Jeden den oddechu, klidu a míru jsem prožil v blízké nálevně a nyní opět hurá do akce. Po naší akci v přístavu jsme se rozhodli lehce doplnit výbavu a munici. Jako na zavolanou se objevuje náš nový známý Erik Olsen, který evidentně potřebuje nějaké nové nádobí, nářadí a novu brašnu. Tu starou mu rozkousala potvora v přístavu. Kam ostatně znovu zamíříme.

Tam jsme se setkali s panem policistou, nějakým Muldoonem. Docela sympatický chlapík, ale nevěděl (nebo nám nechtěl říct) nic zajímavého. Po našem rozhovoru sedl na motocykl a odjel v dál. Alespoň přestal zdržovat a my měli klid na naší práci.

Kousek od místa setkání s policistou jsme nalezli něco velmi zajímavého, a to chlapíka celého od krve. Vypadlo z něj, že je to člen gangu (O´banionovci – ale nejsem si jist) a měli s kámošem nějakou prácičku zde v přístavu. S největší pravděpodobností nějaký pašunk, ale do toho nám nic není, to už je jejich kšeft. Ovšem co už znělo mnohem zajímavěji, bylo to, že prý z ústí kanalizace vyskočila nějaká potvora a odtáhla a nejspíš mu sežrala parťáka. A to bylo něco pro mě.

Pořádně jsem si ústí kanálu prohlédl, zničil veřejný majetek (ano bylo to zamřížované) a během chvíle jsem byl uvnitř. Chlapce (hlavně Thomase s kvérem) jsem upozornil, ať dávají bacha a kryjí mě. V kanále jsem opravdu narazil na cosi divného, nějaký pohyb na rozhraní světla a tmy. Čekalo to na mě, tak jsem se raději otočil a snažil se zmizet. Což byla veliká chyba. Stejně jako se otočit zády k šelmě i tato stvůra reagovala stejně. Velmi rychle vystartovala mým směrem. Na což samozřejmě reagoval připravený Thomas a vedle mé hlavy začal střílet. Naštěstí jsem vyklouzl ven, sice hluchý, ale živý. Alespoň tak.

Chvilku po mě z kanálu vylezl ten tvor. Střelba mu sotva rozčísla pěšinku a už se hnal na nás. Vypadal podobně jako ghůlové, které zmiňuji v předchozím hlášení, jen podstatně větší, silnější a měl hnusnou žabí mordu. Což dělat, pustili jsme se do něj hlava, nehlava. Souboj shrnu (není se moc čím chlubit), Erik spadl do vody, popadali nám zbraně, potvoru jsme jenom zranili a zmizela nám v hlubinách. Čili nic moc. Zato se u nás objevil a snažil se pomoci nějaký chlapík s velmi divnou zbraní. Koule spojené provazem, které roztočil a vrhl na žabáka. Zbraň stejně zajímavá jako účinná, div se sám neposlal do mdlob, když ho jedna z koulí udeřila do hlavy.

Vzhledem k úspěšnosti souboje, jsme naskákali do auta a zmizeli. Ten chlap, který působil jako fotograf, reportér, či něco podobného se nám vetřel do auta. Asi jsme byli hodně v šoku a dovezli jsme ho až do dílny. Zde se nám představil jako Bedřich Starý. Zde jsme se uklidnili a dohodli se, že se musíme vrátit do přístavu, přeci naše věci žabákovi a mořskému dnu nenecháme.

V přístavu jsme byli celkem úspěšní, naše věci jsme našli a vylovili. Policajti ani potvora se neukázali. Zato se ukázala Lita Chantler a věnovala mi svitek přivolání. Něco, co by prý mělo vábit a přitahovat všechny možné zrůdy. Výborně, svitky a jiné magické propriety já rád.

Vrátili jsme se do dílny, usušit se, umýt, připravit a očistit naše bouchačky a tak podobně. Já jsem v poklidu pokuřoval, popíjel nekvalitní lihovinu koupenou v shopu na rohu a čučel na Thomase, jak se vrtá v autě a jiných serepetičkách. A docela si užíval klidu ve společnosti Erika. Mezitím zmizel Bedřich, že prý nám koupí něco k snědku. Trvalo mu to celkem dlouho, a navíc místo jídla donesl informaci, že prý mluvil s nějakou věštkyní naproti a má jít o půlnoci na hřbitov, kde se prý dozví víc. Nádhera. Ale co, stejně nemáme nic na práci, tak jsme se rozhodli, že se tam podíváme.

Před průzkumem krchova jsme se zastavili v železářství a nakoupili sekery. Majitel na nás sice trochu koukal, ale co, kšeft je kšeft, tak se ani moc nevyptával. Pak už nám nic nebránilo vyrazit na hřbitov, kde jsme se před setkáním chtěli porozhlédnout.

Na hřbitově jsme potkali hrobníka, nějaký Will Yorik. Velmi zvídavý a všetečný. Věděl určitě víc, než nám přiznal a bylo na něm vidět, že o našich plánech něco tuší. Ale což nechali jsme hrobaře hrobařem a vybrali vhodná místa, kde jsme se mohli v noci schovat a krýt Bedřicha, kdyby došlo k nějakému problému.

V noci jsme se vrátili a dle domluvy jsme se rozmístili. Bedřich se postavil na určené místo a započalo čekání. Chvíli před půlnocí se opět objevil hrobník a velmi živě s Bedřichem začal debatovat, bohužel jsem neslyšel o čem je řeč, ale vhledem k tomu, že začal kreslit kruh a divně poskakovat, tak jsem měl dojem, že předstírá, že je velkým mágem. Vzhledem k tomu, že jsem necítil vůbec nic, tak jen předstíral, nakolik úspěšně nedovedu posoudit. Ovšem chvíli po tom to začalo.

Ozval se řev a kvílení, hřbitov ožil pohybem. Stejné zvuky jako v přístavu a během chvíle byli zde. Ghůlové, hnusní zkurvysyni, které jsme začali likvidovat. Docela se nám s Thomasem dařilo, ale bylo jich přeci jen hodně, a navíc byla neproniknutelná tma. Nevěda, co dělat, přešel jsem na druhou stranu a hned byla situace veselejší. Jako by se svět projasnil a stvůry začaly být vidět. Postupně jsem likvidoval jednu za druhou, mezitím jsem si všiml Bedřicha, ten kultivovaný člověk právě o náhrobek rozbíjel hlavu jednoho z těch parchantů. Pěkná práce, kdo by to do něj řekl.

V té chvíli se doje zapojily další osoby. Pan hrobník, drahá Lita se sekerou a jeptiška. Asi jsem se opravdu zbláznil, řádová sestra se sekerou. Naštěstí bylo během chvíle po všem a mohli jsme ošetřit raněného Bedřicha a Erika. A hlavně si pěkně z očí do očí popovídat s tou povedenou trojící, která nás využila jako návnadu na ty pekelné parchanty. Jen tak tak se udržím a nerozbiji jim čumák. Ale dalo opravdu hodně přemáhání, použít mě jako vábničku na kachny. Šmejdi.

Pak zjišťuji, že sestra se jmenuje Mary, patří k lovcům (ostatně jako další dva) a má vůči mé osobě jisté výhrady. Prý nepřinesu světu nic dobrého, díky mně na svět vstoupí zlo, jsem branou a nahradím krále ve žlutém. Pořád dokola, jako mistr Luke a jiní šílenci. Ale to má smůlu holubička, já se odradit nenechám.

Vzhledem k tomu, že jsem byl stále mimo naši realitu, tak jsme se vydali do přístavu, zjistit, zda neuvidím něco nového. A taky že ano. Zahlédl jsem pavučinu, spirálu, kterou tvořili nakažení lidé. Rozhodl jsem se po ní jít. Postupně jsem musel jednotlivé uzly rozplétat a pokračovat, aniž bych ztratil cestu. Nakonec jsem již nemohl udržet směr a jednotlivá vlákna se mi začala rozpadat pod rukami. Naštěstí se u mě objevil Thomas, který též přešel do jiného světa (doktor Wood zaslouží pochvalu). Společnými silami jsme se dostali až do středu, kde byl on – král ve žlutém, Hastur – a připravil na nás past. Byl jen projekcí a my měli spadnout do nekonečné díry, kdybychom ho napadli. Naštěstí jsme si to včas uvědomili a zůstali stát na okraji.

Zde jsme zbaběle stáhli ocasy jako prašiví psi, neboť jsme si uvědomili, že ještě nenadešla chvíle boje a že nejsme dostatečně připraveni. S nemalými obtížemi jsme se vrátili zpět do naší reality a byli rádi, že nám zůstal zdravý rozum a příčetnost – byť se našli tací, kteří o tom pochybovali.

Nakonec jsme ještě zajeli za mistrem Lukem. Návštěva řekl bych tradiční, milion keců a chytračení, varováni apod. Ale nakonec mi předal tři kouzelné svitky, alespoň něco. A to bylo pro dnešek vše. Byl to dlouhý den, snad o to lepší bude noc.