Další den a další chmurné ráno. Opět jsme se sešli na snídani a přemýšleli, co dělat dál. V tuto chvíli se s nákazou nemělo smysl zabývat, protože všude v postižených oblastech ještě řádili chlapci generála Collinse. Tesla věž byla pro nás také příliš velké sousto, tak jsme se domluvili, že zkusíme zjistit co nejvíce o tom kameni, který tahám delší dobu po kapsách.

Zajeli jsme za našim známým doktorem Vincentem Leem do jeho ordinace, abychom se poptali, zda by nám v naši věci nemohl být nápomocen.

Po zdvořilém přijetí, nám oznámil, že on sám nic nezmůže, přeci jen to není jeho obor. Ale slíbil nám, že se pozeptá a zkusí sehnat nějakého vhodného odborníka, který by nám byl ochoten v naši věci pomoci. Měli jsme mu jen dát trochu času. Což nebyl problém, dali jsme si oběd a nějakou dobu se jen tak poflakovali po okolí. Odpoledne jsme opět navštívili doktora s nadějí, že pro nás bude mít nějaké kontakty, kterých bychom mohli využít.

Doktor opravdu nezahálel a přednesl nám několik návrhů a možných kontaktů. Jednalo se o tři odborníky různých národností. Nejspíše fyziků s určitým přesahem k ne úplně běžným a pozemským věcem. Tedy jmenovitě:

Nikita Jevdokrimov – rus

Dr. Weiss - němec

Harold Rowel – američan

S každým z nich jsme si domluvili schůzku v jiný čas a na jiném místě, abych měli představu, co je to za lidi, zda můžou být užiteční, nebo naopak nebezpeční.

První pán na holení byl soudruh Nikita Jevdokrimov, s kterým jsme se sešli v jednom z Bostonských parků. Sedl jsem si k připravené šachovnici a po chvíli přišel sympatický postarší pán, který se mnou dal bez okolků do řeči. Vzhledem k jeho mizerné angličtině a taky proto abych mu udělal radost jsem s ním vedl rozhovor v ruštině. Celkem pěkně jsme si popovídali. Bohužel ze schůzky nebylo nic moc přínosného. Doktor Jevdokrimov měl doprovod v podobě několika milých pánů, kterým se podezřele boulilo sako.

Bylo vidět, že doktor s nechutí mluví o společném zájmu lidu a ochraně před hrozbou z vesmíru a že je to má povinnost, jako dobrého komunisty, pomoci pracují třídě a matičce Rusi v této velké věci. A že je třeba kámen odvézt na Lomonosovu univerzitu, kde by ho sovětští odborníci prozkoumali. Sice na podobná prohlášení slyším a stále věřím ve vítězství proletariátu a odkaz velkého Lenina, ale jen tak mu dát kámen se mi úplně nechtělo. Za to jsme si docela hezky popovídali a bylo mi úplně jasné, že jeho doprovod jsou spíš hlídači a dozorci, kteří ho drží v kleci, aby jim nepláchnul. A já se nějak vnitřně rozhodl, že když to trochu půjde, tak mu pomůžeme a přesvědčíme ho, aby pracoval pro Omegu.

S tím jsme se rozloučili. Thomas se Rusy snažil pronásledovat a sledovat, kam vlastně mají namířeno. Bohužel si ho všimli a zbaběle mu prostřelili pneumatiku.

Další v našem seznamu byl dr. Weiss, německý vědec, se kterým jsme se měli sejít u čističky Calf Pasture. Toto místo nám přišlo dostatečně odlehlé, a navíc jsme zde již byli.

Tentokrát se do jednání s doktorem pustila Freya, jakožto rodilá Němka k tomu měla nejlepší předpoklady. My ostatní jsme byli neviděni poblíž. Vše probíhalo v naprostém klidu, až na Thomase, který málem odstřelil nějaký párek venčící psisko. Holt si pořídil novou hračku (springfieldku s optikou) a měl hroznou chuť ji vyzkoušet.

Pan doktor byl milý a sdílný. Mrzelo ho, že nemůže mluvit přímo se mnou a že nemáme kámen sebou. Ale to měl smůlu na první schůzce si s ním povídala jen Freya. V Americe je prý od února, o kámen se zajímá z profesního hlediska, jelikož na území Třetí říše dopadl podobný kámen, bohužel je však pod ochranou SS a on se k němu nedostane. Je ochoten prozkoumat kámen sám a o výsledky se rozdělit. Nejspíše má styky, nebo byl přímo vyslán nějakým výzkumným ústavem. Dále se zmínil o legii a probuzených, že bych já snad mohl členem (výborně to mi k mojí kariéře upíra, klíče, démona apod. úplně přesně pasuje). A s tím se s Freyou rozloučil a dal ji na sebe kontakt.

Nakonec jsme si domluvili schůzku s panem Rowelem, také doktor, a navíc zaměstnanec CDE, kterého jsme navštívili na univerzitě. Napřed jsme podebatovali o věcech, které nám byly víceméně známé. Tedy jen ve zkratce. Kámen by měl ovlivnit své okolí, a hlavně napadá ostatní tvory. Rozmnožuje se v blízkosti vody, popř. se ovládnutí tvorové snaží dostat co nejvýše, kde vytváří spory, které se dále šíří. Nákaze vadí alkohol, vysoké, popř. velmi nízké teploty. Teoreticky se může najít někdo, kdo by byl vůči nákaze imunní, ale to není ověřené. Projev nákazy je možno pozorovat v řádu hodin, maximálně během 1-2 dní. Po kontaminaci kůže je možno snadno omýt a vše by mělo být v pořádku. V případě, že se nákaza dostane pod kůži a do vnitřních orgánů je šance na vyléčení zatím rovna nule. Infekčnost je vysoká, ale rozhodně ne stoprocentní.

Po předání informací jsme souhlasili s testy jak na kameni, tak na mé osobě v jeho laboratoři v Downtownu. Usedli jsme do aut a vyrazili zabráni v družném hovoru. Idylku nám překazili chlapci ve dvou autech s ruskými zbraněmi. Strhla se divoká honička, kličkovali jsme jak zajíci a stříleli jak o život. Už jsem nedoufal v záchranu a loučil se se životem, ale nakonec se nám podařilo pár šťastných zásahů a automobil plný Rusů se vyboural. Krom jednoho byli všichni mrtví. Přeživšího Rusa jsem vytáhl ven a pokusil se ho vyslechnout. Moc sdílný nebyl, ale nakonec když zaslechl ruštinu podpořenou mým výrazem, tak změkl a snažil se na pár otázek odpovědět. Bohužel byl příliš vážně zraněný a předčasně zemřel. Škoda malá, žal krátký. Ale něco jsme se přeci jen dozvěděli. Název hotelu (Somerset), kde se Sověti usídlili a kde drží doktora Jevdokrimova.

Pak jsme co nejrychleji zmizeli. Nebylo to úplně jednoduché, z důvodu rozbitého a rozstříleného vozu, ale nakonec se dobrá věc podařila. My s Agnieszkou jsme jeli s vyděšeným doktorem do laboratoře, zatímco Freya s Thomasem jeli obhlédnout hotel Somerset, kde by měli být ruští mužici.

V laboratoři jsem se dozvěděl, že kámen je neaktivní a je tedy k ničemu. Tak nebo tak stejně jsem si ho nechal. Popřáli jsme doktorovi hodně štěstí a vydali se za našimi kolegy, abychom pokračovali v pátrání.