1. srpna 1939 – Reading, Massachusetts, USA

V rámci mise č.126 byl mým hlavním úkonem dostat se k 魔 - ,,čarodejnici” Agnes Fosterové a zjistit od ní potřebné informace prostřednictvím kontaktování jí prostřednictvím nehmotného ducha, tedy těla mimo fyzické tělo.(člověk má těl mnoho, avšak nebudu zabíhat do podrobností)

Po vyhledání daného obydlí dle poskytnutých údajů, jsem se přiblížila k domu doktora Fostera. Nevycházím z údivu kolik má toto město doktorů a ještě více mne udivuje, že většina z nich kráčí bok po boku s bláznovstvím. Na zahradě domu jsem po přelezení plotu spatřila drn a pod ním poklop. Já sama se na pozemek dostala nenápadně bez jakýchkoliv podezřelých zvuků, jež by mohly upoutat dva hlídače v zahradě.

Nutno říci, že nebyl příliš dobře skryt. Doporučila bych, aby byli někteří agenti lépe proškoleni v umění plížení, skrývání,… To, že oni daného člověka nevidí neznamená, že je to tak i naopak. (Nicméně bych nechtěla kritizovat schopnosti vážených členů Omegy. Za toto pochybení se hluboce omlouvám.)

Nadzvedla jsem jej. Zpod něj koukala tvář muže s revolverem v jedné ruce mířící mi na obličej. Druhou se držel úchytů ve stěnách šachty. Nikdy mě nepřejde úžas z nezdvořilosti Američanů. Navíc není moudré podceňovat svého potencionálního nepřítele a čekat než se rozmyslí ohledně svého postupu. Snadno by mohl být z oné vratké pozice svrhnut dolů do temnoty.

Po krátkém rozhovoru jsem ustoupila a nechala poklop padnout zpět. Nevyhodnotila jsem tohoto muže jako spojence, se kterým by mělo smysl vyjednávat. Nic od něj však nehrozilo. Měl vlastní zájmy a něco mi říkalo, že je taktéž členem Omegy.

Vešla jsem tedy do domu. Za dveřmi sklepa mé uši zaslechly tichý skřípot. Další lidé (?), kteří mají dojem, že jsou zcela nenápadní. Zakroutila jsem nad tím hlavou. Později se má domněnka potvrdila jako správná, avšak zdálo se, že touží být neviděni a někdy je dobré zmást ostatní domnělým vítězstvím. Nebyla jsem tu kvůli nim, vyšetřování by k ničemu nevedlo.

Vyšla jsem tedy po schodech vstříc ženským hlasům. V patře jsem se schovala do skříně, abych mohla být nerušena. Jedna žena, jež krmila, dle rozhovoru, druhou - Agnes, odešla. Oddělila jsem svého ducha od těla, abych mohla býti spatřena jen těma správnýma očima, otevřela skříň a pak šla do pokoje. Viděla jsem dva muže. Částečně mé “tělo” bylo nejspíše hmotné, jelikož se otevřely dveře. Oni vstoupili nevědomky za mnou. Jeden měl známou auru.

V pokoji seděla žena. Působila nebezpečně. Muži se s ní snažili mluvit. Poznala jsem v jednom z hlasů agenta Schwarze, díky čemuž se mi částečně ulevilo. Ptala se : ,,Proč jsi tady? Proč jsi skutečně tady?“

Muži zaraženě čekali. Postavila se. Byla vysoká s pronikavým pohledem. Chytila mne pod krkem, ale po mém zdvořilém návrhu abychom se pobavily, tak jak se sluší, mne pustila. Mluvila jen se mnou. Ostatní ji nezajímali. Spíš jako by se vysmívala jejich hlouposti. Ihned jsem ocenila její přímočarost. „Co se děje s tímhle městem?” optala jsem se

„Tohle město už není, je to jen jeho odraz.” odvětila nazpět

Pak mi oznámila, že prastarého jsme nezničili a ani to nelze, že tu stále je a bude i nadále. Že máme mluvit s ním, pokud chceme cokoliv uchránit. Jenže v zápětí si protiřečila oznámením, že není schopen mluvit nebo alespoň ne v našem slova smyslu.

Pak přešla k druhému muži, s oznámením, že ten je mnohem zajímavější než Schwarz, ale potřebuje být probuzen. Pak ho chytla za hlavu, prý se brání ale dokázal by být probuzen. Po mém dotazu, zda bych to dokázala já jsem nedostala přímočarou odpověď.

Zde je několik mých postřehů, dle toho, co jsem si vyslechla od madam Fosterové:

- Máme údajně nalézt místo, kde mrtví přebývají, dokud nejsou pohřbeni.

- Šerif je strážce → drží se pravidel sepsaných lidmi a jím samým.

- Prastarý prý nemluví a ten kdo s námi mluvil je někdo jiný (v misi Uroboros). Prastarého by prý nebylo dobré zničit. ~ ,,Kdo se vydával za prastarého?” Mám se údajně zeptat svých společníků z předchozích misí

- Zneškodnili jsme údajně jedno “zlo”, avšak toho druhého ne (student přeměněn v humonoidní slizovitou strukturu viz.hlášení Uroboros), ale je otázka, jestli s námi bude chtít mluvit.

~ Škodí doopravdy?? (Tato otázka mi byla položena Agnes)

Chtěla pryč. Prý jí má vynést ven pan Schwarz. Stiskla mu hlavu a její tělo se skácelo k zemi, ale stále mělce dýchala. Odešli jsme, já se vrátila do svého hmotného těla. Po odchodu z pozemku se objevila černá kočka. Lísavě se připletla k doktoru Schwarzovi a pak odešla. 魔 si pravděpodobně našla nové tělo.

Ostatní jeli do pohřebního ústavu hledat nějaké listiny a pak obnovit ochrannou pečeť. Já se po krátké úkloně vytratila, tato jejich konání se mnou už neměla co dělat. Jen ono obnovení pečetě jsem zpozorovala. Měla jsem později důležitější úkony k splnění… informace jsou koneckonců tím nejhodnotnějším zbožím.

Případné nesrovnalosti či subjektivitu anuluji na minimum, pokud to bude třeba

さらばだ

-Inuzuka Raijin