Naší rutinou a povinností se stává průzkum podzemí, ale Knihovnice nebyla nepřítomna. Ze začátku byli nápady v podobě vkradení. Naneštěstí jsme nalezli zprávu pod rohožkou, kde spěšně napsala, že máme jít k ní domů.

Dle vzpomínek a následných domněnek jsme našli její dům. Bydlí naproti škole, kdyby jiný tým hledal. Důvod nepřítomnosti neznáme. (hodina zavíraní, vedlejší práce, rodinná sešlost to jsou všechno možnosti). Jednou z hlavních poznámek, které jsme zjistili a teď se potvrdily, je i to, že při odchodu z jiného východu i přes nacházení v jiné myšlenkové sféře, jinak řečeno zdrogovaní, stále májí naše činy následky na okolí. Ředitel školy si u knihovnice stěžoval, že osoby v malátném stavu podpálily boudu školy. Toto mi vzbuzuje další otázku o šerifovi. Všichni víme, že při pozření čaje se naše řeč nepoznatelně změní. Nejsem si jist, jestli účinky nestihli vyprchat, ale v misi M 114 nám byl šerif schopný rozumět. Toto je jen domněnka, ale když je nám šerif v tomto stavu schopný rozumět, nebude znát znaky okolo vstupů do katakomb?

Samozřejmě po vyslyšení slov knihovnice nám vypůjčila klíč. Před vchodem ale na nás číhal v houští 15letý skaut, všetečný, neodbytný, nepodplatitelný a není hloupý. Po delší době vyjednávání nás nechal pod příslibem dodání předmětu z podzemí. Také nám řekl, že knihovnu sleduje mnoho dalších dětí, takže se na to připravte. Přičemž ví o počtu a minimálně i o poloze vstupu ještě ve shořelé knihovně. (15 vstupů) Prý má téže kamaráda, který má mapu komplexu jenom chtěl za to peníze a jelikož nám jako cizím lidem nevěřil, tak neudělil nám bydliště, či jméno daného kamaráda, který tam byl. Také se vyptával, jestli máme něco společného s dalšími lidmi, když vyjmenovával máloslovný popis našich skupin, kteří šli do podzemí, takže už o nás něco ví a zajímá se o nás.

Po požití vstupní látky málo po desáté večer jsme podnikli průzkum nezmapované části komplexu, jenže tentokrát to bylo jiné. Vítr byl chladnější, smrad silnější. Hrozivost temnoty za dveřmi děsila.

Hned jsme zahlédli že za dveřmi něco na nás čekalo, ale bálo se to světla z našich svítilen. Nápodobně něco podobného se za námi něco plazilo po celou dobu pobytu v podzemí. Zakreslili jsme konec chodby směrem nalevo a následně rovně plus k tomu pár slepých místností se zajímavě uspořádanými lebkami. S ustupujícím časem se to, co se za námi schovávalo změnilo na souvislou a rostoucí vrstvu lidožravých brouků a jelikož kolega doktor koupil špatné baterie, tak už mu zhasínala svítilna, proto jsme museli podniknout útěk. Světlo zdánlivě už výrazně nepůsobilo, neboť laviny bezobratlovců je tlačilo kupředu a nemohli světlu ustoupit. Proto jsme se je pokoušeli dupat. Nejenom, že to bylo neefektivní, ale i se schovávali po nohavicemi a kousali. Jejich zvuk byl jako poslední skřeky malých démonů. Po krvácení a utržení hromady kousanců do nohou jsme naskočili a vzpírali se stěn. To nám získalo čas na kuřivo, které slabě omámilo hordy brouků. K tomuto jsme už ale zaslechli něco hlasitějšího a hrozivějšího než pohled do schodů. Následně se nám povedlo vydupat cestu ven přes omámené brouky.

Po výstupu, jsme zjistili, že zbytky brouků zmizeli, ale jejich kousance a naše krev je reálná. Vypadá to, že stvůry, tam jsou držení tím, že v reálu jsou přeludy, které ve světě na povrchu moc dlouho nevydrží. Či by to byl vedlejší účinek našeho čaje? Nevíme.

Vzhledem k možné závislosti na vstupní látku, bych navrhl pokus, kde by se nadrogoval jenom jeden a pokusil se to otevřít dveře a pustil ostatní.

BE AWARE OF THE BUGS IN THE SYSTEM!