Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


hlaseni:m20_a16

Hlášení z mise

Mise
20
Autor hlášení
16

Pozadí mise:

Mise přímo navazuje na M18 - Kříže v lese. Po přečtení hlášení jsme se raději rozhodli vypravit se sami znovu na místo a provést podrobnější průzkum oblasti. Při této příležitosti jsme navíc chtěli ulovit (cituji vedení Omegy) „zdravý vyspělý exemplář vlka“ za účelem výzkumu navazujícího na M2 - Pražský fantom.

Průběh mise:

Jako krytí jsme zvolili model „rozmařilý bláznivý šlechtic z Evropy (A16, tedy já) se spolu se svými dvěma sluhy Jamesem (A14) a Ivanem (A15) vydal ulovit živý exemplář vlka do své soukromé sbírky.“ Model se následně ukázal jako vhodný. Díky hlášení z M18 jsme se navíc nemuseli zdržovat průzkumem zázemí a věnovali se pouze zmínkám v sekci „Informace k došetření“. Zmíněný lovec byl zřejmě nějaký šlechtic z Evropy, víc nám o něm nikdo nebyl schopen říci. Pilu jsme v noci prozkoumali, ani v ní, ani v dokumentech k ní příslušných nejsou žádné nesrovnalosti. Proto jsme zvolili raději daleko přímější postup - najali jsme nejzkušenějšího z místních lovců Toma a další den za svítání jsme se vydali směrem na západ ke křížům pod záminkou prozkoumání posledního známého výskytu Sasquatche (dle šerifových slov), a v případě, že by se tato pověst ukázala nepravdivá (což jsme průvodci dávali najevo), pokračovat lovem vlka. Za tímto účelem jsme měli k dispozici pušku s uspávacím střelivem. Kromě toho jsme s sebou měli také kulovnici značky Winchester a moji oblíbenou brokovnici značky Ithaca (zbraně revolverovitého typu nepočítaje). Je zřejmé, že jsme radu předchozí skupiny o důkladném ozbrojení se a vybavení nepodcenili (kdo by ještě pochyboval, zmíním granát ve vlastnictví A14, světlice, svítilny, dalekohledy a kompasy v držení všech agentů apod.). Po nějaké době jsme dorazili poblíž mýtiny s kříži, kam nás Tom odmítl doprovodit, protože se jedná o (opět citace) „prokleté místo, a my přeci ty duchy lesa nechceme naštvat, no ne? No dobře, klidně tam jděte, ale já počkám támhle u toho kamení.“ A14 se zbaběle odmítal průzkumu mýtiny se sedmi kříži zúčastnit, zatímco A15 se pokoušel nafotit dokumentaci. Uprostřed mýtiny jsme skutečně (dle hlášení z M18) našli mrtvé tělo bez hlavy, a, což je důležitější pro záznam, hlava tohoto těla se nacházela na hromadě zvířecích lebek pod nejčerstvějším křížem. Toto zdůrazňuji, protože A37 se ve svém hlášení výslovně zmiňuje, že tuto lebku odkopl do lesa. Dále se pak A37 zmiňuje, že s A36 „začali ztrácet půdu pod nohama“. Nevím, zda je to míněno obrazně nebo ne, každopádně je pravděpodobné, že se to skutečně stalo. Celý palouk je totiž na jakémsi masovém hřbitově, kde propadnout se do něčího hrudníku (dámy omluví mou morbidnost, ale je to skutečně tak) není žádný problém. Vskutku, moje noha se na palouku propadla a něčí žebro se mi zapíchlo do kotníku. Naštěstí mi A15 pomohl dostat se z palouku pryč. Volal jsem A14, protože jej považuji za zkušeného ošetřovatele, ale ten k nám nacouval až po pěkné chviličce s tím, že v lese se pohybují podivné postavy. Poté, co mě obvázal, jsem se mu vydal předvést, že v lese se není čeho bát. Když jsem se na něho však se slovy: „Vidíš, nikdo tady není.“ otočil, někdo mi zezadu vytrhl z ruky mou brokovnici. Kdo mě zná, ten ví, že kde začíná brokovnice, tam končí všechna legrace, a proto jsem se otočil na patě a vskutku kovbojským stylem tasil revolver a vystřelil do podivné bytosti před sebou šest pozdravů od pánů Webleyho a Scotta, ráže 0.455 (rád bych agenty A36 a A37 upozornil, že s nošením slabšího kalibru se v těchto dobách nemusí vůbec obtěžovat). Bytost, zřejmě muž, s černýma očima, naprosto bledou tváří a černým kabátem bez zapínání, zavrávorala a ustoupila o tři kroky. Pak se pomalu sesunula k zemi. Brokovnice byla opět má. Mezitím nás obstoupilo podivných bytostí více. A14 se s nimi pokusil komunikovat. Úspěšně. Bytosti odpovídaly v krátkých mnohoznačných větách, přesto jsme se leccos dozvěděli. Bytosti se označují (Cituji bytost, která s námi mluvila, tedy tu, ke které jsme adresovali své otázky. Jinak jsou bytosti poměrně identické) za „Probuzené“. Tvrdí, že „brzy budou všichni probuzeni“. Nás označili za „narušitele“, kteří je ohrožují, ačkoli samy o sobě tvrdí, že jsou „nesmrtelní“. A14 však prozkoumal odstřeleného „Probuzeného“ a tvrdil, že ten už to určitě nerozchodí.unknownLineBreakV okolí paseky s kříži jsme napočítali krom zastřelené bytosti dalších 5 „Probuzených“. Je možné, že jich je tam ještě více. Každopádně během celého našeho pobytu okolo křížů se všude po okolí rozprostřela hustá mlha vycházející od křížů. Dále není o čem psát, se získanými informacemi jsme se rozhodli pro taktický ústup do předem připravených pozic. Setkali jsme se s lovcem, který se na nás díval poněkud podezřívavě kvůli zvuku střelby (ale přesvědčili jsme jej o tom, že je to zvuk fotografování (on sám fotoaparát neznal), proto se říká „take a shot“). Brzy nás Tom zavedl k údolíčku, kam zvěř chodí pít a je pravděpodobné, že se tu objeví i vlk. Vlka jsme zahlédli a já jej trefil přímo z uspávací pušky. Jednalo se o velmi velký exemplář (jak jsme zjistili později, měl přes 75 kilogramů), a tak došlo na pronásledování, během kterého jsem mu zasadil další uspávací ránu. Pak zaběhl vlk do dalšího údolíčka odděleného značkou s lebkou. Tom tvrdil, že to je oblast, kam se nechodí. Že tam vedl před šesti lety nějaké lidi, kteří mu tvrdili, že mají „poslání“. Tito lidé se nikdy nevrátili. My jsme se v předstírání touhy vlka skutečně ulovit rozhodli pokračovat dál, už jen proto, že jsme viděli špičku stožáru, který se podobal Teslovu. Stožár stál v údolí a nevyčuhoval, A14 tedy vyslovil otázku, jak daleko může daný vysílač (či přijímač?) dosáhnout. Okolo stožáru se nacházelo pár srubů, vše prázdné. Ke stožáru vedl kabel z jednoho srubu, který byl pevně zamčen a po neúspěchu A14 o jeho otevření (spojeném se zraněním) jsme se rozhodli pokračovat údolím dál. Dostali jsme se tak až k mnohem většímu údolí s mnohem větším stožárem. Toto údolí už bylo obydlenější, nacházelo se tu zhruba 50 lidí - muži, ženy, děti všeho věku. Všichni oblečeni do jakýchsi bílých sutan. Počkali jsme, až padla tma, a vydali se místo prozkoumat podrobněji. Při průzkumu jsem zjistil, že se všichni obyvatelé shromáždili v hlavní hale uprostřed, vedle které stál blízko onen stožár. Pokusil jsem se nenápadně proklouznout dovnitř, ale padl jsem jim přímo do rukou. Snažil jsem se ještě zavolat na A14, aby mi hodil granát (jinde jsem svou záchranu neviděl), ale A14 měl očividně jiný plán a já se ocitl obklopen 50 Probuzenými. Z následující konverzace jsem usoudil, že Probuzení jsou schopni jakési telepatické komunikace, že mají společné vědomí. Obvykle odpovídá ten, ke kterému se obrátíte, ale ke konci rozhovoru (kde došlo i na již poměrně otřepané „Spící musí být probuzeni!“) už mluvili všichni najednou. Myslel jsem, že je se mnou konec a připravoval se alespoň uštědřit nepřátelům závěrečných ran brokovnicí, když A15 svou muší vahou rozrazil dveře haly a srazil dva Probuzené. Díky němu se mi podařilo uniknout z haly ven. Bzučení z haly mnohokrát zesílilo, jak se zvětšil chod generátoru, a Probuzení se vyvalili za mnou. Urputnou střelbou jsem na sebe nalákal většinu Probuzených tak, aby A14 a A15 mohli proniknout do poměrně prázdné haly. A14 ještě halu předčistil granátem. Aby měli uvnitř dostatek času na zničení generátoru (tak zněl plán), bránil jsem vchod. Ve chvíli, kdy mi už byla brokovnice vyrvána z rukou a bubínek u revolveru byl naprosto prázdný, ve chvíli, kdy na mě ležel jeden z Probuzených, kterého jsem se pokoušel holýma rukama uškrtit, přesně v té chvíli se A14 podařilo generátor vypnout. Následně už není moc co napsat. V celém areálu se nenacházelo nic zajímavého kromě jídla. Musí tedy Probuzení také jíst? Vydali jsme se na průzkum po cestě vedoucí na opačnou stranu, než ze které jsme přišli. Po nějaké době jsme narazili na spícího vlka. Ten se poté ani při přepravě do Vormintu, ani poté při přepravě do New Yorku neprobudil, pouze velmi mělce dýchal. Je možné, že fungoval na podobné technologii jako Probuzení? Pro záznam: Když se A14 a A15 o den později dostali do základny Probuzených s autem, aby odvezli zhruba tři sta kilogramů vážící vysílač, všechny budovy už hořely a vysílač byl nenávratně zničen…

Zjištěné informace:

Tajemná zmizení okolo Vormintu měli dle mého názoru na svědomí Probuzení. Vidím jasnou spojitost mezi základnou Probuzených a Probuzenými od Černých křížů. Je možné, že „předzákladna“, kterou jsme objevili jako první a kde se nacházel nižší stožár, má nějak sloužit k vysílání energie do místa s kříži. Otázkou zůstává proč a jak. Je to kvůli onomu pohřebišti, které se tam nachází? Probuzení - viz „Probuzení – informace pro agenty“ Je pravděpodobné, že energie vysílaná stožárem zapůsobila i na vlka, takže po vypnutí generátoru došlo k podobnému „výpadku“. Proto se vlk neprobouzel ani po několika dnech cestování. Probuzení mi tvrdili, že nás znají, protože jim působíme problémy po celém světě. Oni nás berou jako narušitele svého plánu, že „spící musí být probuzeni“. Domnívám se, že za tímto axiomem, který jim byl nahrán do hlavy, stojí ona tajemná organizace se znakem zlatého ozubeného kola. Navrhuji proto v některé z dalších misí pokus o unesení některého z jejích členů. Nejlépe hned po dokončení základny Valhalla, aby bylo kam jej umístit.

Informace k došetření:

Není co došetřovat. Zdroj záhad byl odstraněn, vybavení se bohužel nepodařilo zajistit. Mise byla výjimečně náročná, na to, co jsme našli, nás hlášení z M18 nedokázalo v žádném případě připravit. V jedné situaci naše životy visely doslova na vlásku, budiž tedy bráno jako úspěch, že jsme se vrátili všichni a ještě získali cenné informace.

hlaseni/m20_a16.txt · Poslední úprava: 2018/10/17 22:09 (upraveno mimo DokuWiki)