Nástroje pro tento web


hlaseni:m178_a278

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

Obě strany předchozí revizePředchozí verze
hlaseni:m178_a278 [2024/11/06 11:31] oldahlaseni:m178_a278 [2024/11/06 11:32] (aktuální) olda
Řádek 20: Řádek 20:
 Cestujeme k sanatoriu. U něj je nižší teslova věž. Pacienti chodí po zahradě sanatoria. Za pomoci žebříku přeskočím plot, ale dostal jsem pořádnou šlupku. Plot byl napájen elektřinou. Probral jsem se na zemi v zahradě sanatoria. Bolela mě pořádně hlava. Pokusil jsem se odvést jednoho pacienta stranou a vyzpovídat. Musel jsem se celý vysvléct z faradayova obleku a navléct do něj místního chovance. Po chvilce přišel k sobě a začal reagovat na otázky. Bohužel jsem vybral pacienta, který neměl všech pět pohromadě už hodně dlouho. Zjistil jsem, že byl rád, že je úterý, protože bude nákyp, který má rád, protože ti v bílých oblecích se s ním perou, když po nich nákyp hodí. Sobotu neměl rád, protože tehdy vždy bere léky. Z faradayova obleku se mi ho podařilo zase dostat za pomoci triku s neviditelnými beruškami. Za plotem u auta jsem byl z té elektrické rány pořád trochu mimo. Půjčil jsem svůj oblek ostatním. Těm se podařilo jednu osobu ze sanatoria dostat ven. V autě se rozmluvil. Jednalo se o chlapce skoro dospělého. Vyprávěl nám, že ti co vypili radio colu, začali být poslušní generálovi Collinsovi. Testovali je ve vojenských zdatnostech. Neprošel, protože neuměl střílet. Jmenoval se Marc. Chlapec vyprávěl, že útěky byly trestány samotkou o chlebu a vodě. Dva chlapci se nevrátili, prý prošli přijímacími testy. Marc dostal jídlo, lístek na vlak, kontakt na **[[agent:272|]]** a 50 babek do začátku. Cestujeme k sanatoriu. U něj je nižší teslova věž. Pacienti chodí po zahradě sanatoria. Za pomoci žebříku přeskočím plot, ale dostal jsem pořádnou šlupku. Plot byl napájen elektřinou. Probral jsem se na zemi v zahradě sanatoria. Bolela mě pořádně hlava. Pokusil jsem se odvést jednoho pacienta stranou a vyzpovídat. Musel jsem se celý vysvléct z faradayova obleku a navléct do něj místního chovance. Po chvilce přišel k sobě a začal reagovat na otázky. Bohužel jsem vybral pacienta, který neměl všech pět pohromadě už hodně dlouho. Zjistil jsem, že byl rád, že je úterý, protože bude nákyp, který má rád, protože ti v bílých oblecích se s ním perou, když po nich nákyp hodí. Sobotu neměl rád, protože tehdy vždy bere léky. Z faradayova obleku se mi ho podařilo zase dostat za pomoci triku s neviditelnými beruškami. Za plotem u auta jsem byl z té elektrické rány pořád trochu mimo. Půjčil jsem svůj oblek ostatním. Těm se podařilo jednu osobu ze sanatoria dostat ven. V autě se rozmluvil. Jednalo se o chlapce skoro dospělého. Vyprávěl nám, že ti co vypili radio colu, začali být poslušní generálovi Collinsovi. Testovali je ve vojenských zdatnostech. Neprošel, protože neuměl střílet. Jmenoval se Marc. Chlapec vyprávěl, že útěky byly trestány samotkou o chlebu a vodě. Dva chlapci se nevrátili, prý prošli přijímacími testy. Marc dostal jídlo, lístek na vlak, kontakt na **[[agent:272|]]** a 50 babek do začátku.
  
-Když se setmělo, čekali jsme v autě pod kopcem u nemocnice. Začali houkat sirény.+Když se setmělo, čekali jsme v autě pod kopcem u nemocnice. Začaly houkat sirény.
 Vydali jsme se k nemocnici. Na půli cesty jsme vystoupili a přiblížili se k nemocnici pěšky. **[[agent:270|]]** dojel autem na parkoviště a čekal. Když už jsme byli jen kousek od nemocnice, projelo po příjezdové cestě auto. Dojelo na parkoviště k nemocnici a zaparkovalo před hlavními schody. Jednalo se o cadillac. Tři osoby z auta vystoupili. Statní muži se vydali do nemocnice. Řidič zůstal v autě sedět. Mezitím jsme se připlížili pod okno pokoje s ošetřovnou. Za pomoci ostrvi se Bedřich vyšplhal vzhůru do okna. Okno se nedalo otevřít. Zoltán vyšplhal do okna k Bedřichovi. Rozbili okno a dostali se dovnitř. Já se mezitím schoval opodál, abych nebyl vidět. Za chvíli z okna Zoltán seskočil dolu a za moment ho následoval Bedřich. V oknech byly siluety osob. Doběhli jsme k autu. Ve dveřích nemocnice se ukázaly postavy se zbraněmi. Naskočili jsme do auta. Tomas sešlápnul pedál a vyrazili jsme pryč. Následovala honička. Silný cadillac ale náš náskok umazával. Snažili jsme se pronásledovatele setřást. Světlice a zbraně příliš nezmohly. Zoltan najednou vytáhl nějaký starý kus papíru a přečetl ho. Najednou se okolo rozprostřela oslnivá záře. Pak tma. Tomas zabrzdil. Kolem nás houkala siréna. Auto nenaskakovalo. Světla nesvítila. Rozsvítil jsem zapalovač. Za námi byla jen slabě slyšet střelba. Bedřich zíral do světla zapalovače a působil nepřítomně, zahleděný do sebe. Zoltán se snažil ovládnout svitek. Nevím, zda se mu to podařilo nebo ne, ale po chvíli auto zase naskočilo a my se rozjeli do krajiny, která se před námi najednou zase otevřela. Den ukončila hádka Zoltana s Bedřichem o Legii. Vydali jsme se k nemocnici. Na půli cesty jsme vystoupili a přiblížili se k nemocnici pěšky. **[[agent:270|]]** dojel autem na parkoviště a čekal. Když už jsme byli jen kousek od nemocnice, projelo po příjezdové cestě auto. Dojelo na parkoviště k nemocnici a zaparkovalo před hlavními schody. Jednalo se o cadillac. Tři osoby z auta vystoupili. Statní muži se vydali do nemocnice. Řidič zůstal v autě sedět. Mezitím jsme se připlížili pod okno pokoje s ošetřovnou. Za pomoci ostrvi se Bedřich vyšplhal vzhůru do okna. Okno se nedalo otevřít. Zoltán vyšplhal do okna k Bedřichovi. Rozbili okno a dostali se dovnitř. Já se mezitím schoval opodál, abych nebyl vidět. Za chvíli z okna Zoltán seskočil dolu a za moment ho následoval Bedřich. V oknech byly siluety osob. Doběhli jsme k autu. Ve dveřích nemocnice se ukázaly postavy se zbraněmi. Naskočili jsme do auta. Tomas sešlápnul pedál a vyrazili jsme pryč. Následovala honička. Silný cadillac ale náš náskok umazával. Snažili jsme se pronásledovatele setřást. Světlice a zbraně příliš nezmohly. Zoltan najednou vytáhl nějaký starý kus papíru a přečetl ho. Najednou se okolo rozprostřela oslnivá záře. Pak tma. Tomas zabrzdil. Kolem nás houkala siréna. Auto nenaskakovalo. Světla nesvítila. Rozsvítil jsem zapalovač. Za námi byla jen slabě slyšet střelba. Bedřich zíral do světla zapalovače a působil nepřítomně, zahleděný do sebe. Zoltán se snažil ovládnout svitek. Nevím, zda se mu to podařilo nebo ne, ale po chvíli auto zase naskočilo a my se rozjeli do krajiny, která se před námi najednou zase otevřela. Den ukončila hádka Zoltana s Bedřichem o Legii.
  
hlaseni/m178_a278.1730889094.txt.gz · Poslední úprava: 2024/11/06 11:31 autor: olda