Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


hlaseni:m83_a39

Hlášení M83-A39

Mise
M83 Čistička
Autor hlášení
A39 Jacopo Palamidessi

Mise Čistička Reading - Je tam TOHO více!

Po předchozí výpravě vzducholodí USS Los Angeles ve snaze o nalezení Lovecraftem popsaného města Arkham (z mise jsem si odnesl více než jsem očekával, bohužel za cenu silných příznaků opět se navrátivších záchvatů one neúprosné bahenní zimnice) jsem trávil příjemné dva týdny v New Yorku, převážně rozjímáním a rekonvalescencí. Pracoval jsem na lepší kontrole svých snových schopností a aktivované mysli, a věru práce na Arkhamské misi jakoby tomuto úsilí nahrávala. Kdyby mě jen tak nebolela hlava. Docházel jsem také nepravidelně do Miskatonického klubu, jednak abych předal některé informace případným zájemcům a dále pak, abych, byla-li by situace tomu příznivě nakloněna, se opět směrem k Arkhamu vydal. 2. června jsem měl štěstí, že jsem v klubu narazil na tři gentlemany, rovněž se zájmem o prozkoumání Arkhamských mystérií.

Herr Heinrich Brahms je zvláštní, nervosně vystupují mužík, podle všeho obchodní cestující v nějakém bizarním zboží, jehož cesty zavály z rodného Německa až sem za oceán. Z jeho slov jsem vyrozuměl, že Reading již před nedávnou dobou navštívil (poznámky na nástěnce byly i od něj), ale že jeho cesta se neobešla bez potíží a konfrontací s místními (zejména pak s vedením „sanatoria“, které v herr Brahmsovi vyvolává doposud příznaky vystrašení a drobné tiky - pro cestu do Readingu se dožadoval nejprve obrněného tanku!). Sice se mu zpět příliš nechtělo, ale dodali jsme mu několika skleničkami odvahy a on s cestou souhlasil.

Mr. Gregory (příjmení si nyní nemohu vybavit, snad Studhorse?) je optimisticky založení Brit (ach ti Britové …), který se neobává zhola ničeho, projevuje se energicky, někdy snad až nerozvážně, ale do akce se vrhá s nadšením a vervou, tolik vlastní jeho kolonialistickému národu.

Mr. Roy Jones je rodilý Američan, podle všeho schopný inženýr, zdatný řidič automobilu a opravář, ale poměrně mizerný obchodník, jak se záhy ukázalo.

S pány jsme se shodli na tom, že cestovat do Readingu vlakem může být nepraktické při potřebě rychlého odchodu, zvolili jsme proto cestu vlakem pouze do Bostonu, kde jsme zakoupili vůz, kterým jsme měli v plánu dojet do Wakefieldu a dále do Readingu.

Bohužel, moji anglicky mluvící společníci neměli štěstí při koupi vozu - pořízená fordka z dob před Velkou válkou nebyla šťastným tahem. Vůz neustále zlobil a v některých kritických situacích (viz dále) nám dokázal přidělat potíže. Věru lepší vůz by býval situaci řádně změnil!

Do Wakefieldu jsme tedy dojeli bez potíží, přespali jsme a vydali se na průzkum bažin východně od Readingu, ony Cedrové bažiny, které mají ukrývat mnoho podivných lovecraftovských záhad a možná i bytostí. Cestou začalo pršet a při pokusu o projetí nepříliš širokým brodem dostal náš vůz smyk a jen s obtížemi ho řidič, myslím, že zrovna řídil Gregory, dostal zpět pod kontrolu. Podle všeho kolo ujelo na čemsi „divném“.

Málem bych zapomněl na svůj noční pokus ve Wakefieldu, kdy jsem podnikl další „vycházku“. Vytěsnil jsem své astrální tělo a vydal se směrem k Readingu, hledaje Arkham. Na hranici města jsem skutečně narazil na ceduli Arkham, ovšem nevábný zápach zatuchliny a hnití, spolu s podivnými mlaskavými zvuky mě otočil zpět k návratu. Funguje to stále lépe, ale místa jsou pro moje pokusy nepříznivá.

Zpět k cestě autem po bažinách. Zjistili jsme, že se blížíme k místní čistírně odpadních vod nedalo Camp Curtis (nesprávně lidově se jí říká čistička), a na první pohled se nám čistička zdála podezřelá - podezřele „bytelná“, dalo by se říct.

Zastavili jsme a rozhodli se, že ji prozkoumáme blíže. Vzal jsem si svou výbavu v očekávání potíží a vyrazili jsme. Ze vzdálenosti několika stovek metrů jsme si čističku prohlíželi za deště dalekohledy, když tu se u nás objevilo šerifovo auto, ze kterého na nás promluvil Deputy Marshall, jehož jméno jsem zapomněl (jestli nám ho vůbec řekl). Byl poměrně otravný a dotěrný a nechal se odbýt až když mu Gregory napovídal, že jsme píchli kolo a hledáme v čističce pomoc. Nechal se uchlácholit a odjel obhlédnout naše auto a pak snad pro pomoc do servisu v Readingu.

Došli jsme k čističce, která je skoro jak pevnost. Betonové zdi, ostnatný drát, hlídky se zbraněmi. I zde jsme se vetřeli s historkou o rozbitém voze, ale k našemu překvapení jsme byli považováni za zástupce firmy Sanders, dodavatele čerpadel. Ta se zde pohříchu neustále rozbíjela a na naši hlavu se snesla sprška klení a požadavků na okamžitou opravu.

Po vyjednávání jsme se na čerpadla mohli podívat, ovšem pod dozorem. Mr Jones rozpoznal, že zařízení bylo sabotováno! Toto jsme reportovali i řediteli čističky, který přesměroval svou zlobu z nás na jistého reverenda Rosse, která podle všeho s čističkou měl spory již v minulosti.

Také jsme v okolí čističky zahlédli velké slizovité útvary a hnusné oranžové slimáky. Kdo ví, co se v čističce opravdu čistí? To by mohlo stát za zjištění. Ovšem návštěva by byla vhodná spíše v noci, protože „posádka“, lepší slovo mě nenapadá, je poměrně ostražitá. Pro případné zájemce je třeba říct, že dostat se dovnitř nebude snadné (viz zmíněné zdi, dráty, hlídky které mají rozkaz střílet na každého neznámého).

Zástupce ředitele se jmenuje Louis Lewis a šéf ochranky Morgan (kdyby to někdo chtěl použít při další misi) A ředitel se s naší dopomocí začal domnívat, že sabotáž proběhla zevnitř, což ho rozzuřilo. Problémů a poruch bylo prý už asi 10. Jako možný zdroj „špíny“ byla zmíněna továrna Roger Read Waxis. Mr. Gregory také pořídil několik fotek mapy v ředitelově pracovně, kde je zachycen plán okolí a některých zajímavých míst.

Když už se zdálo, že jsme zjistili, co bylo možné, vycouvali jsme s tím, že další postup s opravou bude za pár dní (což ředitele z nějakého důvodu rozčilovalo, křičel i na šerifovi pomocníky do telefonu).

Dále jsme pak jeli na oběd do Readingu, kde jsme se za podivných okolností seznámili se servírkou, jejíž snoubenec o čističce, únicích špíny a reverendu Rossovi „něco věděl“. Jeho články však místní tisk nechtěl vydat. A bohužel Angelo sám se však před týdnem ztratil. Jeho jméno je Angelo Jimenéz (můj soukromí odhad je, že skončil v onom nechvalně známém sanatoriu). Věnoval se prý vyšetřování machinací s čističkou, zakázkami a dalšími podivnostmi. Bohužel víc jeho snoubenka nevěděla.

Rozhodli jsme se, že pojedeme varovat reverenda Rosse před zásahem šerifa, ale bylo již pozdě. V baptistickém svatostánku reverend nebyl a jeho nepříliš ochotný zástupce (Sidney Collins) - ach jak jsou mi tito baptisté protivní - byl nevlídný až odmítavý. Zda-li z nedůvěry k nám, nebo z jiných pohnutek, nedokáži říci.

Našli jsme si v telefonním seznamu adresu reverenda a rozjeli se k jeho domu. Zaskočila nás černá kočka, která se v našem autě neznámo odkud objevila, jako by jí auto patřilo. Byla přátelská a nechala se pohladit. Cestovali jsme tedy dál s ní.

Před domem parkoval policejní vůz, který jsme minuli. Zaparkovali jsme za rohem a herr Brahms s Gregorym se vydali za reverendem. Já s Royem Jonesem jsme zůstali v autě. Jak prozíravé a zároveň bláhové to bylo!

Podle všeho naši společníci neměli u ženy reverenda štěstí a neprolomili její nedůvěru. Reverend doma není, o tom, že ho hledá policie, ví, ale nám nic nesdělí.

Zatímco se společníci snažili z ženy něco vypáčit, všimli jsme si s Royem dalšího policejního vozu, který se k nám blížil. Pokusili jsme se v autě skrýt, ale šerif, ano, ten to byl, se nenechal oklamat, vystoupil a šel k vozu. Zde se projevila křápovitost naší fordky. Roy se pokusil nastartovat, abychom ujeli, ale vůz selhal. Tou dobou měl šerif již svůj colt v ruce a vyzýval nás k vystoupení z auta. Moje zbraň byla v pouzdře pod ramenem a bylo jasné, že konfrontace se šerifem povede k našemu zatčení. Proto jsem zvolil riskantní cestu aktivované mysli a pokusil se přesměrovat pozornost šerifa k jeho vozu. Ten (vůz, nikoli šerif) se znenadání rozjel (a měl uvnitř také černou kočku!) a narazil do auta policistů, kteří se blížili. Nastalého zmatku jsme využili, nastartovali za přispění modliteb fordku a vyrazili pryč. Nabrali jsme Brahmse s Gregorym a rozhodli se opustit město.

Zde došlo k našemu prozatím poslednímu střetnutí s městem, nemohu to nazvat jinak. Na hranici města stál u silnice šerifův vůz (jak by se tam tak rychle dostal?) a šerif sám stál vprostřed cesty. Gregory se ho pokusil objet, naše fordka nejela nijak rychle, a zároveň chtěl trochu poškodit policejní vůz, aby ztížil pronásledování.

Jaký div, že když jsme kolem šerifa projeli, nebyl při pohledu zpět nikde vidět! Smyslové mámení? Zastavili jsme, já se znovu plně ozbrojil, v jedné ruce revolver, v druhé můj cestovní palaš, a vydali jsme se k šerifovu autu. Šerif sám nebyl, prostě nebyl nikde v okolí. V autě jsme našli jsem obyčejnou výbavu, vydali jsme se tedy zpět k našemu vozu, když nás zastavil šerifův hlas a charakteristický zvuk natahované brokovnice, ne nadarmo nazývané pump-action. „Už odjíždíte?“ Otočili jsme se a spatřili jsme šerifa, jehož jedna polovina obličeje byla znetvořena žárem, oči mu oranžově svítily. Instinktivně jsem odskočil a namířil revolver na šerifovu hlavu. Mám naštěstí pevné nervy, protože jinak bych, to připouštím, ihned vystřelil. Moji společníci se však zdáli odmítavými k ozbrojené konfrontaci. Držel jsem šerifa na mušce, ten si z toho však pranic nečinil. Po chvíli napětí jsme oznámili, že odjíždíme, a šerif (nebo spíš „šerif“, protože to, co na hranici města stálo, nebyl běžný šerif z masa a kostí!) svolil, že nás tedy nechá jít. Ve spěchu jsme pozpátku došli k autu, nasedli a odjeli. Šerifa nebylo více vidět. Zahaleni do svého ticha jsme dojeli zpět do Bostonu.

Co dodat? Čistička u Camp Curtis je zvláštní. Pravděpodobně čistí cosi divného, co jde odpadem z města. Někdo čističku sabotuje a snaží se jí snahu o čištění omezit. Proč? Má dobré úmysly? Je vedení čističky zkažené a jeho pohnuty pokřivené? Nebo naopak je zlosynem sabotér, který chce, aby se cosi dostávalo nevyčištěné do bažin? Co asi zjistil Angelo Jimenéz před tím, než zmizel? A kam zmizel? Je po smrti, jak se domnívá jeho snoubenka? A jaká je role reverenda Rosse? Snaží se zabránit zlým silám v ovládnutí města z přetvoření Readingu na Lovecraftův Arkham? Nebo jsou jeho činy vedeny něčím jiným?

Můj závěr zní: Arkham se začíná do Readingu prosakovat, v magických okamžicích a v astrálním prostoru pak JE Reading již Arkhamem, a jeho obyvatelé jsou jen svou pokřivenou verzí, viz strašidelný šerif.

Arkhamské kočky jsou fenoménem samy pro sebe … stálo by za to se s nimi více seznámit, jako by byly projekcí Ultharských koček z lovecraftových knih? Nebo to přímo je zpodobnil Lovecraft ve svých povídkách? Mají podle všeho cit pro aktivované jedince a nějakou vlastní skupinovou vůli, která je žene do míst a časů, kde dochází k vyostřeným situacím.

Podívám se ještě někdy do Readingu? Bohužel místní orgány jsou velmi VELMI podrážděné a prostá návštěva tak již nemusí být možná.

hlaseni/m83_a39.txt · Poslední úprava: 2021/10/03 14:12 autor: jerson