15. července

Poté, co mě Andrew a Alwin vytáhli z bahna hřbitova Riverside a odvezli k Sandersovi, jsem strávil většinu dne zotavováním se a přebíráním svých vzpomínek z předchozí noci.

Když zazněl z nedaleké banky poplach, nebyl jsem tolik nadšen se přidat do automobilové honičky, jako byli moji spoluagenti, kteří okamžitě nasedli do svého Forda a vyjeli za lupiči. Dohnal jsem je až když zastavili auto u kraje silnice, proděravělé střelami, a u něj jsem našel dav natlačený okolo Alwina. Nad postřeleným se skláněl cizí muž a volal o doktora, zatímco pouze zhoršoval jeho stav, podle všeho úmyslně. S pomocí Andrewa se mi nakonec podařilo prorazit skrz armádu čumilů a zastavit Alwinovo krvácení. Než jsme měli šanci vyslechnout muže který se pokusil o vraždu agenta vypukla rvačka když se dav dozvěděl o jeho úmyslech a muž se v ní ztratil.

16. července

Ráno v bistru jsme mluvili s paní Sandersovou, podle ní policie nic nedělá a jediný schopný je šerif, který ale pracuje jen v noci, tedy zločin ve městě řádí i, nebo snad ještě více, za bílého dne.

Nasnídaní a už poměrně zdraví jsme vyrazili zpět na Riverside, hledat věci o které jsem tam přišel. Všechny postrádané předměty byly skutečně nalezeny, mezi hromadami kostí a hnijících těl. Po cestě zpět jsem se zastavil u dvou hrobařů, kteří házeli bezhlavá těla do otevřeného hrobu. Podle jejich výpovědi šlo o lupiče z předešlého dne, které v noci dostal šerif. Přidali, že je lepší když jsou mrtví bez hlavy v souvislosti s lidmi vstávajícími z hrobu, prý se sami s takovými už setkali. Při zasypávání hrobu ještě zatížili těla kamením. Během jejich práce zpomalil před hřbitovem černý vůz, na pohled dražší než většina v Readingu, s bílými koly. Muži znatelně zrychlili svou práci, i když nervózně tvrdili, že si vozu ani nevšimli.

Před odchodem ze hřbitova jsme zahlédli mezi stromy postavu, která nás pozorovala a když jsme vyrazili jejím směrem obrátila se a zamířila hlouběji do lesa. Chůzí bezpochyby patřící jednomu z nakažených těl šel náš pozorovatel s jistotou směrem ke středu kopce, vstoupil do nejširší trhliny, a brodil se bahnem než jím byl zcela pohlcen. Bahno bylo plné kostí a mrtvol a nebylo jisté jak hluboko v kterých místech sahá, rozhodli jsme se tedy za ním nepokračovat. Po krátkém nešťastném incidentu, kdy Alwin přišel o část svého nového nářadí, jsme konečně opustili tuto proklatou hlínu a vyrazili zpět k městu.

Zastavili jsme u nabouraného auta, všechna okna byla rozbitá a vevnitř žádná těla. Auto patřilo bankovním lupičům, tedy jeho majitelé v tu dobu již obědvali červy na Riverside. Zatímco ostatní agenti prohledávali vnitřek, já jsem prohlížel okolí, když se náhle, naprosto neslyšně, za mnou objevil vůz. Pohyboval se bez zvuků motoru a jen naštěstí jsem se včas vyhnul z cesty. Jak projížděl okolo, zaleskla se ve světle poledního slunce šerifova hvězda na straně toho vozu. Neměl jsem moc čas dumat nad zjevením šerifa v době kdy by podle všech zvěstí neměl být viděn, jelikož v dalším okamžiku vybuchla nastražená bomba v kufru prohledávaného auta a já musel spěchat na pomoc.

Dál už jsme jeli bez dalších střetnutí až na konečnou, do železářství dokoupit Alwinovu výstroj. V Readingu ale nemůže člověk považovat žádný čas za vhodný k oddechu, takže když jsme vyšli z obchodu, našli jsme dva muže, kteří se nám snažili dostat do auta. Když si uvědomili že majitelé se vrátili, oba se okamžitě vrhli do boje. Zlikvidovali jsme je rychle a čistě, a prodavač obchodu nám ještě pogratuloval a nabídl pivo zatímco jsme čekali na koronera.