Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


hlaseni:m68_a26

Hlášení z mise

Mise
68
Autor hlášení
26

Musím říct, že jsem na tuto misi nastupoval s jistým očekáváním. A to s očekáváním katastrof. A katastrofy jsou jako šípové žáby. Objeví se zpoza nenápadného lopuchu a pak Vám pokazí celý den. Mluvíce o šípových žábách, jednu jsem měl zaraženou v řitním otvoru už ten den ráno. Pro uvolnění. Naštěstí to na mě kolegové agenti nepoznali. No co, byl jsem trochu nervozní a na první misi to prostě nechcete zvorat.

Ale víc o misi. Menších úkolů bylo více. Od zajištění invokační knihy, po okopírování laboratoře mladého fyzika a zajištění sloučeniny nezbytné k procesu navázání kontaktu s mimolidskou entitou. Znělo to jako obyčejný den v oddělení Omega. Rozhodně mise, kde mám jak ukázat své uplatnění. Ze začátku jsme nenápadně vyjednávali s fyzikem. Děkan univerzity byl trochu nervózní… kdo by nebyl, když se mu vyhrožuje plynem nebo rychlým vlakovým spojem do tábora. Asi nebyl zrovna drážní nadšenec. Fyzik dělal ramena, ale nakonec pustil chlup a namyšleně vypadl. Možná s tím mělo, co dělat i to, že jsme ho namyšleně poslali ke všem čertům a zabavili mu klíče od labáku… kdo ví. Na mě bylo zjistit z čeho že se ta tajemná substance skládá. Dejte mi trochu času, laborku, dostatek Ayahuasky a dostanete to i s informací o tvůrcově obědu toho dne a oblíbeném kuřivu. A jak řekl, tak udělal. Pravda, ten backtrip byl fakt hodně hustej a shořela u toho celá laborka i s půlkou univerzity, ale to je prostě cena za pokrok. Gestapo mělo zrovna neklidnou a tak se po nás shánělo. S kolegy jsme sbalili svých pět švestek a valili pryč. Nevím proč, ale Němčouři zablokovali všechny výjezdy… asi měli děcka na univerzitě a nebyli fanoušci požárních cvičení… nevím.

Šli jsme teda přes pole do jiného státu. Jako poslední jsem šel s Martinem. Dobrej a zodpověnej chlápek. Na závěr mě vyděsil tak, že jsem mu málem oddělil hlavu mačetou od těla. Já jsem sakra lekavej, chlape!… zvláště když chtěj můj hebkej učenej mexickej zadek vsadit naďurděný němčouři do nejčernější báně, nejlépe tak na půl století s možností neomezeného prodloužení za jakýkoli chování.

Hluboce-Široká na nás ale shlížela z nejvyššího stromu a všichni jsme to i přes „mírné“ přešlapy zvládli.

hlaseni/m68_a26.txt · Poslední úprava: 2019/10/25 07:37 autor: jerson