Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- hlaseni:m19_a140 [2023/09/07 00:11] – Vytvořeno z formuláře na form:hlaseni jerson
+++ hlaseni:m19_a140 [2024/02/04 00:09] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1
@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 ===== Průběh mise =====
-Během cesty do Berlína jsme se pokoušeli vymyslet nejlepší způsob, jakým se dozvědět něco víc o profesorovi Arnoldu Hausingerovi - osobě, v jejímž držení se nacházelo Žezlo ledových obrů, které jsme měli prozkoumat. Náš individualistický tým se ale nedokázal na ničem shodnout. Po příjezdu do Berlína jsme tedy podle nápadu agenta 64 zamířili do knihovny, neboť tento plán nevyžadoval spolupráci nikoho dalšího. Prostřednictvím agenta 55, jehož totožnost byla ovšem během získávání této informace odkryta pravděpodobnými příslušníky tajné policie, jsme se od Hausingerovy domovnice dozvěděli o profesorově odjezdu do obchodního domu, kam jsme se okamžitě vypravili. Po drobných komplikacích se nám v domě podařilo najít člověka odpovídajícího popisu profesora. Právě si kupoval zimní kabát a vzhledem k nepříjemnosti jeho chování jsme se rozhodli k němu příliš nepřibližovat. Další sledování nás dovedlo až na palubu vzducholodě mířící do Buenos Aires. Společně s profesorem se nalodil i pár obrýlených, vzdělaně vypadajících mužů a další dva muži v pláštích. Vzhledem k informacím o zájmu organizace Ahnenerbe na žezle nebylo těžké si je zařadit. Nemajíce zavazadla jsme bohužel promptně vzbudili podezření, které pak sice opadlo v případě posádky a dalších spolucestujících, ne ale v případě domnělých agentů. Času na vzducholodi jsme se snažili využít k získání nějakých informací. Můj nepříliš úspěšný pokus v knihovně byl zakončen odhalením totožností agentky 34 a mě. Po odchodu příslušníků A. z knihovny najednou vypadla světla a já si uvědomila, že se nějak ochladilo. Z knihovny mě vysvobodila až agentka 34. Zamířily jsme k Hausingerově kabině, kde jsme potkaly i ostatní. Dovnitř se nám však nepodařilo dostat. Místo toho dorazil jeden z nepřátelských agentů a byli jsme vykázáni pryč. Po likvidaci druhého agenta jsme se konečně dostali do kabiny. Tam však zůstali pouze oni brýlatí muži. Gumové masky, které měli na sobě, jim však očividně v ničem nepomohly - smrt způsobily omrzliny. Skupina se jala pronásledovat uprchnuvšího profesora. Já ještě chvíli mrzla na místě činu, kdyby se objevilo něco zajímavého, ale nakonec jsem se pustila za nimi. Profesor byl dostižen až na omrzlém - nebezpečně kluzkém vrcholu vzducholodě. V ruce držel něco, co se jevilo být zkoumaným Žezlem ledových obrů. V následném zápase se však on i žezlo zřítili do oceánu. Díky pohotovosti agenta 62 nám však zůstal v jeho dlani vypálený runový nápis ze žezla.
+Během cesty do Berlína jsme se pokoušeli vymyslet nejlepší způsob, jakým se dozvědět něco víc o profesorovi Arnoldu Hausingerovi - osobě, v jejímž držení se nacházelo Žezlo ledových obrů, které jsme měli prozkoumat. Náš individualistický tým se ale nedokázal na ničem shodnout. Po příjezdu do Berlína jsme tedy podle nápadu agenta A141 zamířili do knihovny, neboť tento plán nevyžadoval spolupráci nikoho dalšího. Prostřednictvím agenta A139, jehož totožnost byla ovšem během získávání této informace odkryta pravděpodobnými příslušníky tajné policie, jsme se od Hausingerovy domovnice dozvěděli o profesorově odjezdu do obchodního domu, kam jsme se okamžitě vypravili. Po drobných komplikacích se nám v domě podařilo najít člověka odpovídajícího popisu profesora. Právě si kupoval zimní kabát a vzhledem k nepříjemnosti jeho chování jsme se rozhodli k němu příliš nepřibližovat. Další sledování nás dovedlo až na palubu vzducholodě mířící do Buenos Aires. Společně s profesorem se nalodil i pár obrýlených, vzdělaně vypadajících mužů a další dva muži v pláštích. Vzhledem k informacím o zájmu organizace Ahnenerbe na žezle nebylo těžké si je zařadit. Nemajíce zavazadla jsme bohužel promptně vzbudili podezření, které pak sice opadlo v případě posádky a dalších spolucestujících, ne ale v případě domnělých agentů. Času na vzducholodi jsme se snažili využít k získání nějakých informací. Můj nepříliš úspěšný pokus v knihovně byl zakončen odhalením totožností agentky A111 a mě. Po odchodu příslušníků A. z knihovny najednou vypadla světla a já si uvědomila, že se nějak ochladilo. Z knihovny mě vysvobodila až agentka A111. Zamířily jsme k Hausingerově kabině, kde jsme potkaly i ostatní. Dovnitř se nám však nepodařilo dostat. Místo toho dorazil jeden z nepřátelských agentů a byli jsme vykázáni pryč. Po likvidaci druhého agenta jsme se konečně dostali do kabiny. Tam však zůstali pouze oni brýlatí muži. Gumové masky, které měli na sobě, jim však očividně v ničem nepomohly - smrt způsobily omrzliny. Skupina se jala pronásledovat uprchnuvšího profesora. Já ještě chvíli mrzla na místě činu, kdyby se objevilo něco zajímavého, ale nakonec jsem se pustila za nimi. Profesor byl dostižen až na omrzlém - nebezpečně kluzkém vrcholu vzducholodě. V ruce držel něco, co se jevilo být zkoumaným Žezlem ledových obrů. V následném zápase se však on i žezlo zřítili do oceánu. Díky pohotovosti agenta 62 nám však zůstal v jeho dlani vypálený runový nápis ze žezla.
 ===== Zjištěné informace =====

Projekt Omega

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Rozdíly

Nástroje pro stránku