Projekt Omega

Agent: „Co se tady v okolí dá lovit?“

Štamgast: „Lovit? Tak v jeskyni bydlí Wulf.“

Agent: „Wulf?“

Štamgast: „Jo. Tam bych ale bejt tebou nechodil. Víš co se stane mlíčňákům, který dou na Wulfa s puškou? Dá si je k snídani. Drsný chlapy, tak ty, ty si dá k obědu. A fákt velký drsňáky - chlapy, kterejch je škoda - tak ty si dá k večeři. Tebe -“ sjede agenta pohledem, „Tebe si dá tak ke svačině.“

Důstojnice: „Běžím k autu, skáču dovnitř.“

Koordinátor: „A jak, když klíče od auta jsou dva kilometry daleko v Petrově kapse?“

Důstojnice 1: „Vykopávám dveře pokoje!“

Důstojnice 2: „Počkej, máme klíče!“

Důstojnice 1: „Dobře, otvíráme dveře…“

Důstojnice 2: „Proč že tam vlastně jdeme?“

Důstojnice 1: „Přece abychom vzaly zbraně a kotvu s lanem…“

Důstojnice 2: „… které jsou v autě?“

Lord Bark: „Zrekapitulujme si škody, které nám vaše návštěva způsobila. Poničené vybavení továrny, zničený hotel, několik zraněných, čtyři mrtví -“

Agentka 1: „Tak to moment, my jsme střílely jenom na vrátného!“

…

Lord Bark: „Co tedy s vámi mám udělat? Čekám na nějaké návrhy.“

Agentka 2: „Můžete nás třeba pustit.“

Lord Bark: „A co bych z toho měl já?“

Agentka 1: „Nebudeme vám vraždit další lidi?“

Koordinátor: „A když přistoupí k Petrovi…“

Důstojník: „K Peterovi.“

Koordinátor: „Cože?“

Důstojník: „Voni jsou na to 'e' fakt hákliví.“

Důstojník: „Co ten auťák - je asi nepojízdný, co?“

Koordinátor: „Ne, proč? Normálně funguje.“

(po chvíli)

„Jo, vy myslíte to vaše auto?!“