26. července 1939

-Reading, Massachusetts, USA

Po již uběhlých událostech jsem se společně s agenty Pols, Kerezskym a Davidsonem vydala zpět do knihovny pod záminkou se přemístit do arkhamu prostřednictvím „snového stavu”.

Předtím jsme se však dopravili na údajné místo, kde byl schován člun. Díky mé oproti mým kolegům drobné konstituci jsem se na ostrůvek v zatékající loďce vydala já a zkontrolovala, zda jest vše připraveno tak, jak nám to bylo oznámeno prostřednictvím telexu agentem Schwarzem.

Poté se tedy opět vyjelo ke knihovně, kam jsme za pár minut úspěšně dorazili. Agentka Pols však zaslechla v křoví u knihovny něco zarachotit. Agent Kerezsky se ihned chopil zkoumání, načež odhalil malého obtloustlého skauta a počal ho vyslýchat. Oněch mladých skautů bylo více, avšak zdejší okolí znali velmi dobře, tudíž se mi ani jednoho z nich nepodařilo doběhnout a zadržet.

Nicméně jsme zjistili, že jsme sledováni mnohými lidmi (ať už hlavním vedoucím skautů, reverendovými lidmi či potencionálně kýmkoliv dalším)…což vzhledem ke složení této skupiny bylo nepřekvapivé a s ohledem na určité členy tohoto našeho sdružení, kteří neoplývají zrovna uměním skrývat se ani pečlivým důvtipem diplomacie by bylo spíše větší bláznovství o tom pochybovat.

Nicméně jsme se po propuštění hocha uchýlili do daného stavu a šli obvyklou cestou. Avšak průchod do Arkhamu, jenž jsme již několikrát využili byl zabezpečen natolik, že jsme jím nemohli vejít. Našli jsme tedy jiný, který vedl do sklepa patřícího k domu poměrně početné rodiny. Podle toho, co jsem vyslechla právě zasedla k večeři, jelikož jsem se vydala po schodech nahoru, abych nenápadně zkontrolovala, zda se dokážeme nepozorovaně proplížit z domu.

A také jsme to s agentkou Pols dokázaly. Muži byli trochu hlučnější, avšak kupodivu se jim to také podařilo - tím nechci hanit jejich schopnosti, avšak ani duchovní ani druhý muž v oné nenápadnosti příliš nevynikají. Je užitečnější být si vědom slabin kolegů než je přeceňovat a trpět na následky.

Pak už jen zbývalo nalézt náš automobil a odjet na ostrov s připraveným člunem. Po řekněme… adrenalinové jízdě člun doplul na potřebné místo: malý ostrov s bělostným stromem. Místo, kde jsem po boji s hadovitým stvořením získala své jizvy a poprvé smočila svou zbraň vědomě ve vlastní krvi.

Pan Davidson celou dobu volal k nebi jakýsi proslov, který však nebyl přes hluk motoru slyšet, což jsem uvítala. V jeho Boha nevěřím, tudíž mi chvalozpěvy nic neříkají a ani nijak nepomáhají produktivitě mise. Přesto toto vzývání Prastarého tvora a jeho hanění ve jménu Boha fungovalo. Za zády se nám vynořil slizovitý tvor zdánlivě mající tvar člověka - údajně nějaký student, kterého Prastarý pohltil.

Prostřednictvím něj s námi takto komunikoval. Údajně přišel z jiného světa. „Spadl” zde prostřednictvím zvláštního řekněme minerálu, jenž se roztříštil ve více oblastech a takto rozdělil jeho působnost. Dokáže využít schrán živých bytostí a prochází jakýmsi dlouhým vývojem než údajně bude moci odejít, přestože hledá podobu v které by mohl žít zde. Oznámil nám, že je ochoten vyjednat podmínky, jež budeme požadovat, když jej neusmrtíme.

Apeloval na agenta Kerezskyho a onen střípek jeho samého jenž se v něm uhnízdil. Nevěděla jsem zda tvoru věřit, avšak toužila jsem to vše pochopit. Najít nějakou skulinu, skrz níž bychom mohli tvora zmanipulovat a omezit v ničení bez krveprolití nějakým únosným kompromisem či rovnou léčkou a možná z toho něco také získat. K ničemu takovému se mi však díky dlouhému uvažování nad strategií nedostalo šance.

Ach, ti zápaďané vše řeší z vteřiny na vteřinu bez jakéhokoliv vysvětlení…

Zanedlouho se objevil v oné hadovité podobě, které jsem před nedlouhou dobou čelila a byla sevřena v jeho čelistech. Částečně si tím vydobyl můj respekt. Ostatní se chystali jej zabít.

Nuže Kerezsky s ním svedl bitvu. Skončil mezi čelistmi, avšak podařilo se mu vhodit do tlamy granát, jenž nám poskytla jiná skupina patřící k Omeze. Madam Pols se pak pokoušela vpravit mu do mordy ještě obsah nějaké baňky.

Já se jako minule vyhoupla na hřbet tvora a počala jej zraňovat svou zbraní, stále nepříliš přesvědčena, zda děláme dobře. Pan Davidson mu pálil kulky do očí. Pak granát vybuchl. Všichni kromě Davidsona jsme utrpěli popáleniny. Mé jizvy po tesácích na bocích a u žeber jsou nyní doplněny o popáleniny na zádech. Naštěstí nebyl zasažen obličej či nějaký důležitý orgán.

Tvor byl mrtev. Nicméně pocit vítězství všem jaksi unikal. Spokojený byl skutečně jedině agent Kerezsky, jenž se zbavil onoho „parazita“.

Obávám se však, že toto není koncem.

さらばだ

-Inuzuka Raijin