Mise 40 spočívala v průzkumu městečka Isinbournu, ležícího blízko americko-kanadské hranice, ve kterém se rozmohla jakási nákaza.
Z Chicaga jsme se dopravovali vlakem, který se však čtyři míle před Isinbournem zastavil. Poté, co se přes ujišťování průvodčího vlak během několika hodin nerozjel, vyrazili jsme zjistit, co se stalo. Na železničním návěstí svítila červená, telegrafní budka byla prázdná a na pokusy o navázání spojení z Isinbournu nepřicházela žádná odpověď. Před budkou jsme objevili stopy, které vedly nahoru do svahu, a vydali jsme se po nich do lesa.
Stopy končily u vysokého stromu, na který se původce stop – onen chybějící telegrafista – vyšplhal. Dostal se až téměř ke koruně, kde se zaklesl a zůstal tam viset, pokryt jakousi hnědou plísní. Opatrně, abychom se jí sami nedotkli, jsme odebrali vzorky (viz M40-Vz1 a M40-Vz2).
Při zpáteční cestě jsme byli napadeni podivným zvířetem (člověkem?), které se pohybovalo přískoky po třech nohách a kterému rostla z čela jakási rostlina. Podařilo se nám ho zastřelit, při kontaktu s náboji se rozprsklo na kusy (vzorek viz M40-Vz3).
Dorazili jsme zpět k vlaku, a protože už padla zelená, odjeli jsme do Isinbournu, kde se ukázalo, že je celé město v karanténě. Podařilo se nám ubytovat se v hotelu, kde jsme narazili i na novináře (známého A124), a také na šest Němců, kteří chodili po městě a dělali si poznámky. A121 a A123 se jim pokusili proniknout do pokojů, nenašli však nic zajímavého.
Trochu lepší výsledky přineslo interview s novinářem Jimmym Lingrenem a výprava A121 a A123 do nemocnice. Ve výsledku víme toto:
Vyrazili jsme do nemocnice, abychom vyzpovídali ještě lékaře. Ve chvíli, kdy jsme se tam ocitli, propukl v karanténních pokojích zmatek – nakažení se začali zvedat ze země a zamířili ven. Pohybovali se podivnými, nepravidelnými přískoky, byli celí pokrytí hnědou plísní a z hlavy jim rostla květina. Nejdříve zamířili k lidem, pak se ale náhle obrátili ke kostelu a vyrazili k věži, nejvyššímu místu v okolí. Vyšplhali se až nahoru a tam se zachytili všemi čtyřmi končetinami za zábradlí či střechu věže, a zůstali tam viset.
Také tito lidé(?) při kontaktu s nábojem vybuchují.
V nastanuvším zmatku se nám podařilo zapůjčit si parní drezínu, s jejíž pomocí jsme město opustili.
Domnívám se, že klíčem k zjištění, co je tato infekce zač, je to, že napadá pouze černochy. Rozhodně velmi zajímá německou stranu, a zde bych poukázala na spojitost s M5 – Smrtící zvony, kde byla také systematicky likvidována jen jedna část obyvatel určitého regionu. Je možné, že je infekce přirozeného původu, ale také se tu naskýtá otázka, zda není Isinbourne místem, kde Hydra zkouší novou biologickou zbraň (v Německu těžko najdete místo s vhodnou koncentrací černochů).
Myslím, že je třeba podrobného rozboru dodaných vzorků a výprava do dolů, kde infekce vznikla… Bylo by zřejmě dobré nenasazovat na takovou akci žádného agenta černé pleti.