Začalo to tím, že jsem si na policejní stanici vyzvedl pistoli a osvědčení.

Ve společnosti už byla znát změna nálady, protože v Evropě začala válka a lidi byli podezíravější vůči cizincům.

Nevěděli jsme, kam pokračovat dál, tak jsme navštívili Miskatonický klub. Před budovou stál černý Buick a tři muži, kteří nás očividně sledovali. Snažili jsme se zjistit něco o úložných trezorech Omegy a o vývoji elektromagnetické pušky. Odznak ale nefungoval, takže jsme se spojili s A212 Zoltan Kerezsky, který nás nasměroval na západo-severo-západ.

Napadlo nás poptat se na případné další informace u A272 Amelia Rollins. Hned jak jsme sedli do auta, tak se za nás pověsili muži v Buicku. Několikrát jsme objeli blok okolo policejní stanice, než odjeli. Potom jsme dorazili k muniční továrně A272 Amelia Rollins. Chtěli jsme zjistit, jestli tam v pořádku dorazil Marcus (Hlášení M178-A270), kterého jsme poslali z Danversu. U dveří nás ale zastavil vrátný a řekl nám, že paní domu není přítomná.

Když jsme stáli venku, zaútočili na nás z projíždějícího Buicku. A278 Erik Olsen byl postřelen do břicha. Auto to schytalo tak, že nebylo dále pojízdné.

Museli jsme jet taxíkem k doktorovi. Odvolávali jsme se na A212 Zoltan Kerezsky, což nebyl úplně dobrý nápad. Nakonec byl A278 Erik Olsen úspěšně ošetřen.

Potom jsme jeli k dílně. Naproti stál muž, který očividně sledoval, co se tam děje. Nechal jsem se vysadit vzadu u vědmy, která sídlí naproti mé dílně. Podařilo se mi tak přiblížit k muži, který dílnu sledoval. Bylo nám řečeno, že se máme vyvarovat všeho, co vadí jeho šéfovi, a že máme ihned zmizet z města.

Ten muž chodil zvláštně a cvakal když šel.

Půjčili jsme si auto od kamaráda z autodílny. Klíče od své dílny jsem mu nechal, aby ji kdyžtak mohl využít.

Po tomhle jsme se sbalili a odjeli pryč z Bostonu. Zamířili jsme do oblasti Berkshire u Springfieldu. Naší spojkou měl být správce v muzeu ve Springfieldu. Ve městě jsou tři muzea, ale ubytovali jsme se tam a další věci nechali na druhý den.

Druhý den jsme vyrazili do přírodovědeckého muzea. Whitecomb nás přijal ve své kanceláři. Ukázali jsme mu odznak. Když jsme zmínili plíseň a podivné vlnění, nasměroval nás do lesů na místo označované jako detenční pracoviště. Jde o soukromé zařízení mimo město. Podle všeho tam vězni v rámci nápravy otročí.

Vydali jsme se tedy hledat Výzkumný nápravný ústav Černá Borovice. Celý den jsme hledali cestu. Na jedné z vedlejších silnic jsme našli ceduli „Výzkumný nápravný ústav Černá Borovice – vstup zakázán.“ Byla pár kilometrů od hlavní cesty.

Večer jsme šli pár hodin, než jsme našli kruhové údolí obehnané plotem. Uprostřed údolí je centrální budova, zbytek zabírají menší políčka mezi kterými jsou cestičky.

Nakonec jsem se rozhodli rozdělat oheň a zapálit les, protože oheň osvobozuje.