Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


hlaseni:m78_a113

Hlášení M78-A113

Návrh článku pro redakci časopisu Theosophie napsal občasný korespondenční přispěvatel Franz Berger.

Arkham – neviditelné město hrůzy proti vší pravděpodobnosti nalezeno

Záhadné město Arkham bylo dosud zmiňované pouze v horrorové beletrii neprávem nepříliš známého (a před dvěma lety bohužel zesnulého) amerického spisovatele Howarda Phillipse Lovecrafta. Jako takové bylo proto považováno jen za výplod autorovy fantazie, které používal pouze jako prostředí pro své fantaskní příběhy plné hrůzy a děsu.

Dovedete si proto jistě představit mé překvapení, drazí čtenáři, když se objevila vážně míněná expedice s cílem zjisti, zda na záhadném městě – a tím více na autorových vizích – není něco pravdy. A zejména pak můj úžas, když se toto město na území Spojených států amerických – které však neleží na žádné mapě! – podařilo skutečně objevit!

Historky spících pradávných božstvech jsem vždy považoval za přehnané a sloužící ke čtenářské zábavě (byť skrze mrazení v zádech). Mnohý čtenář tohoto časopisu se mnou v tomto bodě jistě nebude souhlasit, ale snad mi v tomto ohledu odpustí moji skepsi, když se na oplátku pokusím co nejupřímněji vylíčit své zážitky z této pozoruhodné expedice, jejíž jediný cíl byl přinést světu pravdu.

Byl jsem nominován samotnou redakcí tohoto váženého časopisu – a to ne pro moji výše zmiňovanou skepsi – nýbrž pro moji odbornost na poli teoretického výzkumu zemských siločar a zejména síly vrilu. Věřím, že vril nemusím čtenářům – obzvláště těm německým, zejména pak těm přímo z Vídně – nějak významněji představovat. Dle mojí teorie (o níž budu podrobněji referovat v některém z následujících článků) by mohlo stát za vizemi ctěného páně Lovercrafta – které promítal do svého díla tak sugestivně, až vyvstává otázka, zda jim sám nevěřil – právě působení vysokých dávek vrilu, této dosud příliš neprozkoumané síly. Arkham se dost možná nachází na významné křižovatce obzvláště mohutných zemských siločar, které vril vedou, anebo je tamější podloží podivně oslabeno a dává tak pronikat vysokým dávkám vrilu přímo z hlubin země. Buď, jak buď, slibuji redakci tohoto časopisu – a zejména pak jeho čtenářům – že v tomto ohledu podniknu ještě zevrubný výzkum.

Nyní však zpět k naší expedici. Tu vedl August William Derleth, vydavatel díla pana Lovecrafta, který rozpoznal důležitost Lovecraftových vizí, a uvědomuje si možnost, že jejich prazáklad může mít kořeny ve skutečnosti. To jistě souvisí i s faktem, že sám je držitelem prastarého objemného foliantu, jež H. P. Lovecraft ve svých knihách opakovaně zmiňuje, a z nějž pravděpodobně sám čerpal! Dále jsem se expedice kromě mojí osoby zúčastnil zkušený italský okultista a badatel Jacopo Palamidessi, badatel s experimentálním zařízením okulus (též známé jako spektoskop) profesor Harrison Longlive a zkušený cestovatel a kolega z Belgie Erwin Van Den Berg. Krom této odborné mezinárodní účasti se expedice samozřejmě zúčastnili i američtí novináři a několik dalších ctihodných pánů, kteří však neměli žádnou předmětnou odbornost – dalo by se říci, že se jednalo o do okultistických teorií a nauk prakticky nezasvěcené laiky.

Expedice se vypravila dne 15. Května z města Lakehurstu vzducholodí USS Los Angeles. Vzducholoď – která je ovšem precizní německé výroby! – vedl kapitán Dresel a vzorně se o ni staral technický důstojník pan Hesser. Odstartovali jsme za dobrého počasí, brzy vystoupali do potřebné výšky a rychle nabrali hrubý směr do míst, která naznačovala pečlivá analýza fragmentů o městě Arkham roztroušených v Lovecraftově díle. Mnohý čtenář si jistě klade otázku, co následovalo. Jakým způsobem jsme město, které není zakresleno na žádné mapě – silniční, železniční ani geografické – vlastně hledali?

V tomto ohledu organizátor expedice pan Derleth plně spoléhal na talent můj a mých kolegů. Bohužel naše výška a poměrná vzdálenost od cíle nedovolovala spolehlivě použít mé metody měření vrilu. Naštěstí se v tomto ohledu předvedl pan Longlive, který za vydatné pomoci zkušeného okultisty Jacopa Palamidessiho skrze svůj okulus přibližně určil oblast, v níž bylo třeba hledat. Zamířili jsme proto tam.

Slíbil jsem ctěnému čtenáři, že upřímně vypovím, co se během expedice událo. Nechť si tedy přečte, že zaměřování okulu, které nemělo daleko k věštění, a v jehož důvěryhodnost jsem – přiznávám – neměl valnou důvěru, provázelo vytržení páně Longliva podobné hlubokému transu, v němž doklopýtal k pootevřenému oknu letící vzducholodi. Nebýt hbitého zásahu ostatních pánů, líčil bych dnes svým čtenářům učiněnou tragédii. Pokoušela se snad nalezení města zabránit nějaká podivná síla? Začínalo se snad projevovat působení vrilu – v této oblasti silné – na naladěnou a soustředěnou mysl profesora Longliva? Na každý pád nám snažení pánu Longliva a Paladessiho udalo směr a my mohli pokračovat v naší expedici! Ta byla bohužel brzy poznamenána další nepříjemnou náhodou. Nebo něčím více? Pan Derleth – zdravým kypící muž statné sportovní postavy – začal trpět silnou nevolností a bolestmi hlavy. Jak nepravděpodobné! Tyto okolnosti však přispěly k objevu onoho mohutného v neznámé kůži vázaného foliantu. Měla snad tato kniha - psaná v neznámém jazyce a plná znepokojujících maleb prapodivných nestvůr - něco společného s jeho stavem?

A to nebyla zdaleka jediná prapodivná událost, která naši výpravu provázela. Nejprve jsme zachytili podivné nesrozumitelné – avšak velice znepokojivé – vysílání! Byl jsem v té době osobně přítomen v přijímací místnosti a slyšel ve sluchátkách nelidský sípot! Drahý čtenáři, považuji se za racionálního člověka, ale v tu chvíli jsem začal pociťovat silné znepokojení.

V té době se též začalo prudce zhoršovat počasí – zrovna ve chvíli, kdy jsme se přiblížili k lokalitě vytyčené mými kolegy. Za jiných okolností bychom měli čas propátrávat rozsáhlá území a doufat, že zahlédneme hledaný Arkham – zásob jsme měli na několik dní letu – avšak zhoršující se počasí si žádalo naléhavější čin. Zasedli jsme proto k mapám – spolu se mnou a v tomto ohledu zkušenější kolega Van Den Berg, uvyklý hledání významných ložisek cenných surovin zejména na Africkém kontinentu. Už fakt, že jsme jej měli na palubě dokazuje, s jakou pečlivostí a upřímným zájmem pan Derleth celou expedici připravil. Velmi užitečný se ukázal i profesor Longlive, který nám přispěl znalostí metody pravděpodobnostní analýzy. Ctěný čtenář tedy vidí, že výprava byla od začátku v rukou odborníků a vědecky uvažujících mužů, nikoli nějakých šarlatánů. Zatím jsme netušili, zda naše úsilí bude korunováno úspěchem – pouze jsme určili bližší souřadnice a doufali, že se k nim navzdory stále sílící bouři alespoň přiblížíme. V té době si též ctihodný pan Palamidessi, vedený úctyhodnou touhou nám pomoci upřesnit umístění vytouženého Arkhamu, přivodil intenzivní věštecký trans, během nějž ho postihla silná horečka a třas. Nebýt včasného zásahu doktora Waterlawa – který měl v té době již v péči našeho mesenáše pana Derletha - Bůh ví, jak by dopadl!

Až po této podivné zkušenosti s panem Paladessim se nám pan Waterlaw svěřil, jakouže knihu zahlédl v kajutě pana Derletha. Nemusím jistě vysvětlovat, drahý čtenáři, jakou vzrušenou debatu nález tohoto starého grimoáru vyvolal. Jímala mě až posvátná úcta a také strach, když jsem nahlédl to těch starých stránek popsaných pokrouceným písmem v neznámém jazyce a zahlédl ještě pokroucenější – a děsivější – kresby. Jako racionálně uvažující člověk jsem nespojoval starou a údajně magickou knihu s bouří, která nás brzy hrozila smést z oblohy, ale slíbil jsem býti ke svým čtenářům naprosto upřímný. I já cílil hluboký vnitřní neklid a strach, jaký snad cítí z bouře pudově založená zvířata. Bouře ni blesk nemůže německého občana uvyklého tvrdosti světa a zvyklého s ním zápolit nijak zneklidnit, ale já tyto pocity cítil z foliantu ležícího před námi! Pan Palamidessi byl touto prastarou knihou navíc upřímně zděšen a v obavách z z neznámých sil vyzíval k nejvyšší opatrnosti.

Samotná posádka začala mluvit o nestvůrách a hrůzách, která v Arkhamu snad číhají a v tom kapitán začal nabádat, abychom kvůli silnému větru vzducholoď otočili a vrátili se, dokud je čas! Snad pradávná touha odhodlaných mužů objevit pravdu, snad železná vůle tří mužů ze starého kontinentu, snad objevitelský duch pionýrů z amerického kontinentu zapříčinili, že ve společném úsilí našich národů nebyl prostor pro zhoubný cizí element slabosti či zbabělosti.

Pokračovali jsme dál, v bouři zuřící venku i v nejistotě číhající vnitru, již tam zasela podivná kniha. A vytrvali jsme. Vytrvali, dokud jsme pod námi nespatřili okraj městské zástavby! Skutečně – drahý čtenáři – úleva, hrdost i radost z vítezství naplnila mne i mé společníky. Skutečně se pod námi nacházela středně hustá zástavba typického západoamerického městečka. Rychle jsme zkontrolovali naši polohu a ano – pod námi bylo město, které tam být prostě nemělo! Zakreslili jsme jej do lodní mapy, určili orientační body a konečně dovolili našemu zkoušenému vzdušnému plavidlu – které však zůstalo pevné jako německý duch, který jej zkonstruoval – otočit se a vrátit do svého kotviště.

Zde jest tedy mé svědectví z první etapy naší expedice, která byla nečekaným běsněním živlů přerušena. Ujišťuji však čtenáře – jako i své německé krajany v mojí rodné otčině i mimo ni – že spolu s ostatními badateli vytrváme. Stejně tak jako se nevzdává ani průkopnický duch pana Derletha. Brzy bude podniknut druhý pokus o dosažení Akrhamu – vždyť již víme, kde leží! Jedno je tak jisté, až se vše pečlivě naplánuje – vždyť zdá se, stojí nám v cestě dosud nepopsané síly – tajemný Arkham i bude nejen řádně objeven, ale i probádán.

F.B.

hlaseni/m78_a113.txt · Poslední úprava: 2021/04/14 10:29 autor: jerson