Thalium (chemická značka Tl, latinsky Thallium) je značně toxický měkký, lesklý kov bílé barvy.

Thalium je velmi řídce se vyskytující kovový prvek, nalézající se obvykle jako příměs v sulfidických rudách. V přírodě se vyskytuje pouze ve formě sloučenin, v mocenství Tl+1 a Tl+3.

Objevil jej roku 1861 sir William Crookes při spektroskopickém zkoumání obsahu telluru ve zbytcích po zpracování sulfidických rud.

Kovové thalium v ochranné atmosféře

Thalium je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 0,5–2 ppm (mg/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace natolik nízká, že ji nelze změřit ani nejcitlivějšími analytickými technikami, udává se, že je nižší než 0,01 μg/l.

V horninách se vyskytuje vždy pouze jako příměs, především v sulfidických rudách mědi, olova a zinku. Odpad po zpracování těchto rud slouží pak jako surovina pro přípravu čistého thalia elektrolýzou. V některých lokalitách se také nachází ve zvýšené koncentraci v jílových minerálech a žule.

• Většina produkce thalia se spotřebovává ve výrobě jedů. Sloučeniny thalia jsou značně toxické, a proto se thalium v používá jako účinná látka některých prostředků na hubení krys, dalších hlodavců i hmyzu.
• Thalium nachází uplatnění při výrobě speciálních skel. Jde o slitiny se sírou, selenem a arsenem, které poskytují velmi těžká, ale snadno tavitelná (teplota tání 125 - 150 °C) skla s mimořádně velkou odrazivostí, tedy s vysokým indexem lomu světla.
• Přidává se do lehkotavitelných slitin.
• Jeho slabými roztoky se impregnuje dřevo a moří obilí před výsevem.
• Vodné roztoky solí thalia s organickými kyselinami mají velmi vysokou hustotu a užívají se v mineralogii mj. pro orientační stanovení hustoty nerostů (Clericiho roztok - mravenčan a malonan thalný, hustota 4,25 g/cm3 při 20 °C)

Thalium je považováno za mimořádně toxický prvek. Thalné soli jsou velmi prudkými jedy pro teplokrevná zvířata. Buněčný jed se snadno váže na nervovou tkáň a vylučovací orgány. Otrava nastane po dávkách 0,1 – 0,5 g; smrtelná dávka je 1 – 5 g. Pro tyto vlastnosti, a také pro obtížnou detekovatelnost, je thalium oblíbené mezi traviči.

Mezi příznaky otravy mj. patří: vypadávání vlasů a chlupů, bolest/znecitlivění nervů končetin (periferální neuropatie), poškození trávicí soustavy, krvavé zvracení, bolesti břicha (doprovázené i zácpou), prsou a kloubů. Bylo zjištěno, že na otravu thaliem existuje účinný protijed – barvivo berlínská modř. Podává se orálně; při průchodu tělem na sebe váže molekuly Tl a to je tak vyloučeno stolicí.

V hutním průmyslu hrozí expozice pracovníků thaliem v podobě polétavého prachu.