Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


hlaseni:m78_a39

Hlášení M78-A39

Jaké vzrušující a zároveň otázky vyvolávající dobrodružství za oceánem! Když jsem dostal nabídku účastnit se výpravy za hledáním města Arkham, nemusel jsem se dlouho rozmýšlet. Arkham! Město z Lovecraftových děl, snad i vizí (o kterých jsem četl vzrušené diskuse v Okultním bulletinu tuším v roce 1930). Přiznávám, že část mého prvotního nadšení z celého Cthulhuliánského mýtu již vyprchala, přeci jen se zdá, že Lovecraftova fantazie byla v mnohém bohatší než skutečnost, ale přeci! Placená cesta za Velkou Louži v této pohnuté době je něčím, co neodmítnu. Ale zanechme mladické nadšení tam, kam ho odnesla řeka času a dále se věnujme přízemnějšímu hlášení.

Seznamování s posádku i spolucestujícími proběhlo korektně a bez potíží. Organizátor výpravy, Mr. Derleth, se projevoval jako milý a bodrý muž, který nás svěřil do rukou Mr. Hessera, technického důstojníka na palubě USS Los Angeles. Byla nám představena hlavní společenský místnost v gondole a posléze i naše kajuty (svou sdílím s panem Williamem Waterlawem, rodilým to Američanem, který pohříchu vypadá plně pohlcen svou prací patologa).

Byl nám představen plán letu a byli jsme vyzvání k návrhům na způsob hledání města Arkhamu. Zatímco někteří členové posádky byli poněkud neklidní, podle všeho je znervóznily něčí podvratné zprávy, že se na cestě mohou střetnout s mimozemskými nebezpečenstvími, moji spolucestující se dělí do tří skupin:

  • okultně zaměření badatelé (ti mají podle všeho za zájem i úkol vyhledání Arkhamu, podle přání Mr. Derletha)
  • zástupci obchodních společností (vznikla pravděpodobně představa, že bude možné případnou lokalizaci Arkhamu monetizovat a vícero korporací si dělá zálusk s vidinou zisku)
  • bezpečnostní pracovníci (účastníci, kteří v deklarovaný cíl mise jako takový nevěří a misi považují za potenciální hrozbu s nejasným pozadím)

Do prvních pokusů o lokalizaci Arkhamu na polabě vzducholodi jsem se nezapojil. Se zájmem jsem pozoroval snahu profesora Longliva (Harrison Longlive, údajný profesor pravděpodobnosti (sic!)), který se pokusil lokalizovat Arkham pomocí Slavinského spektoskopu, který má ve svém držení (viz Okultní bulletin č.4 1938). Jeho pokus však měl podle všeho nežádoucí vedlejší účinek, který málem způsobil panu profesorovi katastrofu (zjevné působení lovecraftiánských sil proti našemu cíli, což mi v danou chvíli sice nedošlo, ale duchapřítomně jsem zachytil profesora před vypadnutím z gondoly letící vzducholodi).

Herr Berger (Franz Berger, německý vědec, skeptického diskursu, věnující se objevům na poli silového elektromagnetismu a geosiločar) hledal logická zdůvodnění a Jason Kowalski, se profesorovi přímo vysmál! Belgický občan, pan van den Berg, zjevně zcestovalý mužík, pracující pro jistou společnost v Belgickém Kongu, z kterého právě přibyl, byl po celou doby cesty pozitivně a nápomocně naladěn, vskutku příjemný muž!

Zmíním se krátce o posádce vzducholodi, která byla co do počtu menší, než by se na podobnou výpravu slušelo. Podle všeho je to důsledek šetření a také určité neochoty části posádky se podobné cesty zúčastnit.

Kapitán Dresel nebyl příliš výmluvný, působil korektním dojmem - vzdušný veterán, který na své vzducholodi za peníze poletí asi kamkoli.

Navigátor Tyler, kuchař Peak, počasní důstojník Lilles, mechanik Hindsberegr (jako zajímavost lze uvést, že je to přeživší katastrofy Hinderburgu!), či plavčíci Good a Dudley, stejně jako výše zmíněný technický důstojník Hesser se k nám po celou dobu chovali bezproblémově a byli nápomocni.

Kolegové spolucestující sice měli k posádce menší důvěru, ale já jsem žádné problémy nezaznamenal.

Přes jisté nesnáze se přeci jen podařilo určit rámcovou oblast, do které naši cestu směrovat. Několik hodin letu přes Boston, fotografie přiloženy, utíkalo bez potíží.

Pan Kowalski se na chvíli vzdálil kamsi do nákladových prostor v zadní části vzducholodi. Ovšem o jeho počinech tam nemám bližších informací.

Musím se ještě zmínit o dvojici reportérů, kteří výpravu doplňují - pan Fischer z NY Times měl sice několik zvídavých otázek zpočátku cesty, ale pak se již mezi námi v podstatě neobjevili a podle všeho zbytek cesty trávili ve svých kajutách.

Po jistých rozpacích, jak dále postupovat, se spolucestující dali přesvědčit k prohlídce vzducholodi za asistence členů posádky. Já si však všiml podivných zvuků s kajuty pana Derletha a rozhodl jsem se ho navštívit. Mr. Derleth nebyl v dobré kondici, vzduchoplavba mu nedělala dobře. Nabídl jsem mu ze svých zásob rumu, což s povděkem přijal. Při odchodu z jeho kajuty jsem si všiml, že pod postelí má ukrytý objemný grimoár. A mé srdce se na chvíli zastavilo … podle všemožných indícií se zdálo, že se jedná o pověstný Necronomicon šíleného Araba Alhazreda!!! Kde k němu mohl přijít?

Nedal jsem na sobě nic znát a připojil se k ostatním, když se vrátili ze své prohlídky. Pan Longlive zůstal v zadní pozorovatelně a pokoušel se lépe zaměřit náš cíl.

Když zavládlo určité napětí, spojené s tím, že se nedařilo lépe zjistit pozici našeho cíle, ke kterému jsme se stále více měli blížit, rozhodl jsem se podniknout snovou vycházku. Nedělám to rád a vzpamatovat se z jejích následků vždy chvíli trvá. Uložil jsem se v kajutě a s lahvičkou chininu po ruce, jsem se ponořil do snění. Mé astrálně tělo opustilo tělo fyzické i vzducholoď a já se vydal hledat Arkham. Svůj cíl jsem viděl jako černý stín na letící po zemi … než mi došlo, že se jedná o stín naší lodice! Ohlédl jsem se a uzřel, že celá vzducholoď je omotána černými chapadly, která jistě nepochází z našeho světa! Arkham si vezeme s sebou, blesklo mi hlavou! Ale najednou jsem pocítil potřebu vrátit se zpět, nemohl jsem však skrze černá chapadla proniknout a čas se krátil.

Probral jsem se opět v kajutě za asistence mých duchapřítomných spolucestujících. Díky Bohu pochopili, že se cosi děje a ze snad mě dostali. Ovšem horečka byla horší než jindy.

Svěřil jsem se jim se svým zjištěním o Arkhamu ve vzducholodi a pověděl jim i o knize v Derlethově kajutě. Pak se události odvíjely z mého pohledu velmi rychle. Vše mám zakryté trochu v oparu horečky. Raději jsem se ozbrojil revolverem a služebním mečem ze své předchozí vojenské kariéry, tady nebyl prostor pro riskování. Kolegové přinesli knihu z Derlethovy kajuty (Derleth sám byl opilý namol) a začali ji zkoumat. Skeptické hlasy nevěřících nabyly vrchu a nebyl jsem schopen přesvědčit většinu o hrůzách, které se skrývají za horizontem našeho vědění.

Vzápětí jsme se střetli s bouřkou, která přinutila kapitána otočit vzducholoď a vydat se zpět do startovního přístavu.

Vzrušené debaty nad Necronomiconem nikam nevedly. Zvítězil postoj, že se jedná jen o marketingový tah Derlethův, který je podle Kowalského podvodníkem, podle dalších pak přinejmenším prohnaným obchodníkem. Derleth byl probuzen, napojen kávou a poskytl z mého pohledu věrohodné vysvětlení. Odmítl nařčení, že se jedná o pokus levicových sil o teroristický útok na půdě Spojených Států (sic!).

A to je zatím vše. Cesta zpět proběhla poklidně. Je možné, že budeme pokračovat novou výpravou.

Náčrtky a zachycené fotografie, spolu s určením místa, kde se podle kolegů Arkham nachází, přikládám. Své vlastní vize budu dále studovat a rozjímat nad nimi.

hlaseni/m78_a39.txt · Poslední úprava: 2021/04/20 08:26 autor: jerson