4.9. pondělí Tomas šel na policejní stanici vyzvednout pistoli. Nálada ve společnosti se mezitím posunula k podezíravosti vůči cizincům kvůli válce v Evropě, která plní přední strany novin všude. Navštívili jsme Miskatonický klub. Před budovou stál černý Buick a tři muži, kteří nás zřejmě sledovali. Nevypadali příliš přívětivě. Snažili jsme se zjistit něco o úložných trezorech Omegy, snad prý vyžadují použití odznaku Omegy. Dotazovali jsme se na stav vývoje elektromagnetické pušky. Můj odznak nefungoval. Spojili jsme se s Zoltanem, aby vyzkoušel odznak s anténou. Ten nás nasměroval na ZSZ. Nasedli jsme do auta, ale muži v Buicku se na nás zavěsili. Několikrát jsme objeli blok s policejní stanicí, než Buick konečně odjel. Dorazili jsme před muniční továrnu Amelie Rollinsové. Poslali jsme sem sirotka z Danversu, Marcuse a chtěli jsme vědět, zda dorazil v pořádku. Ve dveřích nás zastavil sluha, s tím že paní domu je pryč. Když jsme stáli před domem, zaútočili na nás z projíždějícího Buicku. Strhnul jsem Freyu, ale při tom schytal čistý průstřel. Thomas sháněl nějaké auto. Měl jsem průstřel břicha, byl jsem ošetřen, ale auto bylo zničené, takže jsme museli jet k doktorovi taxíkem. V ordinaci nás přijal mladý chirurg. Odvolávali jsme se na Zoltána, což nebyl úplně dobrý nápad. Po hodině jsem přišel na řadu. Doktor právě dokončil neúspěšnou operaci a pak se vrhl na mě. Nakonec jsem byl úspěšně ošetřen.

Vyrazili jsme k dílně. Naproti ní stál muž, který očividně pozoroval, co se děje v Tomasově dílně. Taxík nás vysadil vzadu na dvorku u vědmy, která měla svůj krámek naproti Tomasově dílně a Tomas se tak lehce připlížil k muži, co sledoval jeho dílnu. Bylo nám řečeno, že se máme vyvarovat všeho, co vadí jeho šéfovi, a zmizet z města, ihned. Tak jsme se sbalili a odjeli pryč. „Ten muž chodil zvláštně a cvakal,“ poznamenal Tomas. Zjistili jsme, že Miskatonický klub patří panu Derlethovi. Nebyl místní.

Rozhodli jsme se zamířit do okolí Berkshire u Springfieldu. Naší spojkou měl být správce v muzeu ve Springfieldu. Ve městě jsou tři muzea – umění, přírodovědecké a galerie George Walter Vincent Smith. Ubytovali jsme se ve Springfieldu.

5.9. úterý Vypravili jsme se do muzea. Whitecomb, správce přírodovědeckého muzea, nás přijal ve své kanceláři. Ukázali jsme mu odznak – je vyroben z nemagnetické moderní oceli. Když jsme zmínili plíseň a podivné vlnění, nasměroval nás do lesů na místo označované jako „detenční pracoviště“. Měl by znát prý A174 Johann Stuhl, který byl jedním z jeho bývalých studentů. Jde o soukromé zařízení mimo město. Má se za to, že tam vězni v rámci nápravy provozují zemědělství. Whitecombovi bylo doporučeno držet se dál, protože se tam údajně řeší nebezpečné botanické nákazy. O společnosti WOTE slyšel, ale nezajímá se o to. Ve městě nám bylo nám doporučeno držet se odtud dál. Přesto jsme se vydali k Výzkumnému nápravnému ústavu - detenčnímu centru.

Celý den jsme hledali cestu. Na jedné z vedlejších silnic jsme našli lehce zrezlou ceduli: „Výzkumný nápravný ústav Černá Borovice – vstup zakázán.“ Byla asi 5 km od hlavní cesty. Místo jsme si vyznačili na mapě. Večer jsme šli asi tři a půl hodiny, než jsme dorazili do údolí. Před námi bylo oplocené pole a za zeď s jedinou centrální budovou. Na kraji lesa jsme rozdělali oheň.

Zmíněné osoby

Amelia Rawlinsová – majitelka muniční továrny

Marcus – sirotek přesunutý z Danversu

pan Derlet – vlastník Miskatonického klubu

Whitecomb – kurátor přírodovědeckého muzea

Zmíněné lokality

Muniční továrna (Rawlinsová) – Boston

Berkshire (u Springfieldu)

Přírodovědecké muzeum – kontakt Whitecomb

Výzkumný nápravný ústav Černá Borovice – podezřelé detenční zařízení