Na základě hlášení o událostech ve městě Rockfieldu jsme jeli vyšetřit situaci v Batingtonu, přístavním městě, do kterého se měl přesunout továrník Messner i jeho „výroba“. Předstírali jsme skupinu přátel na cestě do Duxtonu, kterým se porouchalo auto. Poté, co by se auto ukázalo neopravitelným, chtěli jsme najít nocleh ve městě a „porozhlédnout se kolem“.

Prakticky ihned po příjezdu do města (přikládám improviz. mapku) jsme narazili na pumpu. Pumpař byl vůči nám otevřeně nepřátelský, prokazatelně lhal. Odkázal nás na muže v doku jménem Mauric, který je prý zručný. Agent 128 zůstal na místě - s tím, že bude předstírat, že se snaží o opravu i nadále sám. Zbytek nás se vydal dále do města. V restauraci nám podali jídlo - agent A111 byl natolik důvěřivý/odvážný, že ochutnal. Zjistil, že jídlo skutečně není poživatelné. Dávidlo zabránilo otravě jídlem. Agent A112 šel do místního obchodu, kde se snažil koupit vzorek konzerv, aby se poté připojil k A128. My ostatní jsme prošli městem až do doku, kde jsme našli Maurice.

Všichni místní, se kterými jsme se setkali, měli společných několik věcí - i když by to cizí návštěvníky dostalo pryč, byli všichni neochotni i za úplatu jakkoliv pomoci - jejich averze působila až absurdním dojmem. Ten byl umocněn tím, že po opuštění restaurace jsme byli zpovídáni místní policií. V rámci věrohodnosti našeho plánu jsme se vydali zpět k pumpě, aby nám agent 128 mohl definitivně potvrdit, že auto neopraví, pročež bychom se vydali shánět ubytování.

Před pumpou stálo policejní auto, agent A128 byl uvnitř, stejně jako policisté, a agent 112 stál ve dveřích a mířil na bližšího z nich. Z pozdějšího rozhovoru vyplynulo, že A128 „měl nějaký problém“ s pumpařem, proto na něj vytáhl zbraň a když vešli policisté, zamířil i na ně. 31 se mu vydal na pomoc. Padlo několik výstřelů a nakonec, poté, co jsme dorazili, byli policisté i pumpař zpacifikováni, A128 postřelen (významné názorové rozkoly ve skupině, více v jedn.posudcích). Policisté a pumpař byli odklizeni do sklepa, policejní auto zaparkováno za pumpu.

Nedlouho poté dorazili čtyři stejně vypadající muži, o kterých později prý Messner hovořil jako o svých synech-čtyřčatech. Byli vyzbrojeni samopaly a brokovnicemi. Zaútočili na pumpu, vhodili do ní granát s jakýmsi plynem, rozstříleli naše vozidla. Zajali agenty A111 a A129, poté odjeli.

Názorové rozkoly mezi námi se vyhrotily, agent 128 jednal natolik nepříčetně, že jsem se zamknula v jediném pojízdném autě, které jsme měli k dispozici (polic.auto), aby se ho nezmocnil a nejal se pronásledovat „čtyřčata“, tj. aby nás nenechal zabít. Tehdy jsem dospěla k názoru, že největší úspěch naší akce bude ten, že ji přežijí alespoň někteří z nás a že nezemřou žádní nevinní - a jediný způsob, jak toho docílit, bude ten, že agenta A128 buďto nějak fyzicky zpacifikujeme, nebo zabráníme jakékoliv jeho konfrontaci s dalšími lidmi. Bylo mi jasné, že svým rozhodnutím zablokuji veškerý náš případný postup při vyšetřování, ale za svým rozhodnutím si plně stojím.

Po nějaké chvíli už bylo na pronásledování pozdě, a tak jsme šli prozkoumat pumpu. Odebrala jsem vzorek plynu (přikládám). Když se plyn vyvětral, vzkřísili jsme jednoho z policistů a vyslechli ho. Popsal nám továrnu, její ostrahu a přiznal, že policisté jsou přímo podřízeni Messnerovi. Během výslechu se rozkol mezi agenty vyostřil do neúnosné míry, kdy byl agent A112 připraven popravit A128. Agent A130 se před policisty prořekl (tajná organizace, její jméno) a chtěl je popravit coby svědky, nebo jim alespoň vpravit do krve pořádnou dávku morfia (jehož účinky v kombinaci s plynem, kterým byli stále ještě přiotráveni, nechci odhadovat). Nakonec se nám podařilo všechny uklidnit, což osobně považuji za malý zázrak.

Slyšeli jsme vyjíždět nákladní vozy od továrny - nejely směrem k nám, ale podél pobřeží. Po chvíli přijeli opět čtyři stejní muži, tentokrát v doprovodu továrníka a agentů A111 a A129. Agent 111 vešel do pumpy, aby nám oznámil, že máme vyjít ven. Aby se nestalo, že by nad rukojmími ztratili moc, muži drželi agenta A129 pár kroků od svého auta s připravenými zbraněmi. Byla jsem si docela jistá, že onen vstřícný přístup je předstíraný do doby, dokud se všichni nevzdáme, proto jsme já a agent 112 vyběhli zadem a nasedli do policejního auta. Zbytek se vzdal a byl „propuštěn“, tj. dostal povel, aby pěšky opustil město. Vzhledem k tomu, jak silným autem továrník a jeho doprovod disponovali, byla svoboda pěšky jdoucích agentů velmi relativní. S agentem 31 jsme přesto čekali, jestli jejich vůz neodjede zpět do města.

Naše podezření, že propouštění rukojmích se konalo jen naoko, dokud nás nebudou mít všechny, bylo vzápětí potvrzeno, když se „synové“ objevili vedle pumpy. Naštěstí byl zbytek agentů již mimo dohled v tunelu, kterým se do města přijíždělo. 31 chtěl jediného muže, od kterého nám akutně hrozilo nebezpečí, zahnat do krytu střelbou, ale sám byl postřelen. Nicméně se nám podařilo opustit Batington, s tím, že jsme po cestě nabrali i zbytek agentů. O pár desítek yardů dál silnici zatarasil náklaďák, na jehož korbě byl těžký kulomet. Za námi se vynořil druhý takový vůz. Naštěstí za naším volantem seděl zkušený pilot a osazenstvo vozu bylo střelecky velmi zdatné/šťastné - vůz za námi s prostřelenou pneumatikou sjel do příkopu a vůz před námi přišel o obsluhu kulometu.

Pár mil před Duxtonem jsme zastavili a vyměnili si informace. Agenti A111 a A129 absolvovali něco jako prohlídku továrny. Prý narazili na místo, které vypadalo, že se k výrobnímu procesu nehodí. Na toto místo nebyli vpuštěni. Agent 130 prohlašoval něco o tom, že „vidí minulost“ - možná se přiotrávil plynem v pumpě.

Uvedu spíš informace, které by se „mohly hodit“. Továrna je zabezpečená jako menší pevnost. Vchody jsou permanentně osvětleny a hlídány, je obehnána el.ploty, uvnitř jsou k dispozici psi, stráže a občas i sami policisté (tak ji popsal vyslýchaný policista). Továrna má k dispozici množství zbraní, včetně těžkých vojenských kulometů. Možná by se do ní dalo proniknout výpustí vedoucí do moře. Případě by se z ní snad daly odebrat vzorky. Konzervy se již prý nevyrábí masové, ale rybí. V továrně je část, která se nejspíš nepodílí na výrobním procesu. Policisté jsou jen dva a žádnými nadpřirozenými schopnostmi nedisponují. Jsou jednoduše otravní, znudění a zvědaví. Přikládám tyto přílohy: improvizovanou mapku města, noviny z Rockfieldu roč.1935, které jsem našla v polic.autě (velmi podezřelá náhoda!), vzorek plynu z granátu, event.vzorek rybího oleje na novinách.

• Nesrovnalosti ohledně výroby - odkud se do továrny dřív dováželo maso? V okolí žádná stáda nejsou. Co je v nepřístupném oddělení továrny?

• Batington - co jsou zač místní obyvatelé? Všichni byli tak nepřátelští, že se nabízí možnost, že buďto byli nějak ovlivněni, nebo mají osobní zájem na tom, aby je okolí nechalo na pokoji. Kde se vzaly vojensky ozbrojené nákladní vozy (a jak se k nim Messner dostal?) - existuje z Batingtonu druhý výjezd?

() Zbytek přetrvává z hlášení o událostech v Rockfieldu.