Studiengesellschaft für Geistesurgeschichte-Deutsches Ahnenerbe založil 1. července 1935 Reichsführer-SS Heinrich Himmler. Himmler byl vždy, a to zejména ve vztahu ke germánskému pravěku, otevřený neortodoxnímu výzkumu a měl zálibu pro staré legendy, ve kterých hledal skrytou bývalou realitu. Navzdory zásadní kritice ze strany Alfreda Rosenberga pověřil Heinrich Himmler v roce 1935 Wirtha založením a vedením společnosti Ahnenerbe (Dědictví předků), do níž Wirth přivedl i své žáky – germanistu Otto Plaßmanna (vydavatel časopisu Germanien, Monatshefte für Germanenkunde) a Alaricha Augustina.

Oficiálním cílem založení Ahnenerbe bylo „podporovat a prohlubovat bádání Hermana Wirtha“ a původní označení Studiengesellschaft für Geistesurgeschichte (Studijní skupina pro dějiny pravěkého duchovna) nese zřetelné stopy jeho vlivu. Ahnenerbe se dostalo pod střechu Hlavního rasového a osídlovacího úřadu (RuSHA), který od ledna 1932 vedl Walter Darré. Jako generální ředitel Ahnenerbe, zodpovědný za správu a řízení institutu, byl jmenován Wolfram Sievers. Začalo se sedmi stálými členy (včetně Himmlera a Wirtha), dále zde působili: Hermann Reischle, Adolf Babel, George Ebrecht, Erwin Metzner a Richard Hintmann. Všichni pocházeli z Hlavního rasového a osídlovacího úřadu Darrého.

Ústředí Ahnenerbe sídlí v Berlíně na Brüderstraße 29/30. Těžiště činnosti leží v bádání ve starých rukopisech a knihách, výzkumu skalních rytin a folkloru. Cílem je rekonstruovat obrazy světa starých Germánů, Protogermánů, a zprostředkovat je německé, potažmo světové veřejnosti.

Financování bylo zpočátku nejisté, přesto se podařilo uskutečnit první expedice do Švédska, Finska a Norska, a to na Bohuslän (podzim 1935 Wihelm Kottenrodt), do Karelie (léto 1936 Yrjö von Grönhagen, Fritz Bose, Ole Forsell), poté znovu na Bohuslän – naleziště Baska. Další expedice vedly ke skalním rytinnám a nápisům na Rujáně, Bornholmu v Dánsku, Bardalu, Ostre Tessemu a na ostrov Rodoya (4000 let starý lyžař; léto a podzim 1936 Herman Wirth, Wihelm Kottenrodt).

Bohužel v rámci Ahnenerbe v jeho počátcích působili také podivíni jako „mág“ Karl Maria Wiligut (zvaný též Karl Maria Weisthor, Jarl Widar) či amatérští nadšenci jako Gunther Kirchhoff. Jejich působení skončilo po roce 1937.

Dle statutu Ahnenerbe skutečným účelem sdružení bylo pouze „podporovat vědu dějiny pravěkého duchovna“, ale Wirth stojící v čele Ahnenerbe se domníval, že má být zachovaná priorita jeho osobního výzkumného zájmu. Himmler se však rozhodl rozšířit Ahnenerbe jako kulturní oddělení SS a sledoval cíl „dát prostor prozkoumaní skutečnosti a ducha nordického indogermánství a sdělovat výsledky v jasné formě německému lidu“. K dosažení tohoto cíle musel Himmler nicméně pracovat na zlepšení pověsti Ahnenerbe.

Kontroversní Wirth se stal překážkou pro tento cíl a Himmler ho po tvrdé Hitlerově kritice na norimberském sjezdu odvolal. V březnu 1937 ho jmenoval čestným předsedou Ahnenerbe, čímž byl isolován a zbaven veškerého vlivu.

V roce 1936 se objeily rozpory mezi Himmlerem a Darrém, který musel ustoupit z Ahnenerbe a nakonec v roce 1938 odešel Darré z SS. Wirth byl nakonec v roce 1937 nahrazen univerzitním profesorem na Univerzitě Ludwiga-Maximiliana v Mnichově, dr. Waltherem Wüstem, jenž byl také zapojen za nacionálního socialismu na mnoho let jako uznávaný odborník v oboru nejstarší indické historie a paleografie, staroindické etymologie a dějin indických jazyků. S Ahnenerbe začal spolupracovat prostřednictvím Wolframa Sieverse v roce 1936 jako dopisující člen.

Po seznámení s Wüstem se Himmlerova pozornost z výzkumného hlediska obrátila i na Východ, o který se dosud nezajímal, protože jeho pozornost do té doby platila Německu a Skandinávii. Vyslal pak expedici do Tibetu a schválil expedici do Íránu, což je především zásluhou Wüsta.

Wüst byl také první, kdo na své přednášce „Vůdcova kniha Mein Kampf jako zrcadlo árijského světonázoru“ na mnichovské universitě srovnal Adolfa Hitlera s Buddhou. Wüst převedl Ahnenerbe z pouhého výzkumného společenství na výzkumnou a pedagogickou instituci, jejíž výzkum by měl být prováděn „přísně vědeckými účely“. Statut z roku 1937 stanovil následující cíle: „Vyhledat místa, ducha, činy, dědictví indogermánské rasy a sdělit lidu zajímavou formou výsledky těchto bádání. Toto poslání se musí provádět s použitím exaktních vědeckých metod“. Základem bylo v počátcích pět výzkumných center.

Pflegstätte für Sinnbildkunde (Sammlung Herman Wirth – symboly, obrazy) Pflegstätte für Wortkunde (Walther Wüst – jazyk) Pflegstätte für Germanenkunde (Wilhelm Teudt – nauka o Germánech) Pflegstätte für indogermanisch-finnische Kulturbeziehung (Yrjö von Grönhagen – indogermánsko-finský kulturní vztah) Pflegstätte für Märchen- und Sagenkunde (Otto Plaßmann – báje, legendy a pohádky)

Ahnenerbe bylo převedeno na Forschungs- und Lehrgemeinschaft das Ahnenerbe e.V. Centrum se přrestěhovalo na Plücklerstraße 19 v Berlínské čtvrti Dahlem.

S výše uvedeným záměrem souvisí vybudování pevného akademického základu, omezení vlivu lidí, jako byli Willigut či Kirchhoff, a jsou nyní přijímáni zdatní a respektovaní profesionálové jako prehistorik Herbert Jankuhn či klasický filolog Franz Altheim. Počet zaměstnanců vzrostl z osmatřiceti na podzim 1937 (z toho jedenáct vedoucích vědeckých pracovníků) na více než sto na jaře 1939. Významně se rozšiřují badatelské aktivity v archeologii a studie Východu. Vzniká vlastní vydavatelství (Ahnenerbe-Stiftung Verlag) a k financování slouží samostatná „Nadace Ahnenerbe“ (Stiftung Ahnenerbe).

Šíření myšlenky Ahnenerbe primárně slouží měsíčník Germania a dvě nepravidelně vycházející publikace o genealogii – Zeitschrift für Namenforschung a Das Sippenzeichen. Kromě toho Ahnenerbe také převzalo periodika Wörter und Sachen, Wiener Anthroposophische Mitteilungen, Zeitschrift für die gesamte Naturwissenschaft a Der Biologe (do 1939), ex-rakouské publikace Zeitschrift für Volkskunde, Wiener Prähistorische Zeitschrift, Materialien zur Urgeschichte der Ostmark, Wiener Zeitschrift für die Kunde des Morgenlandes, Zeitschrift für Karst- und Höhlenkunde a holandský časopis Hamer. Časopis Germania již existoval od roku 1929 a byl založen Wilhelmem Teudtem jako součást „Spolku přátel germánského pravěku“ (Vereinigung der Freunde germanischer Vorgeschichte).

V roce 1938 byl založen „Ústav germánské archeologie“ (Institut für germanische Archäologie). Tím se započalo s vykopávkami významných historických památek německé historie, ale kromě toho také se studiem kosmické ledové teorie dr. Scultetuse, které se také stává hlavní výzkumnou oblastí Ahnenerbe. Tyto vykopávky dědictví z počátku dějin Evropy mají ukázat vliv nordické rasy na rané období Evropy a zvýraznit tuto roli. Pro rok 1939 je plánována mezinárodní konference v Kielu (Kieler Wissenschaftstagung). Každoročně se také pořádají „vědecké týdnů“ v Salcburku (Salzburger Wissenschaftswochen).

Blízký východ je důležitou oblastí výzkumu německé archeologie. Kromě renomované „Německé archeologické společnosti“ (Deutsche Archäologische Gesellschaft) zde působí řada dalších institucí.

V 1938 se vydal profesor Franz Altheim na Střední východ, nebo přesněji na bývalou římskou východní hranici, aby získal náhled do bojů indo-evropských národů se semitskými kmeny. Cesta vedla přes Transylvánii, kde navštívil ruiny staveb dáckých králů v Sarmizegetusa, a pak přes Turecko, francouzský Libanon, Sýrii do Ktesifónu, bývalého zimního hlavního města parthských králů, a po zastávce v Babylonu pokračoval do Hatry, kde byla hranice mezi římskou a perskou říši spojnicí vlivů Západu a Východu. Cesty se s ním účastnila Erika Trautmannová. Publikoval pak několik titulů v nakladatelství Ahnenerbe. Spolu a Erikou Trautmannovou zkoumal v létě 1937 také skalní rytiny v severní Lombardii ve Val Camonica, které jsou podobné rytinám Bohuslänu. Na podzim roku 1938 uskutečnil Assien Bohmers expedici do městečka Les Eyzies a do jeskyně Les Combarelles (zachovány rytiny a malby zvířat ze středního magdalénienu a snad zčásti z aurignacienu, a 39 antropomorfních maskovaných postav kvalitativně nesouměřitelných s vyobrazením zvířat), jeskyně La Font de Gaume v údolí Dordogne a jeskyně Les Trois-Fréres.