se dozvěděli, že z areálu oplocené Teslavěže někdo 2x až 3x do měsíce utíká a pak zní jiná siréna než běžně. Zároveň ochrana věže byla posílena velkým mechanickým panákem, tedy – slovy jedné malé východní země – robotem. Padla zmínka i o možnosti vymazat paměť a nahradit ji novými vzpomínkami. Taktéž by tam měli napravovat vězně s tím, že jim zavedli dráty do hlavy, aby byli poslušní. Se sirénami se někdy ozývají i hlasy a popřípadě dětský pláč. Poslední týden však vše utichlo. Zajímavostí je, že červená radio cola musí být ledová, aby byla dobrá.

Nakonec jsme se vydali za Ironsem a dozvěděli se, že se ztratilo centrum informací pro roboty. Prý by mohlo být poblíž. Aktuálně se na roboty připojuje samo a poskytuje nesprávné informace. Taktéž se připojuje na vědomí následovatelů. Ironsova Alexa (robot) již 14 dní mlčí a odpověď vedení na Ironsův výzkum za účelem povídání si s roboty je: O to Velké C nemá zájem.