V roce 1926 vystoupil na shromáždění Společnosti národů neznámý muž jménem Alexander Cadet, aby zástupcům států přednesl svou myšlenku. Upozornil na množství fenoménů, kterým vědci v současné době věnují jen málo pozornosti, a které by mohly přispět k rozvoji možností lidstva jako celku - nebo se v budoucnu stát pro lidstvo hrozbou. Mluvil o přenosu myšlenek, dálkovém ovládání lidí, starodávných artefaktech, uvolnění energie hmoty, předvídání budoucnosti, kosmickém záření, meteoritech přinášejících život z jiných světů, astrálním cestování, nebezpečných tvorech a parazitech, démonech v lidské mysli … mluvil dlouze a promyšleně.

Pak navrhl založení speciální organizace v rámci Společnosti národů se zapojením Spojených států amerických, která by tyto fenomény zkoumala, hodnotila a shromažďovala informace. Organizace by byla rozdělena do sekcí složených ze zástupců různých národů a profesí - vědců, techniků, okultistů, mágů, zpravodajců a dalších, kteří by zajišťovali objektivní zhodnocení fenoménů. Všechny informace by se ukládaly do archivu, a každý člen by k nim měl přístup. Členské státy by na svém území zřídily základny, sklady a laboratoře potřebné k efektivnímu fungování, a zajistily jejich financování.

Jeho vystoupení bylo naprosté fiasko.

Členové shromáždění tento nápad odmítli jako nepotřebný, nevědecký a nesmyslný. Žádné takové fenomény neexistují, a pokud ano, vyřeší se, až budou představovat problém. Je třeba se věnovat naléhavějším úkolům.

Cadet se nevzdal. Navštěvoval ředitele výzkumných ústavů a zpravodajských služeb, oslovil skupiny paranormálních výzkumníků a okultistů. Všem nabídl, aby vyslali své zástupce do nově založené organizace. Její organizace hodlal řešit pomocí darů bohatých mecenášů a filantropů.

Plán selhal podruhé. Některé ústavy a organizace neprojevily žádný zájem. Jiné poskytly zástupce, kteří pro ně byli postradatelní, neschopní nebo nekonformní. Rozvědky do organizace vysílaly agenty s úmyslem získat informace pro sebe, a zabránit v tom zástupcům budoucích nepřátelských států. Metody paravědců, okultistů a mágů často vylučovaly jakékoliv nezávislé ověření, a výsledky zkoumání často jen podporovaly jejich vidění světa. Celkově se nepodařilo překonat nedůvěru jednotlivých členů sekcí, a hlavně oslovených organizací.

Ještě než bylo možné vyladit fungování, vypukla v roce 1929 celosvětová krize, zdroje financí zmizely nebo byly zásadně redukovány, a během několika dalších let separační a izolacionistické nálady společnosti celou myšlenku spolupráce pohřbily.

Alexander Cadet se po tomto neúspěchu stáhl do ústraní. Oslovil několik přátel, kterým svěřil role koordinátorů s tím, že nový projekt mají spustit po jeho smrti. 1. května 1938 vystoupil na světlo Projekt Omega.

Omega funguje jako volná organizace výzkumníků, kteří se zabývají neobvyklými fenomény, a sdílí získané informace. Její členové se nazývají agenti. Obvykle fungují v malých skupinách o dvou až devíti agentech. Tyto skupiny se občas nazývají Sekce.

Sekci má na starost Koordinátor, který zajišťuje kontakt se členy skupiny, předávání informací do archivu, a případně kontaktuje členy jiné sekce. Koordinátor do činnosti jednotlivých agentů nijak nezasahuje - nemá k tomu oprávnění a většinou ani možnosti. Každý agent je zodpovědný za své vlastní chování, případně za vystupování své skupiny v rámci výzkumné mise.

Zde je třeba uvést, že Omega NENÍ tajná organizace. Lidé o ní neví proto, že je pro většinu z nich nezajímavá a neznámá, nikoliv proto, že by existence a činnost Omegy byla utajovaná. Přesto či právě proto je vhodné, aby Omega jako organizace nebyla nevhodným jednáním agentů poškozována.

Koordinátor vytipovává osoby vhodné pro činnost Omegy. Obvykle se jedná o výzkumníky neobvyklých fenoménů, ale může jít i o novináře, detektivy, nebo i běžné civilisty, kteří se s takovým fenoménem setkají a podílí se na jeho průzkumu, řešení, nebo likvidaci. Když se koordinátor dozví o účastnících podobné události, kontaktuje je a obvykle jim nabídne zapojení do Omegy. To znamená hlavně přístup do archivu, výměnou za jejich hlášení - zprávu o události. Za dodání zprávy poskytne koordinátor agentovi finanční kompenzaci, která by měla pokrýt jeho náklady na misi. Jednotliví výzkumníci můžou také Omegu kontaktovat přímo. V novinách vychází inzeráty s textem, aby se svědci neobvyklých fenoménů ozvali na uvedené telefonní nebo telefaxové číslo, případně poslali zprávu na P. O. BOX. Následně je kontaktuje koordinátor. Třetí možností zapojení je doporučení od stávajícího agenta Omegy

Když výzkumník souhlasí se zařazením, koordinátor mu přidělí osobní číslo, vysvětlí způsob přístupu do archivu přes telefax, a předá mu odznak Omegy, který slouží k identifikaci.

Podle nepotvrzených zpráv se na různých místech světa nachází zapečetěné sklady, u kterých odznak Omegy funguje jako vstupní klíč. Zatím však nebylo hlášeno nalezení ani jednoho takového skladu.