Nikolai Alexandrovič Ratmirov (Zoltan Kerezsky) Narozen: 17.4.1903 - Petrohrad

Původ se odvozuje od bojarského rodu Ratmirovců. Narozen jako levoboček Alexandru Nikolajeviči Ratmirovu a vychováván svou matkou Aňou Kuznecovou, služebnou nízkého stavu. Otec však měl smysl pro povinnost a svého syna s jeho matkou velmi nenápadně podporoval celkem slušnými finančními obnosy. Syn o svém otci neměl ani potuchy. Do své dospělosti žil v domnění, že je synem mrtvého rolníka. Díky pomoci rodného otce mohl Nikolai dostat odpovídající vzdělání. Napřed na počáteční škole v jednotřídce, kde se naučil číst, psát a základům matematiky. Velmi se sblížil se svým učitelem, který v Nikolajovi poznal talent pro studium a nadchl ho pro četbu klasické literatury a doporučil ho ke studiu na gymnasiu. Slibně se rozjíždějící studium přerušila 1. světová válka a Velká říjnová revoluce.

To již bylo Nikolajovi 14 let, jeho matka zemřela na souchotě, jeho otec byl zavražděn rudou gardou a on sám, nevěda kam se vrtnout, se přidal na stranu revoluce. Poznal (byť vzdáleně) své nové vzory hlavně Trockého, Kameněva a Lenina. Pochopil, že jedinou možnou cestou k míru a lepšímu životu je cesta dělné třidy a proletariátu. Nenáviděl feudály, levé esery, bělogvardějce a podobnou havěť. Po konci válečného období měl možnost vrátit se ke studiím, po Tolstém, Čechovovi a dalších již ani nevzdechl. Hltal nové filozofické a politické směry. Po dokončení studií se celou duší věnoval politice. Zúčastnil se i bojů proti zbytkům ideových nepřátel. Byl u zrodu kolektivizace vesnic a zakládání kolchozů.

Bohužel zapálený muž měl velikou smůlu. S dobrým přítelem Serjožou pátrali ve svých rodokmenech, aby se ujistili, že jsou oba původem dělníci, či rolníci a že v obou tepe rudé dělnické srdce. Leč Nikolai po dlouhém pátraní zjistil dávno utajenou pravdu, tedy že je potomkem feudální třídy a že jeho rodný otec je pijavice tyjící z práce lidu. Chvíli se trápil, ale o to usilovněji začal pracovat, aby hříchy svého otce napravil a udělal co nejvíce pro slávu SSSR. Ovšem zapomněl, že některé informace by měly zůstat utajeny. Jednoho večera nad stakanem vodky se svěřil Serjožkovi, který neváhal ani minutu a vše upaloval sdělit na nejbližší ústředí OGPU, kde vše, tak jak mu přítel sdělil, převyprávěl a jistě obohatil o spoustu detailů, jak zákeřný a skrytý může být vnitřní nepřítel. Důvod byl prozaický, Nikolajova přítelkyně byla moc hezká mladá dáma a Serjožka se takto elegantně zbavil soka v lásce.

Po odhalení těchto skutečností dostal v roce 1932 Nikolai klasickou „desítečku“, tedy deset let zostřeného režimu v pracovním táboře na Kolymě, aby se zapojil do procesu a pomohl SSSR s těžbou zlata. Zde přišel o půlku zubů a málem zemřel hlady a zimou. Po roce tvrdé práce a nelidských podmínek byl převezen spolu s dalšími vězni do nově zařízené věznice, kde se poprvé setkal s věcmi vymykající se běžnému chápání. Na něm a dalších vězních byly testovány nově objevené technologie, které umožnovali v pravdě zázraky. Byl svědkem toho, že člověk byl schopen pomocí pouhé vůle pohybovat předměty, on sám zažil hovory s dalšími lidmi pomocí pouhých myšlenek. Viděl své kamarády, kteří byli zabití pomocí neznámých energetických sil. Až jednoho dne, kdy už byl přesvědčen o tom, že stejně jako ostatní zemře a položí život na oltář nového poznání, se mu naskytla příležitost k útěku. Neváhal, po mnoha strastech a peripetiích se dostal přes Rumunsko a Jugoslávii až do Itálie a po dalších měsících uviděl jako mnoho emigrantů před ním Sochu Svobody.

O tom, co zažil, se nikdy nikomu nezmínil. Přijal novou identitu a dnes slyší na jméno Zoltan Kerezsky. Z přístavního dělníka se vypracoval na pomocný personál v New York Public Library, kde krom práce pátrá po zmínkách o věcech, které zažil ve výzkumném ústavu. Občas si po práci zajde na sklenku vodky s dobrou knihou, nebo do parku na partičku šachu. K lidem se chová vstřícně, uhlazeně a slušně.

Ale v žádném případě si je nepouští k tělu. Když už na něj přijde chuť, tak si děvče raději zaplatí, než aby se musel bát, zda neprozradil něco, co nemá a zda neodhalil příliš. Přeci jen je mu jasné, že by si s ním pár „dobrých přátel“ z domoviny rádo promluvilo.

Nikdy nikomu neřekl pravdu, předstírá, že je původem Maďar, který žil dlouhá léta v Československu. Dokumenty o své osobě má naprosto v pořádku. Když se sám nepřizná, či ho někdo nepozná, tak není nejmenší šance dozvědět se o jeho minulosti.

Nikolai je pravý syn ruského národa. Vysoký, statné postavy s širokým (byť řádně prořídlým) úsměvem. Má znalosti o ruské a světové literatuře, a o různých filozofických směrech. Má jisté znalosti matematiky, fyziky a obecně přírodních věd. Dokáže se domluvit Rusky, Anglicky a Francouzky.

Není žádný rváč, ale po všech životních zkušenostech se dokáže celkem úspěšně bránit. Nějaké zkušenosti se střelbou má též, ale přeci jen spíše střílel nepřítele do týlu, než že by okusil pravý žár bitvy. Řídit neumí a auta nemá rád, stále dává přednost koním. Pohybuje se hřmotně a hlučně, chůzí a postojem připomíná medvěda.

Napjat jsem se vydal do čínské školy Tai-či, kde dle ověřených informací by zdejší učitel mohl mít informace o jevech, které se vymykají běžnému chápání a kde by mi snad mohli pomoci rozvinout můj talent.

Po příchodu jsem přijal pozvání na čaj od malého Číňana, který se mi představil jako Liam (celé jméno v dalších poznámkách) a seznámil mě se ženou jménem Elle Pols a postarším mužem Davidem.

Zaujal jsem přiznáním a popisem své schopnosti a asi jsem zapůsobil důvěryhodným dojmem. Ti lidé mi pověděli spoustu zajímavých věcí. Dokonce o tom, že jsou agenti tajné organizace Omega. Po delším rozhovoru jsem souhlasil se svou účastí na prozkoumání jistého jevu ve městečku Barre asi 50mil severně od New Yorku. David dostal od neznámého člověka fotografii s celkem výmluvným vzkazem – „HELP!“ Na fotografii bylo vyfocena jakási přízračná postava.

Dle přání skupiny jsem zjistil některé informace o Barre v tiskovinách, které jsem nalezl v knihovně. Pár důležitých poznámek: Buď jsou ti lidé naprostí blázni, nebo neuvěřitelně naivní osoby. V obou případech mohou být potencionálně nebezpeční. Kdyby se v SSSR všechny nekalé živly chovali podobným způsobem, tak by rudá vlajka vlála po celém světě. Jestliže se domluvíme na další spolupráci, tak je naprosto nezbytné je trochu vyděsit a donutit je alespoň k tomu, aby se nesvěřovali naprosto cizím lidem a dodržovali naprosto základní pravidla konspirace.

Je večer nacházím se v restauraci ve městečku Barre. Zažil jsem dnes několik opravdu zvláštních zážitků. Vzhledem k tomu, že se jednalo prakticky o vyšetřování několikanásobné vraždy, tak stěžejní věci jsou popsány mimo tento deník. Zde jen zmíním několik důležitých věcí v rámci mých úsudků.

Tedy: Opravdu jsme byli svědky něčeho mimo náš obvyklý svět, nebo došlo pouze k hrozné shodě náhod a naše rozjitřené mysli vytvořily to, čeho jsme byli svědky? Pro zjednodušení popisu nazvu vše zvláštní komplexním názvem - SirenHead

1. Mlha – je to přirozené počasí v tomto kraji, nebo je to součástí jevu SirenHead?
2. Podivné zvuky – ať už v telefonních linkách, ve volné přírodě a dokonce silněji v mé hlavě. Jedná se o součást SirenHead, nebo zde dochází k „normálním“ fyzikálním poruchám?
3. Postava SirenHead – opravdu jsme viděli něco jako obrovskou postavu, nebo pouze klam způsobený mlhou.
4. Harris motiv vraždy / vražd a jeho podivný skon.
5. Tělo Dorry Garciové – opravdu mě její mrtvola chytila za nohu a mrkla na mě? Nebo je to jen má představa v kombinaci s neuvěřitelnou náhodou?
6. Nápis vyškrábaný na autě. „On je skutečný“ – nebo něco v tom smyslu. Opravdu si Harris myslel (nebo byl ovládán), že je SirenHead skutečný? Nebo byl Harris typický šílený a paranoidní vrah?
7. Podivná smrt šerifa – trefit sloup na prázdné ulici? Nebo byl opitý a jel rychle? Policie tvrdí, že trefil sloup na kraji vozovky a auto bylo vymrštěno zpět do silnice.
8. Stavba nové Teslovy elektrárny. Má nedokončená stavba něco společného s jevem SirenHead? Nebo se jedná o pouhou souhru náhod?

Toto je pár stěžejních bodů k zamyšlení. Dnes je pomalu čas jít spát. Obávám se, že dnešní noc nebude krátká. Spousta intenzivních zážitků a má mysl je zmatena všemi možnými zvuky. Bojím se, že se opět propadám do nicoty plné ohlušujících zvuků…